o komunitách - z knihy M. Pecka: V jiném rytmu

[bubocentrum]

Hezký den všem,

jak jsem slíbila, posílám informace z další podnětné knížky o komunitách V jiném rytmu (dostupná v městské knihovně nebo PDF níže). Protože Peck je psycholog, je vedena v jiném a spíš teoretickém duchu než křesťanská Rodí se nová naděje vycházející z praxe. Četla se mi dobře (na rozdíl od předchozí), druhá část se zase přechyluje spíš k osobnostnímu (duchovnímu) růstu, ale i to je zajímavé - takže doporučuji.

Níže přeposílám také všechny dříve sdílené informace na téma komunit pro ty, kdo tu nebyli nebo koho v mailech minuly. 

Mějte se prima!

Martina

---------------------------------------------------

Peck: V jiném rytmu - psychologa, autora mnohých knih o problémech dnešního světa, pro která nabízí i řešení 

- kniha byla napsána v roce 1987 v době studené války (jejímuž řešení se autor v 3. části také věnuje), je tedy mírně poznamenaná duchem doby

- autor pořádá dílny, kde vytváří ze skupin společenství a svoje zkušenosti popisuje v knize, založil také Nadaci na podporu společenství FCE: http://fce-community.org

- hlavní myšlenka knihy je: komunita (společenství) jako reálná možnost pro celosvětový mír

přečtěte si: v předmluvě krátký příběh "Rabínův dar" (motivace :-))

- společenství je dnes vzácné, žijeme v době tvrdého individualismu

- společenství je důležité zažít (Peck uvádí svoje příklady)

Vlastnosti společenství:

1) otvřenost, závazek a konsenzus (jako podmínky fungování)

2) realismus - více názorů na věc vytváří realističtější pohled

- rozdíl mezi skupinou a společenstvím: společenství je imunní davové psychologii, protože podporuje individualitu a zahrnuje různá hlediska, davová psychóza nemůže nastat tam, kde každý může svobovně vyjádřit svůj názor

- tvrdý individualismus j= arogance x jemný individualismus společenství j= pokora

3) kontemplace (uvědomování si sebe sama)

- schopnost zkoumání sebe sama, přemýšlení o sobě i celé skupině (Jak nám to jde?)

- společenství tak samo rozpozná co je nezdravé a dokáže se uzdravit

4) bezpečné místo

- kde se každý cítí bezpečně, je přijímán takový, jaký je

- nevzniká okamžitě a stojí to hodně práce

- společenství dokáže uzdravovat a měnit - pokud se o to členové nesnaží, ale jen prostřednictvím poskytnutého bezpečí

5) laboratoř osobního odzbrojení

- vyznat svou křehkost

- schopnost ve společenství ukázat své rány a slabosti

- bezpečné místo, kde je možné experimentovat s různými typy chování (proto název laboratoř)

- je-li tato možnost, člověk začne experimentovat i s láskou a důvěrou

- zbaví se obranných postojů, zakouší dobrovolné odzbrojení

- získávání nových zkušeností, ze kterých se rodí moudrost

6) skupina, která dovede bojovat důstojně

- dosahování konsenzu není bez konfliktů

- je ale možné bojovat bez násilí (fyzického i emocionálního) důstojně a moudře

- je to aréna, kde gladiátoři složili zbraně a místo toho se naučili jeden druhému naslouchat, respektují dary ostatních

- je to neobvyklé bojiště, a proto se zde také neobvykle dobře řeší konflikty

7) skupina, kterou vedou všichni

- není třeba vedoucího, je členem skupiny

- o důležitých věcech často jeden člověk nemá dost rozumu rozhodnout sám

- "plynulé vedení" - každý vystoupí s vhodnou částí řešení, ohromě se zlepšuje proces rozhodování

8) duch

- radost členů z toho, že jsou kolektiv

- duch pravného společenství je duchem míru (zavládne neznámý klid, atmosféra lásky a míru)

- duch může zmizet stejně rychle jako se objevil, je pomíjivý

- předpokládá se, že duch je na skupině nezávislý, sestupuje na ni tam, kde je "úrodná půda"

- křesťanství spojuje Ducha svatého s moudrostí, ze světského hlediska ji lze dostáhnout přemýšlením, studiem, předáváním a hromaděním zkušeností

- duch společenství navozuje radost

Vývoj společenství

1) krize

- pravá společenství často vznikají jako reakce na krizovou situaci (když krize pomine, většinou zmizí i společenství)

- podobně pracuje Společenství anonymních alkoholiků - krize je podmínkou a alkoholismus je vnímán jako požehnání

- opět citovaná čínština: krize se skládá ze dvou znaků - nebezpečí a skrytá příležitost

- známkou zdravého života není absence krizí, ale psychické zdraví se pozná podle toho, jak brzy je člověk schopen krizi čelit

2) náhodná společenství

- naše potřeba společenství je velká, panuje osamělost, proto se lidé stávají členy různých skupin

3) plánované společenství

- v naší společnosti dochází ke vzniku společenství jen vzácně

- společenství je ale možné plánovat, protože:

- proces se řídí určitými zákonitostmi, pokud skupina funguje podle pravidel, stane se skutečným společenstvím

- komunita má stejný kořen jako komunikovat - tedy i stejné zásady (to lidé obvykle neumí)

- pravidlům kominikace se lze snadno naučit

- učení může být pasivní, nebo založené na vlastní zkušenosti (což je samozřejmě lepší)

- většina lidí je schopná se pravidla naučit a dodržovat je, tedy téměř každá skupina dokáže vytvořit společenství

Fáze tvorby společenství

- každé společenství je jedinečné

- když společentví vznikají plánovaně, procházejí obvykle stejnými fázemi:

1) pseudospolečenství

- vznikají "okamžitě", lidé jsou zdvořilí a vyhývají se neshodám, společenství je tvořeno pomocí přetvářky (nevědomý proces)

- vytvořit společentví vždy vyžaduje čas a nějaké úsilí

- pseudospolečenství je nudné (pravé společenství je radostné)

2) chaos

- povstává z dobře míněných, ale pomýlených pokusů uzdravovat a obracet druhé

- lidé se většinou změnám brání, a tak se pokusí obrátit obraceče

- chaos je zásadní fáze vývoje, kterou lze překonat pouze tím, že si ji uvědomíme ("Moc se nám nedaří, co myslíte?")

- za snahou obracet není láska, ale touha docílit toho, aby všichni byli "normální" a taky touha vyhrát

- chaotická fáze je plná bojů a střetů, které jsou také chaotické a netvůrčí (fungující společenství je zvládá rychle a dobře, střety jsou tiché a plné respektu)

- je to zase nudné, protože to nikam nevede, nemá to půvab ani rytmus

- všichni se napadají navzájem včetně vedoucího, kterého považují za neschopného

- občas se objeví "náhradní vůdce", jeho řešení ale bývá "útěk k organizaci" (organizace je neslučitelná se společenstvím, protože to je rozvolněná struktura)

- doba chaosu může být různá, někdy se v ní skupiny zmítají po celou dobu existence

- řešení není snadné

3) prázdnota

- z chaosu vedou pouze 2 cesty, první je organizace (viz výše), druhá vede přes prázdnotu

- je to nejtěžší část procesu tvorby společenství

- je třeba se oprostit od všeho, co brání komunikaci (přechod od tvrdého k jemnému individualismu)

- nejčastější překážky komunikace:

- očekávání a představy (neznámo většinu děsí, chtějí naplnit svou předstvu, se kterou přišli)

- předsudky (názor, který si často nevědomě utváříme o ostatních, aniž je známe)

- ideologie, teologie, řešení (které zastáváme)

- potřeba uzdravovat, obrace, napravovat, řešit

- potřeba mít věci pod kontrolou

- fáze vyprázdnění bývá bolestná, někteří členové začnou vyprávět o svojí slabosti, zmiňují neúspěchy, obavy, hříchy

- přestanou předstírat, že mají všechno pod kontrolou

- aby byli lidé schopni naslouchat, musí se opravdu oprostit

- může dojít ke snaze návratu k pseudospolečenství

- skupina je více než jednotlivec, aby mohlo dojít ze změně musí nejen mnoho jednotlivců podstoupit malou smrt, ale i celá skupina společně

4) společenství

- úmrtím skupiny se dosáhne otevřenosti a prázdnoty

- zavládne klid a mír

- někdo z účastníků mluví o svých nejskrytějších prožitcích a skupina mu visí na rtech, a pak pokračují další...

- nikdo nemá snahu uzdravovat a obracet

- bolest a smutek se mísí s radostí a smíchem

- nastane uzdravování a proměna, zrodí se společenství

- vzniká otázka: Kam směřovat?

- u dílen, které se sešly za účelem společenství je nutné je také ukončit

- nejčastější emocionální odezvou na dcha společenství je pocit radosti

- je to podobné, jako když se člověk zamiluje, když vstoupí do společentví, do určité míry se skutečně hromadně zamilují jeden do druhého

- na vrcholu dosahuje energie ve společenství neuvěřitelné síly - je to extáze

Nebezpečí:

- riziko skupinové sexuality, protože se uvolní obrovské množsví sexuální energie

- je třeba, aby si skupina uvědomila svůj obrovský sexuální potenciál, a aby se situace nevymkla z rukou

- sexualita je projevem radosti a je možné ji využít k jiným užitečným a tvůrčím účelům

Dynamika společenství, vzorce skupinového jednání

1) útěk

- skupina se snaží utéct před řešením problému (předpokládají, že je to cíl)

- jedná se o neurotické jednání (stejně jako u jednotlivců)

- nejčastější forma je pseudospolečenství, případně hledání obětního beránka, rozdělení do skupin, popírání emocionální bolesti

2) boj

- převládá ve druhé fázi tvorby společenství (chaos)

- spory v rámci pravého společenství v sobě zahrnují tvůrčí proces oprošťování se od sebe samého, díky němuž lze nakonec dospět ke konsenzu

3) párování

- párování, vytváření koalic je skutečnou pastí (hrozba i pro fungující společenství)

- podobně tvorba společenství ze skupin, které předtím nespolupracovali (např. studenti, učitelé, rodiče)

4) závislost

- nejzhoubnější pro tvorbu společenství

- lidé raději závisí na vůdci, než aby se rozhodovali sami

- skutečný vůdce odrazuje ostatní od závislosti, někdy se musí vzdát vedení

- neustále se musíme zbavovat potřeby vést, vstoupit do situace bezmoci

- staré pravidlo říká: Čím víc vložíte, tím víc získáte (oběť formálního vedoucího je větší než ostatních, ale může získat i větší užitek)

5) zásahy do skupinového chování

- vedoucí zasahuje pouze tehdy, když členové nenacházejí řešení sami

- vedoucí učí přemýšlet členy na úrovni celku

- výjimečně je nutné někoho vyloučit, zodpovědnost by ale měla převzít skupina (nikoliv vedoucí), mělo by to mít co nejmenší účinky

6) velikost společenství

- nehraje roli, jsou možné i skupiny o stovkách osob

- Peck ze zkušenosti uvádí maximální skupinu 65 osob (což odporuje obecně přijímanému názoru, kde přijatelné maximum je někde kolem 15), protože víc se jich nevjede do jednoho kruhu (ale nemůže pak samozřejmě mluvit každý, což v případě do 15 osob ještě lze)

7) trvání skupiny

- dva dny jsou přesně dost času, aby se skupina 30-65 osob stala společenstvím (pro dílny)

- lze to dosáhnout i během několika hodin (za předpokladu dodržení pravidel)

8) závazek vůči společenství

- pro tvorbu společenství je závazek velmi důležitý

- závazek nevzdat to v půli cesty (zde dílny)

9) cvičení při tvorbě společenství

- nejsilnější zážitek je, když členové vytvoří společenství bez pomůcek

Ticho

- skupina se na několik minut ztiší a zamyslí se nad stejným tématem

Příběhy

- učení se skrze příběhy (např. ten o Rabínově daru z předmluvy)

Sny

- co se komu zdálo po první dnu

Modlitby, písně, liturgie

- společná modlitba má velkou moc hlavně během krizí

- píseň musí být vhodná, přijatelná pro všechny

- liturgie-ritál je potřeba ve společentsví, je vhodné si vytvořit vlastní

Příprava na návrat

- např. závěrečná rituál

- lidé projdou určitými zážitky, ale ostatní z jejich okolí se jich neúčastnili, a proto tomu nerozumí

Tohle je asi polovina knihy, ale i tak je toho asi víc než dost… druhá část se samozřejmě točí také kolem společenství, ale je to více o duchovním vývoji, či otázkách odzbrojení, zájemci si nakonec mohou přečíst sami :-).

Závěrem jsem Vám - kteří jste knihu nečetli - chtěla doporučit alespoň závěrečnou kapitolu (kde se píše, jak na to), a když jsem ji hledala v připojeném PDF, tak jsem zjistila, že verze se liší (četla jsem tištěný novější předklad z roku 2012, starší je asi z roku 1995). Vidím v tom zajímavý posun i ve změně použitého jazyka. I kapitola se jmenuje jinak. Dříve Zplnomocnění a dnes Posílení. To je, myslím, samo o sobě celkem výmluvné :-).

----------------------------------------------------

Další, dříve sdílené informace:

Vyprávění o komunitním způsobu života u Prahy http://www.youtube.com/watch?v=scxx2BxobVQ (Saša Budka v rámci Akademie soběstačnosti)