Umberto Eco Foucaultovo Kyvadlo Pdf 15
Velasco Thibault
Umberto Eco, autor známeho románu Meno ruže, sa narodil 5. januára 1932 v Alessandrii (Taliansko).Ktovie, či pri písaní príbehu s detektívnou zápletkou zasadeného do prostredia stredovekého opátstva tušil, že z knihy sa stane bestseller, ktorý si kúpi približne sedemnásť miliónov čitateľov po celom svete. Od prvého vydania v roku 1980 sa román dočkal prekladov do rôznych jazykov. "Keď som v New Yorku stretol Helen Wolfovú z vydavateľstva Helen and Kurt Wolf Books, ktorá výborne ovládala taliančinu, povedala mi: Tá kniha sa mi páči, no v tejto krajine, kde nikto nepozná gotické katedrály, si môžeme dovoliť vydať ju v náklade tritisíc kusov. Súhlasil som a napokon z toho bol milión a pol či dva milióny," vyjadril sa Umberto Eco v jednom z rozhovorov. Rovnomenným filmovým spracovaním - od ktorého sa však Eco dištancuje - si príbeh Meno ruže našiel cestu aj k tým, ktorí si s literatúrou práve netykajú. Umberto Eco žil v Miláne, hovoril plynule piatimi jazykmi, bol profesorom semiotiky a prednášal na prestížnych svetových univerzitách (odkiaľ si priniesol mnoho čestných doktorátov). Vďaka teórii o význame znakov a symbolov získal mnoho ocenení, medzi inými aj cenu Václava Havla a jeho manželky Dagmar. Začínal ako kultúrny redaktor v talianskej rozhlasovej a televíznej sieti RAI, prózu začal písať až po dvadsiatich rokoch vedeckej práce. Okrem románu Meno ruže sa stali medzinárodnými bestsellermi aj jeho ďalšie knihy, napríklad Foucaultovo kyvadlo, Ostrov včerajšieho dňa, Baudolino, Tajomný plameň kráľovnej Loany a Pražský cintorín.
Foucaultovo kyvadlo, obvykle vnímanéjako symbol rozumového poznání,se v Ecově románu stává hrůznýmnástrojem, který nelítostně ukončí to,co mělo být pouhým žertem. Obsáhlýromán, jehož deset oddílů nese názvykabalistických sefir, je napínavýmpříběhem odhalování rozsáhlého spiknutí,osnovaného po dvě tisíciletí nejrůznějšímitajnými...
Foucaultovo kyvadlo je román autora Umberta Eca. Prvá publikácia vyšla v roku 1988 v Taliansku a spôsobila veľký rozruch v literárnych kruhoch Európy. Foucaultovo kyvadlo patrí k tzv. otvoreným príbehom (opera aperta), ktorého teóriu prvý prezentoval práve Umberto Eco v 60. rokoch 20.stor.
Foucaltovo kyvadlo je druhý román italského sémiologa a teoretika literatury prof. Umberta Eca. Poprvé byl vydán v nakladatelství Bompiani roku 1988, český překlad poprvé vyšel roku 1991 v Odeonu (přeložil Zdeněk Frýbort). Název odkazuje k Foucaultovu kyvadlu pojmenovanému dle Léona Foucaulta,[1] francouzského fyzika 19. století, tato pomůcka experimentálně potvrzuje zemskou rotaci. Sedmisetstránkové dílo je rozděleno na deset kapitol pojmenovaných podle deseti sefir, božích atributů ze židovské kabaly, tato jména zní: Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod a Malchut. Jednotlivé kapitoly se dále dělí na kratší oddíly, kterých je celkem 120, a každý z nich je uveden citací ze světové literatury, nejčastěji takovou, která má co do činění s esoterikou, alchymií, templáři, bratrstvem růže a kříže (rozenkruciáni) nebo svobodnými zednáři. Kniha je velmi intertextuální, se širokým záběrem, vyžaduje čtenáře, který něco ví o dějinách evropské kultury, je schopen pracovat s odkazy a ochoten o tom, co čte, přemýšlet. Kniha je vybavena vysvětlivkami, řadí se k postmoderní literatuře.
Ve Foucaultově kyvadle pronikáme k podstatě života tentokrát z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz otočení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí.
Foucaultovo kyvadlo lze číst jako román s tajemstvím, jako historický román s detektivní zápletkou, či jako iniciační román o hledání Podstaty, román o románu, kabalistické tvorbě Plánu, v němž při hře se slovy se mění svět jako při virtuální hře na počítači. Foucaultovo kyvadlo evokuje nejen vražedné kyvadlo A. E. Poea. Eco vtahuje do hry prostřednictvím jména velkého fyzika 19. století a jeho kyvadla i reálie moderní vědy, ale i Dějiny šílenství filozofa Michela Foucaulta. Trojice pátračů míří magickou mapou, v níž opět nechybí ani Praha, od 2. století po Kristu do roku 2000, cestou tajemných obřadů, sekt, templářů, zednářů a dalších zasvěcených společenství, jejichž jednotícím plánem je ovládnutý či zničený svět. Neuniknou přitom smrticímu vlivu kyvadla, obrannému působení tamtěch, kteří brání Plánu, či poznání evokovanému kyvadlem a jámou, smrtí a zapomněním?
Foucaultovo kyvadlo, medená guľa zavesená na lane dlhom 54 metrov, symbol rozumového poznania, sa v Ecovom románe stáva hrôzostrašným nástrojom, ktorý skončí to, čo pôvodne malo byť iba nevinný žart. Traja redaktori milánskych novín z dlhej chvíle pripravia "Plán" - podvrh, spájajúci stredovekých templárov s iným okultnými skupinami od stredoveku až po súčasnosť. Dôsledkom "Plánu" vznikne Mapa, označujúca Stred sveta - bod, z ktorého je možné ovládať všetky sily na zemi. No "Plán" sa priateľom vymkne z rúk a začne ohrozovať životy svojich strojcov.
seznamování barevný podzim příběh věci Sofokl písemný projev večerní zprávy fénixův řád metamorfózy královna koloběžka E.Hemingway muka aisopos Říp Smrt barona Gandary Vánoční+svátky místo kde se cítím humberto zima tohoto roku posilování Daudet amis a amil moderní poezie nedokončené příběhy třídní kniha hroch mount everest barva kouzel objevy a vynálezy Kníška Karla Kryla první jarní den
V knize pronikáme k podstatě života z pařížského technického muzea, v němž Foucaultovo kyvadlo, měděná koule zavěšená na 54 m dlouhém laně, svým pohybem podává důkaz o točení Země i neměnnosti bodu, z něhož vše vychází a do něhož se vše vrací, střed Světa, Plánu i věcí. Kyvadlo má přispět k rozluštění Plánu řídícího svět, esoterické vize prostupující novou metafyzikou i techniku.
Z taliančiny preložil približne 25 kníh, z toho 4 romány od svetoznámeho Umberta Eca. Jedným z románov bolo dielo Foucaultovo kyvadlo, ktoré vyšlo v roku 1988 a spôsobilo veľký rozruch v literárnych kruhoch Európy. Preklad svetového titulu bol pre Stanislava Valla čistým dobrodružstvom - dej, zvraty, atmosféra. To všetko sa mu ako čitateľovi veľmi páčilo. Text bol však komplikovaný a ťažký. Približne 600 stranovú knihu prekladal dlhšiu dobu. Zatiaľ čo v bežný deň sa mu po večeroch darilo preložiť maximálne 4 strany, ak sa mu podarilo utiahnuť do pokojného prostredia na chalupe, šlo to neporovnateľne rýchlejšie.
V románe Foucaultovo kyvadlo dramaticky líči, kam môže viesť neohraničená interpretácia, teda nesprávne (nekorektné) prečítanie textu. Belbo, Diotallevi a Casaubon, hlavné postavy románu, narazia na záhadný zoznam.
aa06259810