kniha Jana Kellera: Nedomyšlená společnost

[bubocentrum]

Hezký den všem,

zpracovala jsem zajímavou knihu, která si myslím zaslouží rekapitulaci, a proto Vám ji zasílám jako tip (a pro ty, komu se to číst nechce moje poznámky, i když mám dojem, že jsem ji skoro přepsala…. :-)). 

Jedná se o kritiku společnosti rozumu (moderní společnosti) tentokrát od českého autora - sociologa. Nenabízí sice žádná řešení, ale zase pěkně popisuje společenské systémy naší doby, což je podle mě nedílná součást pro pochopení současnosti a možnosti se z ní vymanit. Navíc nachází některé zajíma souvislosti jako rituál-státní svátek.

Knihu tedy doporučuji, přestože je útlá, je zároveň dost hutná, takže se nečte moc lehce, ale pro mě byla objevná právě v uchopení některých souvislostí. Občas probleskne i vtip. Uspořádáním se držím kapitol a zkusím to zpřehlednit po svém (což možná zase trochu odporuje poslání díla, ale je součástí paradoxů, které jak se zdá, začínají vykvétat všude :-)). Doufám, že bude k užitku i Vám.

:-) Martina

Úvodem: Jde o rozum

- od poloviny 18. století jsou o racionalitě společnosti systematicky přesvědčováni potomci rodičů všech sociálních vrstev, jakmile dosáhnou věku 6 let

- to tvoří základní osnovu školních osnov

- povzbuzují snahu začlenit se, škola kultivuje k tomu, aby začlenení bylo snadné

- tento mýtus rozumné společnosti je udržování i v oblasti věd, které dokazují, že v minulosti tomu bylo jinak

- opomíjí se nekontrolovatelné bujení sociálních dysfunkcí a projevy omezenosti lidského ducha

- základní přesvědčení moderní doby: vše co je v přírodě, je regulovatelné (výsledkem je šťastný jedince i celá společnost)

- vznik dvou protikladných sociálních hnutí: liberalismus a socialismus se stejným cílem

1) Liberalismus

- pohlíží na jedince optimisticky, sympatizuje s jeho podnikavostí a svobodu - z nich vznikne rozumně uspořádaná společnost

2) Socialismus

- naopak věří víc celku, který formuje své členy a osvobozuje je

- společnost rozumu se chápe v protikladu k tradičním hodnotám, "odkouzlila" tradiční svět a buduje novou sociální skutečnost na základně praktických a užitečných zásad

- tradiční společnost byla monotóní a nepořádná, neznala dynamiku a pružnost, byla málo výkonná

- moderní společnost je naopak pokroková a v neustálém vzestupu, je schopna vyrobit dostatek pro všechny

Sociální jevy na pozadí 18. století (zrod moderní společnosti)

-  centralizace moci, ranná forma dnešní demokracie je absolutní monarchie

- sociální systém vysoce integrované jednoty vzájemně propojených a funkčně na sobě závislých částí

- integrující vazby vytváří pletivo státní správy - vzniká moderní stát

- věda interpretuje skutečnosti podle logických pravidel, snaží se vykládat svět komplexně a bezrozporně, tak může vnést logiku i do skutečností, které moc rozumně nevypadaly, vyvinula systémový přístup ke studiu sociální reality

- tím se posiluje dojem, že společnost má pevnou strukturu

- centralizace moci vzniká násilným překonáním dřívější roztříštěnosti, unifikací společnosti, přechodem k rozhodování z jediného centra podle jednotných měřítek

Další rozumná opatření: 

- unifikace měr a vah

- rušení vnitřních cel

- budování jednotné armády se závaznou disciplínou

- nastolení formální rovnosti všech občanů před zákonem

- zavádění všeobecné školní docházky

- rušení výsad stavů, cechů…

Zkoumané otázky:

Neuvolnilo zrušení starých mýtů cestu novým?

Změnilo odmítnutí rituálů minulosti skutečně zásadně povahu lidského jednání?

Jak se do geniálních projektů lidského rozumu mohlo vloudit tolik stupidity?

Společnost zdvořilých byrokratů

- společnost lze definovat podle způsobu, jakým rozhoduje o záležiosti svých členů

- nikdy neexistovala společnost, kde by měli všichni stejná práva, ani se s tím nepočítá

- lze tedy alespoň říci, na kolik se společnosti daří budit ve svých členech dojem, že je o nich rozhodováno přijatelným způsobem

- společnosti se liší tím, jak agresivně si mohou jejich členové řešit to, co považují za své osobní záležitosti

- pokrok centralizované společnosti je spíš pacifikací lidského jednání nakolik mohou běžní lidé rozhodovat o svých záležitostech

- proces centralizace moci ovlivnil podstatným způsobem možnosti rozhodování i meze násilí

1) Civilizace našeho jednání

- v průběhu posledního tisíciletí se podstatně změnilo to, co jsme ochotni považovat za akceptovatelné v mezilidských vztazích

- mezníkem je 15.-16. století, kdy sledování osobních zájmů bylo hlavním motivem lidského jednání

- objevují se příručky, jak se vzájemně chovat (předtím bylo uplatňováné právo silnějšího)

- do konce středověku neexistovala všudypřítomná státní moc, schopná kdekoliv zasáhnout

- kolem roku 1000 byl pánem ten, kdo dokázal pod svým vedením sjednotit 15-20 ozbrojených mužů

- sociálně úspěšný byl tedy nejspíš surový válečník zvyklí jednat přímočaře a bez skrupulí

- život byl krátký, ukončený těžko ovlivnitelnými událostmi jako epidemie, periodická neúroda, vpád cizího etnika či souseda

- obzor byl úzký, vzdálenosti neskutečně velké, reálné bylo jen to, co bylo možné kontrolovat vlastními silami, vše ostatní se vymykalo z dosahu člověka

- vše bylo v přítomnosti, hon na lidi i zvířata byl každodenní zkušeností, proto se okamžik vítězství cenil vysoko a patřičně prožíval

- pozvolna se ustavují mocenské struktury, centrem se stává knížecí dvůr

- malá část obyvatelstva získává privilegované postavení především díky kontrole měst, disponuje svými lidmi v oblasti správy a válčení, odměňuje je ze svých prostředků

- prvními nádeníky (dávno před vznikem proletariátu) jsou právě námezní úředníci a žoldáci, často lidé bez vlastních prostředků odkázaní na svého chlebodárce

- provoz knížecí domácnosti koncem středověku je nákladný a komplikovaný, život na knížecím dvoře je pestrý

- turnaje a hostiny vycházejí ideově z motivů rytířského života, docházejí rozkvětu ale v době, kdy rytířství jako profese už neexistuje

- rytíři nepřežili stoletou válku, knížecí dvory ji nezažily

- na knížecích dvorech z pohledu kronikáře upoutá jejich vnější barvitost v kontrastu k fádnosti okolní společnosti nedostatku

- záliby o drahé kovy, nové druhy koření a jídel, cizokrajná zvířata a lidské zrůdy - jakýsi Disneyland střdověku

Mocenské útvary řízené knížaty vykazují téměř všechny rysy moderního státu

- relativně přesně vymezené hranice (dříve často mlhavé a stále se měnící)

- stálá armáda s nárokem na pravidelný žold i když se neválčí (dříve svolávání k tažením)

- systém daní je zaveden již zcela automaticky a pravidelně (dříve nárazově dle momentální potřeby)

- existuje stálý úřednický aparát, který zajišťuje pánovu vůli i když pán není přítomen

od moderního státu se liší jen tím, že je soukromý

- i nejvyšší úředník je poddaný, panovník může libovolně měnit svoje rozhodnutí, státní pokladna je soukromým majetkem panovníka - utrácí jak chce

Rozvoj dvorské kultury v atmosféře mocenské konstalace

- monopol moci vymezuje možnosti a meze jednání těch, kdo usilují o úspěch, který nelze jako dříve dosáhnout otevřeným násilým

- odměnu lze očekávat pouze tehdy, je-li získána přízeň vládce

- při přeměně divokých rytířů na uhlazené dvořany hrála hlavní roli kontrola vlastních afektů, potlačování momentálních pocitů a pěstování navenek ukázněného projevu

- u vrstev žijích na dvoře se tak začínají projevovat návyky zdvořilejšího vystupování a civilizovanějšího jednání, což je viditelně odlišuje od primitivních způsobů nižších vrstev

- od 15. století se objevují příručky slušného chování (aby se nedrbali při jídle, neutírali nos do ubrusu, neplivali přes stůl..)

- výkon srovnatelný s úsilím učitelek v mateřské školce

- dříve neexistovalo dnešní příkré dělení mezi dětstvím a dospělostí, proto ani sňatky nezletilých nebyly skandální, potomci rytířů bojovali, rolníků pracovali na poli již v ranném věku

- povinná školní docházka začíná až v 18. století

- odvrácenou stránkou zdvořilosti je pokrytectví, přetvářka a intriky (člověk byl přinucen dělat něco jiného, než momentálně chtěl)

- knížecí dvůr šlechtu sice materiálně zabezpečoval, ale také zcela kontroloval

- politická hnutí moderní doby jsou často motivována neuspokojivou situací, kdy vysoká míra dohledu není kompenzována dostatečným zabezpečením atraktivního konzumu

- cukr a bič dokázaly přimět stále širší vrstvy k tomu, aby své jednání civilizovaly

- proces civilizování lidského chování posouvá hranice, co je ještě tolerováno a za co se člověk už stydí

- pocity studu a trapnosti se rozvíjejí stejně dynamicky jako vnější projevy civilizovanosti

- přirovnání knížecího dvoru k burze: hodnota jednotlivce se řídí tím, jaké mínění o něm koluje (hlavní mínění má král)

- zvýhodněn je ten, kdo zná kurz ostatních a podle toho se k nim chová

- tento sociální typ se postupně šíří přes bohaté měšťanstvo do nižších vrstev

Proč se začínají chovat zdvořile i ti, kteří nikdy neučinili zkušenost s životem u dvora?

- situace knížecího dvora je neustále repredukována v podobě mocenského uspořádání

- je to existence nerovnosti mezi těmi, kdo legitimně disponují žádanými a nedostatkovými statky a těmi, kdo o ně usilují

- s odstraněním knížat tato situace nemizí, pouze s podařilo zastřít, kdo nastoupil na jejich místo

- stále více občanů má možnost si vyzkoušet roli dvořanů a chovat se způsobem, který od nich očekává ta instituce, která v centralizované společnosti rozhoduje o udělování odměn

- zkoumání zaměříme na postavení občanů tváří v tvář úřadům

- úřad je imaginací knížecího dvora, barvitost nahrazje funkční spolehlivost

- úřadům se v moderní společnosti nemůže vyhnout nikdo, pokud usiluje o zaměstnání, uzavřít sňatek, odstěhovat se do ciziny

- úřad povoluje vše a není možnost zajít ke konkurenci, asymetrie mezi žadatelm a povolující organizací je dokonalá

- snaží se sehrát roli dvořana o nejlépe, i když o úřednících valného mínění nemá, je na ně však zcela odkázán

- tezi moderní společnosti, že moc je v rukou lidu, odporuje to, jak se jednotlivci před dveřmi každé kanceláře potí

- tatáž centralizace moci, která přivedla lidi k civilizovanějšímu chování, zároveň dala do pohybu mechanismy, které o lidech rozhodují zcela bez ohledu na stupeň zdvořilosti jejich chování - zárodky byrokracie, tedy aparátu vyřizující požadavky zcela neosobně a věcně

2) Byrokratizace správy

- kolem roku 1000 obyvatelé Evropy byrokracii neznali

- společnost byla bez byrokratů průhledná, ale nebezpečná

- neexistovala organizace, hlavní města, lid neuměl psát a kdo to uměl, psal latinsky a tomu stejně nikdo nerozumněl

- žádné papírování nebylo, držitelé úřadů se rekrutovali z řad surových válečníků

- úřady měly domácí charakter = zabezpečovaly chod domácnosti pána, který se svou družinou kontroloval ovládané území, pán rozhodoval o všem

- žil-li někdo ve větší vzdálenosti, mohl klidně nařízení ignorovat

- držitelé úřadů zajišťují jídlo  a pití pánovy domácnosti, organizují obranu a dodržování ceremoniálů, řeší spory, to zvládají bez potřeby čtení a psaní

- vyhotovování listin jsou pověřováni kněží (angl. clergy - úředník = clerk)

- úředníci nejsou specializovaní, stačí pádná ruka a dobrá fyzická kondice, surovost a vojenská přímočarost jsou hlavními předpoklady úspěchu

- pán s nimi zachází stejně jako s poddanými, může je povyšovat i trestat zcela libovolně

- neexistuje rozdělení na věci osobní a veřejné, vše je pánův soukromý majetek

- nedostatkem systému je, že pán musí být vždy nablízku, není-li na blízku, úředník toho dokáže řádně využít - stává se sám pánem

- se zvětšováním ovládaného území se tento model opakuje - výsledkem je feudální rozdrobenost

- vládci tedy usilují o kontrolu svých úředníků, nejužívanější způsob je přesunování pána po panství - proto neexistují pevná hlavní města

- jiný způsob je obsazování důležitých úřadů příbuznými, což bylo v době přenosu nástupnictví krví dvojsečné, proto se často nejvyššími úředníky stávají otroci, kteří se při touze po moci na svůj původ odvolávat nemohou, navíc bylo možné je v případě podezření mučit, což u urozených nebylo vždy žádoucí

- dále byli vysíláni inspekční úředníci na služení cesty, kteří neměli čas se etablovat

- tento problém se řešil celý středověk, až od 15. století knížata zvládla své úředníky tak dokonale, jako jejich úředníci poddané

- termín byrokracie tedy znamená vládu na úředníky, neznamená ale předání moci a možnost rozhodovat

- k tomu bylo zapotřebí sociálních změn

Došlo k rozvoji měst s zcela novými přístupy ke správě 

- město rozlišuje veřejný úřad a osobní moc (pravomoce úřadu a pravomoce osoby, která úřad zastává)

- pokud svou moc zneužil, bylo to zneužití veřejné moci (u feudála to byla jeho osobní věc)

- veřejná pokladna je oddělena od jmění konšelů (u feudála bylo všechno jeho)

- to inspirovalo feudály usilující o kontrolu svých úředníků

- původně byli odměňováni půdou, nyní začali být odměňováni penězi, takže se stali zcela závislými na pravidelných výplatách

Kníže měl monopol na:

- ražení mincí

- držení armády

- výběr daní

byl zahájen proces disciplinace vlastních úředníků a rozvoj mechanismů kontroly - byrokratizace úřadů

- úředník je pouze dílčím článkem pevně zasazen do hierarchie

- s výjimkoun nejnižších má své podřízené a nadřízené (špičky se věnují spíš politice)

- může předávat pokyny nadřízených, které se jeví jako čistě technické záležitosti, úředník zpravidla není v kontaktu s osobami, o nihž rozhoduje

- v 15. století strmě roste počet spravovaných případů, úředník se nemůže zabývat detaily, aby byl efektivní, zajímá se pouze o to obecné

- to si žádá existenci obecně formulovaných pravidel

- centralizace moci, podřízení jednomu panovníkovi, ustanovení hlavních měst (a ztráta svobody měst obecně) umožňuje všem udílet stejné příkazy a vyhlašovat stejné zákony

V demokratických společnostech se byrokracii daří obzvlášť dobře, protože:

- masově vyřizuje záležitosti (stejně jako masový producent výroků)

- má naprostý monopol na vyřizování záležitostí určitého druhu

- spravovaní jsou naprosto odevzdaní do kompetence úřadu

- což podporuje jeho čistě mechanický přístup

- jednotlivý pracovníci se zabývají jen dílčími úkoly, mají pak možnost rozhodovat jen podle věcných aspektů

= výsledkem je odlidštění správy

- hlavní předností je formalismus, úředník může obsadit jakoukoliv funkci v aparátu, všichni jsou placeni ze stejné pokladny a mohou být i sesazeni

- systém nivelizuje obyvatelstvo, ale i úředníky

- žoldáci, úředníci, dělníci se zavazují, že za stanovenou mzdu budou udržovat v chodu organizaci (nikdo nemá vlastnické právo)

- byrokracie nadále funguje na principu knížecího dvoru, i když je po formální stránce vše osobní mezi úředníky vyloučeno, každý podřízený je ke svému  nadřízenému v postavení dvořanů, kteří vědí, že přístup k odměnám vede jen skrze přízeň knížete

- největší zájem úředníka je tedy být nablízku svému nadřízenému, odkud kyne doměna a nikoliv spravovaným, což je vlastně ztráta času

- podobně i ve vztahu k podřízeným - zakoušejí postavení knížete

- ti, kdo už žádné podřízené nemají, jen spoustu "neznámých" tváří spravovaných, ale monopolní postavení zůstává - ztrácejí všechny zábrany

- nadřízení mají mnoho důležitějších kritérií, jak hodnotit podřízené než podle pracovního nasazení ve prospěch spravovaných

3) Oběti zdvořilého nezájmu

Nástup centralizace moci vedl ke:

- vývoj od absolutistických monarchií k demokratickému zřízení

- vytvořil tlak na zcivilizování nejširších vrstev

- byrokratizaci správy

ale i

- byrokratizaci veřejného rozhodování, kde se v rukou byrokrata stává případ číslem, které je pouze třeba zařadit do příslušné přihrádky (masová správa ani neumožňuje zabývat se každým případem)

- absurním výsledkem je řada úslužných, zdvořilých až servilních žadatelů z řad občanů a chladná zdvořilost, neosobní věcnost a lidská lhostejnost úředníků všech stupňů

- spravovaný má 2 možnosti: surovost dávných rytířů - v tom případě následují sankce neboť časy se změnily a nebo rozhrát rejstřík fines uhlazeného dvořana

- kompromisní řešení mívá formu úplatku, který "sblíží" obě strany, ale žadatel jen dosáhl cíle a úředník potvrdil svou superioritu

Civilizace je na rozcestí, když zdvořilé jednání nevede k odměně, zato se prosazje přímočará surovost arogantního rozhodování státní byrokracie

Co je rozumného na počínání rodičů, kteří se setrvačnosti učí své děti zdvořilosti, i když tuší, že o jejich osudech se bude rozhodovat podle jiných měřítek?

- vzniká zvláštní situace, kdy se lidé snaží ovládat své projevy, ale odměněni nebudou

- v demokratické společnosti se může člověk chovat zdvořile jen nezištně, což je mravně povznášející, ale sociálně nebezpečná situace

Vztah mezi slušností a zdvořilostí

Slušně se může chovat i člověk  neznalý vybraných mravů. Ochota, soucit, ohleduplnost jsou znaky slušnosti.

Zdvořilost naopak často halí úmysly podlé, jedná se o naučené chování.

- rozhodující je, že vzhledem k neosobním mechanismům dopadají obě stejně, obojí je ignorováno a stává se vzhledem k úřadům nefunkční

Stát, který rozbil svůj základ

- rodina je základ státu, na tom se schodují všichni, i stát o ni pečuje

Proč se právě v moderní společnosti rozpadá před očima?

- obvykle uváděné důvody: pokles morálky, možnost rozvodu, důsledek vyšších očekávání… omezím těchto vysvětlení je, že nepřekročí rámec rodiny

- náš výklad je na předpokladu, že podstatné příčiny leží mimo rodinu

- rodina je obětí sil, které neuvedla do chodu

Sociální nezbytnost tradičních domácností

- je nejvhodnější hovořit o domácnosti (nikoliv o rodině či příbuzenství)

Domácnost byla:

- základní výrobní jednotkou, musela si vše pro život produkovat sama

- ozbrojenou ochranou svých členů proti vnějším útokům

- na úrovni domácnosti se řešily spory (rozhodoval pán domu)

- měla sociální funkce: socializace dětí, často i profesní, zajištění členů ve stáří a nemoci, člověk v ní strávil celý život, za humny vesnice začínal nebezpečný svět

- nesla s sebou samozřejmě také zaostalost a nedůvěru ke všemu cizímu

- právě soběstačnost byla univerzálním řešením pro přežití, nepotřebovali moc vnější společnost

Vládu zajišťovala domácnost feudála:

- sloužící byli zároveň funkcionáři

- kasa byla zároveň státní pokladnou

- sňatky členů rodiny byly zároveň mezinárodními politkckými akty

- domácnost panovníka vládla

- domácnost kupců obchodovala

- domácnost řemeslníků provozovala řemeslo

- jinak byla spravována pouze církev a armáda

Až do nástupu novověku platilo, že domácnosti byly odkázány samy na sebe, ale též že celá společnost byla odkázána na domácnost.

- byla základní daňovou jednotkou (danění podle ohnišť), jednotlivec až od 17. století

Domácnost se od dnešní lišila:

- byla velmi početná: příbuzní, manželé, nepříbuzní - služící

- domácnosti šlechty zahrnovaly desítky až stovky osob

- postavení žen bylo neutěšené, mužská sexuální nadvláda byla maximální

- příslušníci vyšší třídy mají možnost monopolizovat více žen, naopak nižší vrstvy jsou deprimovány

- ženy sloužily jako prostředek pro upevňování alinace mezi domáctnostmi, sňatkem se cizí skupiny stávají příbuznými, jsou zavázáni si pomáhat

- ženy jsou důležitým směnným prostředkem, jejich tržní hodnota je dána sexuálním vlastnictvím

- muži rozhodují o ženách v zájmu celých domácností

- domácnost byla přísně hierarchizovaná z hlediska dělby práce, autority i podílu na rozhodování

Rozvodovost byla minimální, bránila jí:

- existenčně vynucená soudržnost domácnosti

- církevní ideologie

- demografie

- smrt ukončovala ale svazky s podobnou frekvencí, jako je dnešní rozvodovost

- rozvodovost byla riskantní, sociální struktura snižovala šance na nalezení nového partnera

- dále bránila rozdílonost sociálního postavení

- převládaly komunity o desítkách - stovkách obyvatel

Předpoklad umožňující změnu bylo převládnutí peněžní ekonomiky:

- peníze se staly ekvivalentem urozenosti

- výběr mohl být rozšířen i na cizince

- díky schopnosti peněž konzervovat hodnotu a přinášet pomoc i na dálku byla rozšířena i síť solidárních příbuzných, mimo kumunitu

1) Nástup formálních organizací

přelom 15. a 16. století - příklad Francie

- je nejednotná, místní knížata kontrolují části nezávisle na králi a Paříži

- knížecí dvory mají svoje armády, vedou vlastní zahraniční politiku a války jen sousedské

- pociťují nedostatek zdrojů, hlavně financí

- nákladný život, vydržovaná armáda a úředníci překračovaly možnosti současných domácností

- proto dvory nedokázaly uhájit svou samostatnost a byly postupně pohlceny sílícím královstvím

- kde se nepodařilo pomocí síly, diplomacie a sňatkové politiky integrovat panství do většího státního celku, zůstávají stále skromné hospodářské poměry (Itálie, Německo)

- Paříž ovládla zbytek Francie, místní šarvátky byly nahrazeny konfrontacemi mezi centy nově vznikajících států

- už nestačily zdroje z domácností - stát potřeboval účinější mechanismy

- k dispozici už byly armáda a výběr permanentní daně (ze stoleté války)

- po válce daň zrušena nebyla - zrodila se mocná instituce vznikajícího státu i první stálá armáda Francie

- armáda a daně se dobře doplňují - část daní financuje armádu, která představuje zase účinný prostředek

Domácnost je nahrazována výkonějšími mechanismy sociální reprodukce v době, kdy státy potřbují mobilizaci větší síly pro konflikty mezi novými státy.

2) Vyvlastnění domácností

- mít vlastní domácnost zajišťovalo v tradiční společnosti vyšší sociální pozici i životní jistotu, byla podmínkou pro provozování řemesel

- neexistence domácnosti z člověka dělala podezřelé individuum

- vzestup státu se udál na úkor domácností všech vrstev

Vyvlastnění ekonomické

- daně ruinovaly domácnosti

- mění se i ideologie - pokrok je spatřován v moci státu, která ochraňuje jednotlivce

- domácnosti se mění na idividua konzumující statky vyrobené mimo domácnost mají významné důsledky pro strukturu rodiny

- mizí potřeba spolupráce a dělby práce uvnitř rodiny

- poruchy komunikace by ohrozily její výrobní funkci, ale konzumovat lze i při komunikačních bariérách

Vyvlastnění mocenské

- především šlechta

- šlechta byla vytlačena z úřadů a nahrazena profesionálními úředníky

- u úředníka nerozhoduje původ, nepochází z žádné vrstvy, nemá třídní příslušnost ani vlast (jako legionář), jediným domovem je mu organizace

- vstup do řad byrokracie smývá třídní původ stejně jako vstup do kláštera

- panovník pomocí úředníků tedy zbavuje šlechtu reálné moci také na vlastních panstvích, nejprve v oblasti práva, poté financí a nakonec i policie

- úředníky jsou zbavena pravomocí a autonomie i města, nejprve kontrola financí, poté rušení zbrojnic

- Francie je opět v čele změn

- všichni poddaní jsou podřízeni unifikující státní byrokracii, je jedno jsou-li ženatí nebo ne

- domácnost už nerozhoduje o svých členech, ani sama o sobě

- stát se začíná vměšovat do soukromí i správy majetku rodin

Vyvlastnění sociální

- rodina už není schopna se postarat o své nesamostatné členy (děti, nemocné, staré)

- státem podporovaný systém školství a zdravotnictví vedl k situaci, kdy rodina přestává být v těchto oblastech i kompetentní, přestože je ochotna a má dostatek finančních prostředků

3) Rodina jako (čistě pomyslný) základ státu

- mocenské, hospodářské i sociální kompetence rodiny postupně převzaly speciální formální organizace

- tím vznikl moderní stát

- speciální organizace: vojenské, hospodářské, soudní, zdravotní, výchovné, sociálně zabezpečovací… nejsou složeny z rodin ale jednotlivců, příslušníků různých domácností 

- všechny provozuje stát (s výjimkou soukromých podniků)

- moderní stát bez ohledu na režim tvrdí, že zajišťuje chod těchto organizací pro ochranu a zabezpečení občanů a jejich rodin

- tváří se, že armáda je pro její ochranu, zdravotnictví pro zdraví… jsme náchylni tomu věřit

Proč se ale rodina s takovou péčí rozpadá?

- sesvřené pečovatelské prostředí jí nesvědčí

- rodina je vlastně mrzáček

- stát rodinu oslabil tím, že jí odňal důležité funkce, aby posílil stát v mocenské konkurenci ostatních států 

- rodina ztratila soudržnost a vnitřní solidaritu, moderní stát ji obětoval svým potřebám

Co rodině zůstalo?

- péče o děti

- protože se netýká bezprostředně zájmů státu

- došlo k odstranění bariér pro rozvodovost, zvýšila se mobilita obyvatel, odstranění stavovských bariér

- změna v postavení žen: mohou samy rozhodovat o sexuálních vztazích, muži však nadále kontrolují ekonomické i mocenské zdroje, vysoká místa zůstávají nedostupná

- na sňatkovém trhu tedy mohou nabídnout předevnším svoji přitažlivost a atraktivitu

- tak vzniká vysoce idealizovaný ideál ženskosti a ideologie romantické lásky (žena musí být nedobytná jako v době, kdy ji chránila domácnost), pomáhá kontrolovat mužskou agresivitu

- romantická láska navíc odráží rostoucí potřebu po emotivní podpoře ve světě citově zcela neutrálních formálních organizací

- nezvyšuje však šance na stabilitu rodiny

- dospělé potomky můsí rodina připravit nově na kariéru v prostředí formálních organizací mimo rodiny (dříve pokračovali v rodině)

- základem úspěchu v oblasti "veřejného života" je udělat dobrý dojem

- tvrdá kontrola a sebekontrola vede k potlační projevů i uvnitř nejužší rodiny

- stát nebrání většímu zapojení žen do organizací - ženy to vnímají jako emancipaci a všemi silami ji podporují

- společnost se liberalizuje, uvolňuje se puritánská morálka

- polarita světa mužů a žen postupně mizí, mění se oblékání i způsoby chování

- ženy mají přístup ke stejným zdrojům, i když monopol mužů na ekonomických a mocenských pozicích ještě nění zlomen

- ženy mohou mužům vedle atraktivnosti nabídnout i profestní status a společenské postavení

- domácnost ani úzká rodina nejsou potřeba

Změna sociálního ocenění dnes

- není rozhodující postavení v domácnosti, ale pofesní status

- formální organizace vystřídaly domácnosti v roli řešení problémů s přežitím

Rodinný stav a kariéra mají málo společného, často si překážejí

- rodina je pociťována jako překážka bránící profesní kariéře

- v minulosti se společenský úspěch posuzoval vzestupem váženosti celé rodiny, v současnosti bývá rodina první obětí jednoho z partnerů dosáhnout společenského úspěchu

- rodina je stále dobrým základem státu - protože pěstuje poslušnost a podřízenost autoritě, odporovat je neslušné

Společnost, která neví, co slaví

Jsou obecné znaky společnosti? 

- sdílení určitých hodnot, což kulturu integruje do jednoho celku 

- instituce svátků

1) Magický význam svátků

- patrně každá spolešnost bez ohledu na vyspělost zná insituci svátků

- lidé všech dob a kultur dělí svůj čas periodicky na všední a sváteční se zcela odlišnými aktivitami

- činnosti všední jsou pracovní nutné pro přežití

 

K čemu ale svátky?

- po čas svátků se lidé chovají odlišně, zdálo by se až nepochopitelně

- symbolická logika svátků odhaluje mnoho z povahy lidského soužití

- svátky se vyznačují hojnou konzumací jídla a pití (nezřídka plýtvání), doprovází je jednání, které by ve všední den působilo výstředně

- vyčerpávající tance, karnevalová atmosféra, často zvýšená agresivita, příp. excesy všeho druhu až orgie

- platí, že zúčastnění se chovají způsobem, který je v přímém protikladu každodenním zvyklostem, ostře s nimi kontrastuje

- práce je v době svátků zakazována, naopak řada zákazů překračována

- lidé všech kultur dělí věci na světské a posvátné

- tato opozice je důležitá pro uspořádání jejich světa

- posvátným se může stát osoba, věc, místo i čas (svátek)

- posvátné fascinuje člověka svou dvojznačností, nadpřirozených sil se lidé báli i je přitahovali, mohou být blahodárné nebo zhoubné

- polarita je jedním z hlavních principů, kolem kterého je organizována naše zkušenost, tím získavají protikladné síly své prostorové vyjádření

- Kategorie čistého a nečistého se promítá do morálky a politiky, které jsou úzce svázány s polaritou světského a posvátného

- instituce morálky je pokusem přenést tuto polaritu do každodenního života (dobro a zlo)

- lidé se učí jednat slušně, ale může to být závislot nebo strach před sankcemi

- morální přesvědčení dává šanci přeměnit bídu v cnost, postavit se na stranu dobra a odporovat zlu

- je-li morálka pokusem o ospravedlnění slušného jednání, politika je pokusem o ospravedlnění neslušného

- politika, které je vždy soupeřením, je přízemní, pomíjivá, světská - přesto strany neváhají vydávat své zájmy za něco posvátného

- právě v souvislosti s politickými svátky nabývá polarita čistých a nečistých sil velkého významu 

Rituály

- posvátné síly mohou být nebezpečné nebo neobyčejně prospěšné, podaří-li se je získat na svou stranu - k tomu slouží rituál

- účelem rituálu je tedy získání náklnonosti mocné instance, na níž (jak věrí) závisí osud toho, kdo žádá

- dvorská etiketa, propracovaný církevní úkon… - žádají o přízeň Pána

Vnímání světa

- svět je nepřehledný, a proto potřeba orientace patří k základním potřebám člověka

- proto snaha pojmenovávat věci, vybájené mýty, náboženské a vědecké systémy

- máme-li se ve světě orientovat, musí být uspořádán, proto lidé do světa vnášejí svůj řád

- v představách všech kultur je vnímání světa rozčleněno, hierarchizováno

- svět je ohrožen, hrozí-li smíchání toho, co bylo odděleno

- především je nutno rozdělit vztahy mezi posvátným a světským, v rámci posvátného pak mezi dobrem a zlem

- ustálený pořádek přechází v monotonii, která působí blahodárně na potřeby jistoty a bezpečí

- hladká integrace nového do existujícího řádu je pojišťována rituální obětí

- tradiční pohled proto varoval před vším novým, nečinil rozdíl mezi přírodou a lidmi, společnost se neměnila jinak než příroda

- zkušenost z přírody ukazovala, že vše prochází cyklem růstu a úpadku, z této představy vychází i společnost

- k tomu slouží instituce svátků umístěných do období, kdy příroda prochází změnami

- svátek je prostředek ozdravění a omlazení sociálního řádu

Proč je právě období svátků naplněno výstřelky?

- dokonce se mísí to, co má být odděleno

- pochopení skýtá víra mnoha kultur, že řád dnešního světa vznikl z chaosu, nic nebylo nemožné

- teprve bohové dali světu řád, ale tím, že byl vytvořen tento svět, byly vyloučeny světy ostatní

- živé bytosti nemohou vystupovat ze svých podob jako dříve, vše bylo znehybněno

- poslední kapitolou příběhu stvoření je obvykle dodatečné uvedení smrti

- stalo se tak omylem, do původního plánu nepatřila, často díky neposlušnosti prvních lidí, kteří chtěli tvořit stejně jako bohové

- období chaosu bývá označováno za Zlatý věk, dovoleno bylo vše, kreativita byla bez hranic v dobrém i zlém

- je zde zároveň tvořívá hravost i nespoutaná hrůza, počátek světa bývá přirovnáván k dětství

- funkcí svátků je tedy regenerace světa lidí, oživení původní vitality, napodobují původní chaos

- lidé tančí oděni v nejrůznější masky, recitují mýty o stvoření světa

- svátek je přerušení chodu světa a návrat k jeho počátkům

- čím větší šílenství - tím větší bude síla a hojnost

Moc

- moc je podobně ambivalentní jako vše posvátné

- panovník je představitelem moci a ztělesněním posvátného, je mu dovoleno to, co by u běžného smrtelníka bylo svatokrádeží

- musí udržovat povědomí o výjimečnoosti svého postavení (posvátnosti) - jí speciální pokrmy, má neobvyklé sexuální zvyklosti…

- zemře-li král, prozradil, že není schopen garantovat běh věcí - některé kultury po jeho smrti propadají řádění

2) Sváteční obřady v moderní společnosti

- společnost rozumu ruší pověry a víry

- kolonizované kultury se často rozpadly až poté, co jim byly odebrány tradiční svátky

- tradiční svátek posiloval sociální soudržnost

Co se stalo se svátky v moderní společnosti?

- kupodivu tuto směšnou instituci zdaleka nezrušila

- také moderní společnost slaví státní svátky závazné pro všechny bez ohledu na jejich mínění

- také moderní společnost by ráda viděla shromážděný kmen s aktivní účastí na svátečním ceremoniálu

- hojnost jídla a pití ve stánkovém prodeji symbolizuje hojnost a prosperitu

- jsou vyvěšeny posvátné symboly vyjadřující identitu kmene

- hesla a formule vyjadřují, co je třeba učinit, aby byl sociální řád posílen

- lidé skandují zaříkavadla

- centralizace moci vytváří prostor pro obrovské parády dříve nepředstavitelné

- tirbuny jsou vyšší, amplióny hlasitější

- táborový oheň nahradil ohňostroj

- všechny svátky se vztahují k minulosti

- jejich úkolem je periodicky oživovat vzpomínku na principy, které stály u zrodu současné společnosti

- státní svátky slaví všechny společnosti, bez rozdílu vzpomínají na to, že u jejich vzniku stál vítězný boj o dobro, spravedlnost, pravdu a čest

- toto kolektivní vzpomínání je odpovědí společnosti na potřebu mít uspořádanou vlastní minulost, která posiluje víru lidí v přítomnost

Co ohrožuje moderní společnost

- tradiční společnost potřebovala udržet integritu pro vlastní obranychopnost a přežití

- moderní společnost má jiné problémy: přírodu ovládla nebo zatlačila do defenzívy, sousedy drží v šachu zbraněmi, rozvinula konzum a zábavy, které dávají zapomenout na ohrožení

- hrozba moderní společnosti ale přichází zevnitř

- centralizace nebývale zkoncentrovala sílu společnosti a její možnosti

- s kumulací moci se kumuluje i riziko jejího zneužití

- demokracie neznamená vládu všech, ale vládu, proti které je nejméně výhrad

- navíc dává záruku, že ti, kdo s výhradami přijdou přežijí

- hlavní slabinou centralizované společnosti je její hierarchické uspořádání

- aby společnost dodržela hlavní zásadu: rovnost občanů, musí produkovat masově natolik, aby konzumní statky byly dostupné všem (jinak byl lid proklamace rovnosti neakceptoval)

- aby byl masový konzum možný, musí existovat vysoce efektivní a proto hierarchizovaní producenti

- v hierarchii si ale členové nemohou být rovni, nerovnost zaručuje chod organizace, která šíří ideologii rovnosti

- hierarchizace uvnitř společnosti je zdrojem neustálého vnitřního napětí - zdůvodnění toho, kdo je dole a kdo nahoře je základní problém této splečnosti

- byrokratická společnost je příkladem - rovnost směrem ven je podmíněna nerovností uvnitř¨

Rozporuplnost svátků

- státní svátek je velkým politickým karnevalem, velké sociální drama spouštěné periodicky jako svátky primitivních národů

- projevy řečníků všech zemí i režimů jsou překvapivě shodné, vyprávěním příběhu dobra a zla, láska a nenávist jsou integrujícími prvky společnosti stejně jako člověka

- řečníci z tribun recitují mýty zdánlivě vztačené k minulosti, ale s cílem upevnit přítomné uspořádání

- jde o vhodnou příležitost k potvrzení aktuálních mocenstkých vztahů

- všichni vládci považovali stabilutu svého řádu za posvátnou - čímž se nepozorovaně přesová do posvátného prostoru

- kdo kontroluje režii svátečních ceremonií, kontroluje i celou komunitu či společnost

- kdo kontroluje mýty, získává k nim autorská práva

- kdo vládne, reprezentuje boží vůli, humanitu, spravedlnost… kritik na sebe bere riziko, že oponuje boží vůli, zpochybňuje hodnoty všem posvátné

- řečník s vystačí s my (strážci hodnot), vy (kteří ho potřebujete) a oni (kteří se snaží svést ze správné cesty)

- jsme pro diskuzi, ale ne s nimi, pro svobodu, ale bez nich - omezení jsou kvůli nim

- paradoxem autorit ale je, že své čisté zásady musí často prosazovat pomocí nečistých prostředků

- moderní společnost vytváří velký prostor pro konání svátečních rituálů, ale zároveň ho vyprazdňuje

- státní svátky existují, ale málokoho rozjásají k masové účasti

- centralizace zvýšila nepůhlednost společnosti a postavila bariéru mezi společnost a jednotlivce, jednotlivec se s ní nemůže identifikovat

- politici to nezpozorovali, nadále vyhlašují svátky, které jsou ale chápany jako příležitost se ze společnosti vzdálit, veřejný prostor se v době svátků vylidňuje

- lidé se o svátcích nepřestávají věnovat rituálům, jsou ale soukromé, v izolovaných skupinkách

- nikdo přitom nemyslí na společnost, naopak se snaží zapomenout na povinnosti, které ho čekají, jakmile se zase bude muset zapojit

- svátek přestal být místem re-kreace, mění se v odpočinek jedinců znavených prací pro společnost a životem v ní

- v době svátků lidé oživují svůj mikrosvět, ignorují veřejnost, společnost, řád i pokrok

Homo sapiens a jeho rituály

- mýtus rozumnosti vychází z předpokladu, že člověk jedná racionálně

- v praktickém životě člověka ani nenapadne hledat nejlepší možné řešení, nemá k tomu obvykle informaca ani schopnosti je zpracovat

- lidé se obvykle spokojí s prvním přijatelným řešením

- lidské jednání často není rozumné, což věda dlouho odmítala připustit

- člověk si přeje mít víc štěstí než rozumu a podle toho se chová

- zvířata se řídí pudy, člověk emocemi

- k rutinímu chování nutí člověka charakter interakce s druhými lidmi, není možné se stále znovu zamýšlet nad tím, co podnikáme

- například rituál zdravení - není nutné vysvětlovat, co můžeme brát za zaručené

- nízká míra rutiny narušuje komunikaci, ale mnoho jí zase škodí - doprovodným prvkem rutiny je lhostejnost, povrchnost, což šetří naši rozumovou i citovou kapacitu

V čem se liší rutina a rituál?

- společné je jim stereotypní provádění, vnější pozorovatel jim nerozumí a jsou nepředvídatelné, naopak pro toho, kdo je provozuje jsou familiární, může pokračovat kdekoliv činnost přerušil

- rituál je společneský, rutina osobní

- pro rituál je důležité složní skupiny, kde se odehrávají, skupina jedná stereotypně - to upevňuje koncentraci

- předepsaná forma je pro úspěch rituálu nejdůležitější

- výcvik úředníků správního orgánu lpí především na formální stránce

- výsledkem je, že úředník sice ovládá každý detail, ale ních schopen klientovi pomoci ani o to nemá zájem

- atmosféra úředního tajemství obkloupuje každodenní rituály úředníků a dotváří mystérium jejich sekty

- patrně nejpodstatnějším rysem rituálu je symbolický charakter, rutina je naopak prováděna kvůli ní samé

- účastníci rituálu mají dojem, že obřad má transcendující význam, jsou spojeni s něčím, co je překračuje, co dodává sílu, propůjčuje hlubší smysl jejich života

- své bohy mají i ateisté, polickými rituály udržují kontakt s posvátnými silami pokroku, spravedlnosti, svobody…

- někteří vyzívají zájmy třídy, jiné jednotlivce

- posvátné formule mají podobu politických frázi

- božím hlasem demokratických rituálů je veřejné mínění

- lidé komunikují prostřednictvím symbolů, pojmenovávají i věci, které nejsou přítomny, člověk tak poznává i to, s čím se nikdy nestkal

- víme něco o problémech obyvatel Filipín a protože je nám známo, jak se chová vodník, bezpečně ho odlišíme od hejkala

- právě symboly nás spojují s bohy, i s těmi, kteří neexistují, jak je to např. v případě pokroku

Užívání jazyka má ritualistický charakter

- vykazuje všechny znaky

- je potřeba přítomnost skupiny, min. 2, kteří soustřeďují pozornost na stejné téma

- vše probíhá podle formalizovaných pravidel

- neznlost cizí řeči nás z rituálu vyřazuje

- díky používání symbolů má řeč transendentní charakter - umožňuje překročit místo a čas prožívané skutečnosti

- velká část rozhovorů není zaměřena na získávání informací

- funkcí je přenášet určité emocionální rozpoložení a tím skupinu stmelovat

- tyto rituály solidarity lidé praktikují v soukromí i veřejném životě, kde se stávají projevem loajality vůči politickým vůdcům

- lidé pěstují posezení s přáteli, aby zažili příjemný pocit emočního bezpečí, který chybí při setkání s cizími lidmi nebo lidmi odlišných názorů

- sběhlí rituální vůdci formují zároveň vkus a soudržnost své skupiny

- nečlenové se nejednou stávají přemětem pohrdlivého despektu, zvláště jsou-li v podezření, že nesdílejí pro skupinu posvátné hodnoty

- rituální charakter rozhovorů je posilován neverbálními signály, které doprovázejí formule a nezřítka má větší význam než pronášená slova

Randall Collins autor typologie hovorů:

- naše řeč je vystavěna na křiku, prosbách, vrčení a bručení, vrkání a cukrování podobně jako u zvířat, mnohé z nich jsou vrozené

Rozdělení rituálů:

Rituály oslavné - spojují lidi, kteří chtějí vyjádřit vděk bohům (za vítězství, sklizeň, dokončení díla) tanci, bankety, slavení narozenin a pitky doprovázející setkání přátel

- lze sem zařadit i svátky vánoční nebo řádění fanoušků po vítězství a srazy absolventů

Rituály krize - nastupují když prosperita skončila, je třeba se opět spojit s bohem, který se odvrátil

- součástí bývají často oběti - dar posvátným silám, přičemž se očekává, že to bude oceněno protidarem to, čeho se nám momentálně nedostává

- na podobném principu funguje asketismus, člověk se zbavuje statků, čímž si onen svět zadlužuje

- patří sem i rituály bojovníků připravující se na bitvu, přivolávající déšť po dlouhém suchu, odvrácení nebezpečí epidemie

- moderní obdobou jsou politické manifestace obávající se ohrožení ze strany skutečného či domělého nepřítele

- posilují semknutí komunity, hrozba útoku dokáže stmelit vyvolené

Rituály přechodu - přetrvávají dodnes z dob, kdy společnost v každé změně spatřovala riziko ohrožení klidné monotonie života

- proto byly vyvinuty rituály začleňující změnu plynule do stávajícího řádu

- patří sem narození nového člověka, dospívání, svatby a pohřby, iniciační a promoční obřady

Rituály trestání - ať mají podobu soudů, poprav, lynčování nebo proklínání protivníka - stmelují společenství spravedlivých

- proto každá církev potřebuje svého ďábla, světec temné síly a náboženství kacíře

- přitažlivost nebe je umocněna nevábnou vidinou pekla

- otázka proč vlastně existuje zlo, když dobro je všemocné komplikuje věrouku všech církví, vysvětlením je morální efekt tohoto kontrastu

- není-li koho proklínat, je ohrožena soudržnost a spravedliví tápou

Rituály úcty - mají více podob: dvořadné se klanějí panovníkovi, podřízený nadbíhá nadřízenému, vojáci defilují před generálem, shromáždění vzívá svého boha, vůdce či zdraví 

vlajku své země 

- existují i rituály vzájemné úcty, kdy se lidé s respektem hodným posváteného začnou chovat navzájem vůči sobě

- to je důležitý moment, protože může osvětlit některé další aspekty zdvořilého chování civilizovaných lidí

Změna v prokazování úcty v modení společnosti

- v primitivních společnostech převládají jednostranné rituály úcty

- projev úcty je zde zároveň projevem podřízenosti

- historická změna příchází s feudalismem, který se rozvinul ve středověké Evropě

- umožnil, aby se hlava domácnosti vstoupila do služeb jiné domácnosti a přitom se nestala otrokem, naopak jí služební poměr status zvýšil

- služba člověka pozdvihuje, uvádí ho do řad vojenské šlechty, její příslušníci si úctu prokazují navzájem, přestává platit, že ten kdo úctu prokáže jí sám není hoden

- rytíři jsou prvními skutečnými kolegy, mají vztah rovnosti

- rituály vzájemné úcty rozvíjí knížecí dvůr

- rovnost rytířů byla dána respektováním zásad rytířské cti, rovnost dvořanů ale podřízením jednomu panovníkovi

- postupně se mění v rovnost před neosobními zákony, myticky prezentovanou vůlí lidu 

- ta se stává boží vůlí a každý člověk se pro druhého mění v malého boha, lehký úklon hlavy je upomínkou na klanění se božstvům

- kult individualismu je rituální záležitostí, je obklopován svatozáří nedotknutelnosti a systémem tabu, který ji garantuje

- občan kráčí každodenní rutinou a přitom očekává, že mu bude prokazována přiměřená úcta

- to je dalším zdrojem lidsky slušného chování

- člověk potřebuje své rituály, i když byl zbaven bohů, umožňují mu semknout se s ostatními

- kult vypjatého individualismu je po této stránce nevhodný

- nabytá svoboda se z volnosti změnila v opuštěnost

- svět ztratil zdání vyššího smyslu v okamžiku, kdy do role bohů je postaven obyčejný člověk

- člověk zareagoval způsobem bližším zvířatům - propadá masovým hnutím, rozvíjí sounáležitosti rasové, třídní a nacionální 

- ve jménu přesahu je ochoten páchat věci, které by si jako slušný člověk nikdy nedovolil

Podivné osudy organizací

- organizace jsou neviditelné, ale na jejich příkladu lze osvětlit, že i neviditelné věci mohou být důležité

- organizace, přísně vzato, neexistují - existují pouze lidé, kteří ze sa určitých okolností chovají tak, jako by organizace existovala - pokud se tak chovají, organizace skutečně existuje, když se chovat přestanou - zaniká

- začne-li se dostatečně velký počet jednotlivců chovat tak, jako by organizace neexistovala, organizace přímo mizí před očima

- stejně tak může ze dne na den vzniknout organizace ještě mocnější

- ve světě velkých organizací nežijeme příliš dlouho (dříve vše řídily rodové vztahy)

- vznik organizací souvisí s 18. stoletím

- organizace nazýváme formálními, protože stačí, aby lidé respektovali pár jednoduchých formálních pravidel a mohou činnosti provozovat efektivněji než činili naši předkové

- paradoxem je, že pro dosažení určitého cíle je nutné použít postupy, které jsou s ním v rozporu

- organizace rozděluje části rozhodování, ze členů je však nesnímá, na některých jsou pravomoci opravdu velké

Paradoxy organizace

1. paradox

- organizace ustanovené pro eliminaci nedostatků z omezené lidské recionality se dostavjí pod kontrolu lidí, kteří svou omezenost prosadí stejně, navíc se skryjí za organizaci

- autorita organizace se zpochybňuje hůře než autorita průměrného úředníka i přesto, že z průměrných úředníků složena je

- hierarchie má zvyšovat vnitřní disciplínu, předcházet sporům, vymezovat zodpovědnost a posilovat integritu celku

- má umožnit plynulou komunikaci, kontrolu, penzijní pojištění v nemoci a stáří personál stabilizovat

- nevýhodou formálních organizací je, že se skládají z lidí

- vůči spravovaným je úředník profesionálně chladný, komplikovanější je to s jeho osobními zájmy

- předpisy je sice svazují, ale také poskytují alibi, je-li dovedný, naučí se využívat existujících předpisů bez ohledu na zájmy organizace

- čím výše člověk v hierarchii proniká, tím více se vzdaluje problémům spravovaných, zároveň získává pravomoci činit závažná rozhodnutí

- protože se vzdálil realitě, jeho rozhodování se týká především vnitřních problémů organizace jimž přikládá zásadní důležitost

2. paradox

- kdo zná problémy - nemá pravomoci je řešit, kdo má pravomoci, zná problémy jen zprostředkovaně

- stuktura je složená z řadových zaměstnanců, středních kádrů a řídících pracovníků

- komunikace mezi nimi je špatná

- informace poskytují řadoví středním, ti však klamou, aby si zajistili více zdrojů pro sebe

- vedoucí vědí, že informace jsou nepravdivé, proto raději rozhodují tak, aby riziko bylo minimální, pokud by se ukázalo, že informace byly mylné - tím se dopouštějí omylů, které postihují nejširší složky organizace

- všichni zúčastnění preferují zablokovanost, které je zbavuje rizika nést odpovědnost za chybná rozhodnutí

- zdánlivě jednotné organizace jsou neustále ohrožovány odstředivými silami svých členů, kteří chrání svůj manévrovací prostor

- nadřízeí jsou často méně kvalifikovaní než podřízení

- zablokování komunikace brání organizaci realizovat její cíle

- organizace o sobě pěstují zcela odlišnou představu cíle: sloužit nezištně co nejširšímu publiku

- činnosti organizací jsou provozovány podle jejich vlastních potřeb

- organizace se stává zcela neprůhlednou, namísto víry v nadpřirozené síly nastupuje víra v rozum expertů

Poslední kapitola už jen shrnuje a dokládá neopodstatněnost tvrzení, že dnesní moderní společnost je rozumná, tak jsem ji zde vypustila, protože nepřináší žádné nové poznatky.