Velice děkuji panu Hilbovi za jeho fundovaný příspěvek.
Mimochodem - v podstatě stejné argumenty pro podporu sterea jsem četl
už v časopisech Hudba a Zvuk, Amatérské rádio, či Radiový konstruktér
kdysi dávno v minulém století. Jak vidno, situace se od té doby
nezměnila...
Myslím, že podstatná věta v daném příspěvku je tato:
"pokud nahrávka má mít dynamiku a řekněme navodit posluchači pocit, že
je TAM, tak kvalitní rozložení nástrojů do sterea je klíčová."
Dynamikou jak z dalšího plyne, je zde očividně myšlena podpora toho být TAM.
Možná je celý problém jen v mé omezené fantazii.
Já prostě vím, že jsem ve svém křesle, a když slyším ze sterea zpěváka
jak přechází ze strany na stranu, tak mi prostě vytane na mysli, že mi
tu nemá co kapela pobíhat po obýváku, nota bene by mohli zakopnout o
vázu či rozbít lustr...
A v ten moment jsou mé myšlenky vzdáleny od soustředěného poslechu hudby.
A to se opakuje při každém tereofonním efektu. Já prostě vím, že
nejsem TAM a sebelepší kouzla se zvukem mne o tom nepřesvědčí a jen
mne ruší při poslechu...
Ale připouštím, že mnozí jiní nemají tak omezenou fantazii jako já, a
pak si mohou vedle poslechu hudby i prožít onen pocit být přitom,
nebo, jak pěkně napsal pan Hilba, být TAM...
Takže ergo kladívko, nechť příznivci imaginace a pocitu být TAM dál
rozvíjejí stereo, kvadro, sexto, a já nevím kolik různých způsobu
nahrávání prostorového zvuku ještě přijde, já uvítám, když u všech
těchto skvělých systémů bude tlačítko MONO, které mi umožní klidný
poslech beze strachu, že můj milovaný Michal Tučný spadne z koně při
cvalu mým obývákem...
Přeju všem krásný a ničím nerušený poslech !!!
Jiří Nitsche
07.05.15, Lubomir Hiba <
lubom...@gmail.com>:
> Další možnosti najdete na adrese
https://groups.google.com/d/optout.
>