मान्याः अत्यन्तं समीचीनमस्ति.। --- On Fri, 16/12/11, Iragavarapu Narasimhacharya <insac...@gmail.com> wrote: |
|
भो तिरुप्पावैरसिकाः..तमिल् जानन्तीति ज्ञायते। --- On Fri, 16/12/11, V Subrahmanian <v.subra...@gmail.com> wrote: |
|
> --
अथ चेत्त्वमिमं धर्म्यं
संग्रामं न करिष्यसि।
> ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि।।
> तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः।
> निराशीर्निर्ममो भूत्वा युध्यस्व विगतज्वरः।। (भ.गी.)
--
This message has been scanned for viruses and
dangerous content by MailScanner, and is
believed to be clean.
--
This message has been scanned for viruses and
dangerous content by MailScanner, and is
believed to be clean.
--
Dr. P. Ramanujan
PC-IHG,
C-DAC, Bangalore (KP)
ra...@cdac.in
080-25246350, 66116444 (Off.-Dir.)
--
This message has been scanned for viruses and
dangerous content by MailScanner, and is
believed to be clean.
मान्याः.,। सम्यगुक्तम्। मेल्पत्तूर् बट्टतिरिपादाः श्रीमन्नारायणीये एवं स्तुवन्ति। आद्यायाशेषकर्त्रे प्रतिनिमिषनवीनाय भर्त्रे विभूतेः भक्तात्मा विष्णवे यःप्रदिशति हविरादीनि यज्ञार्चनादौ। कृष्णाख्यं जन्म यो वा महदिव महतो वर्णयेत्सोयमेव प्रीतः पूर्णोयशोभिस्त्वरितमभिसरेत्प्राप्यमन्ते पदन्ते। हे स्तोतारःकवीन्द्राः तमिह खलु यतश्चेतयध्वे तथैव व्यक्तं वेदस्य सारं प्रणुवत जननोपात्तलीलाकथाभिः। जानन्तश्चास्य नामान्यखिलसुखकरणीति सङ्कीर्तयध्वं हे विष्णो कीर्तनाद्यैस्तव खलु महतः तत्वबोधं भजेयम्।। श्रीदेशिकप्रियः
--- On Sat, 17/12/11, Dr. P. Ramanujan <ra...@cdac.in> wrote: |
|
--
अथ चेत्त्वमिमं धर्म्यं संग्रामं न करिष्यसि।
ततः स्वधर्मं कीर्तिं च हित्वा पापमवाप्स्यसि।।
तस्मादुत्तिष्ठ कौन्तेय युद्धाय कृतनिश्चयः।
निराशीर्निर्ममो भूत्वा युध्यस्व विगतज्वरः।। (भ.गी.)
Respected scholars,
This is not a reply but a request. Earlier Sanskrit scholars wrote long samhit and samast padas understandably for tow reasons: scarcity of writing material and to keep the language and knowledge confined to a small circle as it was considered to be the exclusive property of the Brahmanas. There shevadhi. You who intend to popularise Sanskrit may serve the cause better if you write the words separately as is done in a living language. Sanskrit is not a difficult language, it has deliberately made so. While citing even Rigvedic verses I prefer something close to padapaaTh, rather than Samhitaa paaTha so and that makes the citation easy to grasp by a larger circle.
|
Namaste Sivasenani ji,This is not to object what you say. I agree language flourishes only when used and used with no compromise on standard. I would like to know if the following:
kalpanAlAghavam yatra tatpakSham rochayAmahekalpanAgauravam yatra tatpakSham na sahAmaheWill there be the 'gauravakalpanA' doSha while using high standard Sanskrit while it is possible to express oneself through 'laghu' pada/vAkyam-s?
It is not a comment on Prof. Bhattacharya's write up. I suggest hereby that for course, the knowledge of Kharoshthi must be imparted which is the most important and lost field with Sanskrit cultural heritage. Regards to all and Prof. Dipak in particular. spnarang |
--- On Fri, 12/23/11, Dipak Bhattacharya <dbhattach...@yahoo.com> wrote: |
Madhu.B.
२१.१२.११
विद्वद्वरेण्य सुब्रह्मण्यमहोदय, सुहृद्वरेण्यैर्भवद्भिः सुधीजनहिताय यदुद्धरणं कृतमथर्ववेदादाचार्याणां मतं वा यद् भवद्भिरालोचितमवितथं तदित्यहं सानन्दं स्वीकरोम्यभिनन्दयामि च भवन्तं धन्यवादं च ज्ञापयामि। अपि तु शंका मे न निरसनीयेति प्रतीयते।
शौनकीयव्रात्यकाण्डवत्पैप्पलादीयोपि व्रात्यकाण्डोऽस्ति, शोधितोऽपि स मया प्रकाशितश्च अस्मिन्नेव मासि कलिकातास्थितेन एशियाटिक् सोसाइटिना। उभे परस्परं तुलिते च तत्रस्थभूमिकायाम्। बहूनां गम्भीरपाठान्तराणां सद्भावेऽपि प्रसक्तमन्त्रविषये समानप्राये एव द्वे संहिते अस्मिन् मन्त्रविषये।
एतद् भवतां ज्ञातार्थमेव मित्रभावेनैव निवेदितं मया, न त्वात्मश्लाघार्थं यस्य न कोपि निमित्तमात्रमप्यस्ति। अपि तु भवद्भिरवितथमुद्धृतेनश्रुतिवचनेन भाष्यकारेणाथर्ववेदाप्रामाण्यं सूचितमिति वार्तिककारस्यानुमानस्य हेतुर्नानुभूयते मया। अर्थात् “क्रीतराजकभोज्यान्नवाक्यंचाथर्ववैदिकम्। न तस्याप्रमाणत्वे किंचिदप्यस्ति कारणम्।“ इति वार्तिककारोक्त्याऽमूलशङ्कैव निरस्तेति प्रतीयते मे ।
शास्त्रज्ञानेनलौकिकविषये वृद्धिलाभः “य एवं वेद” इति वचनान्तेन वाक्येन सततमेवोदिपदिष्टं ब्राह्मणादिषु ग्रन्थेषु। अन्नलाभोपितद्वल्लौकिकवृद्धिमात्रम्। तेन तद्वचने अप्रमाणशङ्का जायेत कथम्? अमूलैव शङ्का तेन। अपरापि शङ्काऽस्ति क्रीतराजकादिवचनसमर्थनमनेन व्रात्यकाण्डवचनेन न कर्तुं शक्यते इति। इदं तु वार्तिककारदोषदिदृक्षेति
Namaskaar puurvaka nivedan hai ki bhaaSaa ko khara kuupa jala banaane se accha hai ise bahataa niir bannana. The texts as we have them have archival value. In order to make Skt. a living and widely understood language modern writers should make a decision whether they want to confine themselves to a shrinking circle or intend to outreach a larger circle the way Sanskrit vaartaa prasaaraNa does. Recently there was a posting from a kin of Abhayankar ji. We must see the difference and power of communication of the language he used and that is simply what I advocate. As for my knowledge of Skt. is concerned, I have no comments to offer. But we must shift from a crammed and recital language to a language of ideas and communication. |