Habrovka 80
Michle Habrovka
1. neděle 28. 11.
Bouda, nebo zázrak?
Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.
Nestřeží-li město Hospodin, nadarmo bdí strážný. (Žalm 127)
Stojíme před kostelem sv. Františka a možná si někdo řekne „malý, dřevěný, chudý, bezvýznamný.“ Nebo je to zázrak? Kostel postavený za situace takovému podniku velmi nepříznivé, za druhé světové války, v době zákazu výstavby novostaveb, nedostatku materiálu i pracovní síly.
Bez povolení ze správy kontingentu nebylo možné nakupovat stavební materiál, a přesto byly základy hotovy dříve, než bylo příslušné povolení vydáno. Stavělo se v době platnosti stanného práva (vyhlášeného Reinhardem Heydrichem). Stavělo se v době války, která se dotýkala jak obce, tak jejich obyvatel. Byla zde rodina, na kterou pamětníci vzpomínali ještě několik desetiletí po válce, byla odstěhována koncem roku 1938 na území připojená k německé Říši, jako příslušníci německého národa. Byli však zde i lidé, kteří byli pronásledováni a na území Říše zavlečeni do koncentračních táborů, na nucené práce a podobně. Mnozí v průběhu okupace zahynuli. V zápisu z první valné hromady kostelního spolku po konci válečného konfliktu datovaného dne 22. září 1946 se mj. dočteme: „Spolek má 57 zakládajících členů, členů činných a přispívajících je 251 celkem. Spolek ztratil 63 členy a vzpomíná svých 27 v Pánu zesnulých členů.“ Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
2. Pondělí 29. 11.
Kdy vznikla potřeba nového kostela v Krči?
Den se začal nachylovat. Přistoupilo k němu těch Dvanáct a řekli mu: “Propusť zástup, ať jdou do okolních vesnic a statků opatřit si nocleh a nalézt potravu.” (Lukáš 9:12)
Krč, malá vesnice jižně od Prahy má od počátku 17. století, doby, kdy si dolnokrčskou tvrz upravili jako letní sídlo obutí karmelitáni od sv. Havla, postaráno o duchovní péči a je zde od té doby kontinuita liturgického prostoru.
Přenesme se do poloviny 19. století, kdy je zde k dispozici dolnokrčská kaple sv. Anny a v obci žije 581 obyvatel (z toho 1 rodina židovského vyznání a dvě protestantské). V roce 1890 je v Krči 1491 obyvatel a v následujících letech tento počet roste a s ním potřeba nového liturgického prostoru. V roce 1921, bezprostředně před vznikem velké Prahy, to jsou 3 723 obyvatelé, v roce 1930 zde žije 9 911 obyvatel a o deset let později, v době, kdy se realizuje stavba kostela sv. Františka, jsou zde 763 domy a 20 000 obyvatel, z toho 7 000 katolíků.
Michle Habrovka
3. Úterý 30. 11.
Chudá Krč strádá nejen na duchu
Řekl jim: “Vy jim dejte najíst!” Oni řekli: “Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby.” (Lukáš 9:13)
Sociální poměry se v důsledku světové války a následné hospodářské krize značně zhoršily. Nově vzniklý stát měl několik zásadních problémů. Vedle nedostatku potravin a základních životních potřeb to byl vleklý problém bytový. V obcích pražské periferie, v místech významného nárůstu počtu chudých obyvatel, vznikají „kolonky“. Někteří z nás ještě pamatují soubory malých domků, kde podlaha byla udusaná zem a obytný prostor 1 až 3,5m na jednoho obyvatele.
Možná to nejsou informace dost pozitivní, ale každopádně jsou to skutečnosti, pro něž na pražskou periferii, zejména do Krče, přichází apoštol pražské periferie František Krus. Bez něho by mnohé skutečnosti nebyly, nebo by byly jinak.
Michle Habrovka
4. Středa 1. 12.
Poslán k chudým
“...i kdyby někteří z vás byli zahnáni až na okraj světa, i odtamtud je shromáždím a přivedu na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno.” (Nehemjáš 1:9)
Profesor a kněz František Krus viděl, že je v Praze třeba pomoci, a proto se po skončení akademického roku 1918/19 rozloučil se svým významným působištěm, univerzitou v Innsbrucku.
Dle katalogu rakouské provincie Tovaryšstva Ježíšova byl pracovní úvazek P. Kruse v Innsbrucku na rok 1912 charakterizován takto: „profesor katechetiky, pedagogiky, homiletiky, a od roku 1916 ještě pastorální teologie, sociologie a examinátor jezuitských bohoslovců, pomocník redaktora „Zeitschrift für Katholische Theolog“, a spisovatel.“
V roce 1920, na svátek sv. Ignáce, byl P. František ustanoven superiorem v pražské jezuitské rezidenci a začal systematicky pečovat o obyvatele periferie, především v Kobylisích a v Krči. Úřední katalog, vedle všech funkcí a úkolů Františka Kruse v období let 1920–23 a 1926–36, uváděl: „Pečuje o duše na obvodu města.“
Hned od počátku svého působení v hlavním městě zaměřil svůj zájem na rychle rostoucí, nábožensky zanedbaná nová předměstí.
To je předehra ke stavbě současného krčského kostela, ale cesta bude ještě dlouhá.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
5. Čtvrtek 2. 12.
Potřeba duchovního zázemí roste
“Hle, já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli znameními a zázraky od Hospodina zástupů …” (Izajáš 8:18)
V roce 1929, po třech letech usilovné, a mnohdy se zdálo, že marné práce, byl ve vile čp. 300 a jejím sousedním domku čp. 324 na nároží ulic U krčské vodárny II. a U dětského útulku zprovozněn Dětský útulek sv. Terezičky. I z názvu ulice je patrné, že zdejší zařízení nebylo pro obec bezvýznamnou záležitostí (dnes křižovatka ulic U krčské vodárny a Pecharova).
V jedné vilce byla duchovní správa i s kaplí sv. Terezie pro cca 30 osob. Ta byla však záhy malá, proto byla v zahradě k druhému domku, k dětskému útulku, přistavěna dvorana pro cca 300 osob. Tak se stalo, že v krátké době vedle sebe vznikly dva liturgické prostory.
V Dětském útulku sv. Terezičky se okolo Dr. Kruse formuje „Spolek pro výstavbu kostela“. Je znám jeho výrok: „Sv. Terezička totiž chystá pro Dolní Krč i kostel.“ S pomocí Boží a přičiněním misionářů pražské periferie v prvních desetiletích po vzniku Československé republiky nastala situace, kdy přípravný výbor ve složení předseda, Tomáš Vlasák, a člen výboru, Dr. František Krus, svolal ustavující schůzi krčského kostelního spolku.
Kdo byli pan Vlasák a dr. Krus? T. Vlasák st., policejní úředník, otec Tomáše Vlasáka ml., kněze pražské arcidiecéze. Dr. F. Krus, první zakládající člen spolku a jeho čestný předseda až do své smrti.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
6. Pátek 3. 12.
Jak to všechno začalo
Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha … (Jan 1:1)
Přečtěme si krátký citát ze zápisu zahajovací schůze: Vše pro slávu Boží a naše posvěcení
Zápis
o první ustavující valné schůzi spolku pro vystavění a udržování římsko-katolického kostela v Praze 14 - Dolní Krči. Konala se dne 22. září 1935 o 3.hod. odpolední v Krči v restauraci „Na Krásné Vyhlídce“.
Schůzi zahájil předseda přípravného výboru p. Vlasák. Uvítal přítomné, a pak přečetl stanovy spolku, schválené Zemskou politickou správou. Stanovy byly přítomnými jednomyslně schváleny.
Po přečtení stanov ujal se slova pečlivý duchovní správce pražské periferie vld. pan Dr. František Krus TJ.
Ve svém procítěném proslovu postavil sv. Václava, vévodu České země, jako vzor pečlivého panovníka, který staral se u nás hned na úsvitě křesťanství o budování stánků Božích. Kéž je nám vzorem a pomocníkem i u nás, když v předvečer jeho svátku totéž dílo počínáme.“
Autor textu: Stanislav Varhaut (obrázek, foto zápisu je u webového příspěvku z dnešního dne)
Michle Habrovka
Apoštol periferie
7. část, sobota 4. 12.“Šel jsem tam na Boží pokyn a těm, kteří jsou ve zvláštní vážnosti, jsem v soukromí předložil evangelium …” (Galatským 2:2)
Kdo byl první zakládající člen a čestný předseda, apoštol pražské periferie prof. ThDr. PhDr. František Krus SJ?
Narodil se 28. 6. 1871 v Dobré u Frýdku. Gymnázium vystudoval v Těšíně a po maturitě odešel na filozofická a teologická studia, nejprve do Vratislavi, a zakrátko na Gregoriánskou univerzitu v Římě. Do rakouské provincie SJ vstoupil dne 24. října 1900 ve sv. Ondřeji (St. Andrä) v Korutanech. Po noviciátě působil v kněžském semináři v Celovci. V roce 1905 se habilitoval pro pedagogiku a homiletiku na teologické fakultě v Innsbrucku, kde se stal záhy řádným profesorem. V roce 1919 byly řádové domy v Čechách a na Moravě odděleny od rakouské provincie a Dr. Krus se vrátil do vlasti. Působil jako spirituál v kněžských seminářích v Litoměřicích, v Brně a v Praze. V letech 1920 – 1923 a 1933 – 1937 byl superiorem rezidence u sv. Ignáce. Zajímal se o hnutí katolické mládeže a po několik let byl jeho duchovním rádcem. Současně byl redaktorem několika katolických časopisů. Jeho nejzáslužnější činností v Praze byl apoštolát na pražské periferii, kde pomáhal lidem v ohromné bídě hmotné i duchovní, lidem, kteří neměli co jíst a neměli mnohdy ani přístřeší. Péči o potřebné věnoval ohromné úsilí, šel pracovat mezi ně a pro ně. Nebyla to pouze michelská farnost, byly to i další pražské obce. V závěru života vyučoval na Filosofickém institutu v Benešově, kde 30. ledna 1941 zemřel.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
I mládež pomáhá
“… a ještě sebrali dvanáct plných košů nalámaných chlebů i ryb.” (Marek 6:43)
Záhy Krčský kostelní spolek zahajuje svoji činnost pořádáním filmových a divadelních představení a dobročinných bazarů a přednášek. Byl vydán jeden tisíc kusů propagační brožury nákladem prof. Jeřábka. V ochotnické divadelní činnosti se angažují také děti a mládež. V zápisu z výroční členské schůze kostelního spolku z 15. února 1938 se dočteme „V prosinci přihlásila se ku práci naše odrostlejší mládež a členstvo Jednoty Orla v Krči. Za řízení člena našeho spolku pana Antonína Kubýho sehrála 26. prosince 1937 v sále hotelu Klimeš za velmi pěkné účasti divadelní představení Vánoční zázrak. Finanční úspěch tohoto představení byl slušný – Kč 904,65.“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
9. část - pondělí 6. 12.
Hledáme na všech stranách
“Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.” (Matouš 7:8)
V Lidových listech 7. 11. 1937 byl otištěn propagační článek „Kostel sv. Jana Boska na pražské periferii v Krči.“ Poté, co si salesiáni vystavěli svůj nový domov v Kobylisích, obrátí členové Krčského kostelního spolku svou pozornost zakrátko jinam. Nejprve osloví salvatoriány působící na Lhotce. Ti prosbě mohou vyhovět nejdříve za tři roky. Spolek se později obrátí na velmistra křížovníků ThDr. Vlasáka s prosbou o obsazení krčské duchovní správy. Ten našim rodičům kněze pošle. Ale nepředbíhejme. Mezitím členové výboru posílají propagační články do různých periodik, např. v časopise „Neděle“ je podobný článek otištěn 21. 11. 1937 a v „Dětské neděli“ 26. 12. 1937.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
10. Úterý 7. 12.
Za co postavíme kostel?
Proto se učedníci rozhodli, že každý podle svých možností pomůže … Učinili to a poslali sbírku … (Skutky apoštolů 11:29-30)
Z jakých zdrojů spolek financoval svoji činnost?
Prostředky pro financování stavby kostela a později spolkového domu a ostatních nákladů s tím spojených byly získávány několika způsoby. Zprvu z členských příspěvků (člen zakládající složil minimálně 1000,- K a to ve 20. letech minulého století nebyla malá částka). Nebo ze vstupného na nejrůznější podniky organizované spolkem (filmová a divadelní představení, přednášky, jak jsme o nich četli v neděli 5. 12.). Ale to by na financování zamýšlené stavby nestačilo. Spolek také organizoval sbírky a přicházely dary drobných dárců i velkých podporovatelů.
Pro stavbu kamenného kostela byly přísliby úvěrů (pokladník spolku K. Nerad byl ředitel záložny), a také pomohla velkorysá nabídka Ústřední Lidové Záložny, cituji: „K slovu se přihlásil PhDr. Josef Novák, předseda správní rady Ústřední Lidové Záložny a přednesl řadu zajímavých vzpomínek na + Dr. Františka Noska bl. paměti, na jehož památku bude Ú.L.Z. vydatně přispívat ke stavbě kostela v Krči… a proto slibuje, ke každé sebrané koruně přidati svoji korunu – k tisíci svůj tisíc a seberete-li milion, dáme vám svůj milion. Zatím jsme uvolnili částku 300.000, kterou můžete dle těchto zásad ihned použít na stavbu. …“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
11. středa 8. 12. Kde kostel postavíme?
“Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.” (Přísloví 31:16)
Výbor spolku se snaží vybrat parcelu pro umístění budoucího kostela, ale marně. V zápisu z výborové schůze ze dne 15. 2. 1938 mj. čteme: „J. Milost nejdůstojnější pan kanovník Dr. Kulač s p. inž. Šebkem byli několikrát na státním regulačním úřadě za účelem získání informace o nových plánech a návrhu vhodného místa pro náš kostel. Poněvadž nové regulační plány dosud nejsou hotovy, není také ještě možno mluviti o definitivním místě…“
I to mohlo být příčinou živých diskusí o výběru parcely pro budoucí kostel. V té době se rozhodovalo mezi dvěma pozemky: stavební parcelou na konečné stanici tramvaje č. 13 „u trafiky p. Koubka“ (dnes křižovatka ulic Antala Staška a Na Strži) a pozemkem na Habrovce.
První varianta má asi jedinou výhodu. V blízkosti parcely je již domovní zástavba a dá se tedy předpokládat, že nebudou problémy s regulačními plány a následně se stavebním povolením. Významnou nevýhodou je však svažitost pozemku, čímž by vzrostly náklady na založení stavby a stavební úpravy okolního terénu o 913.393, - Kč.
Druhá varianta nese jediné riziko – stane se Habrovka veřejnou zelení? Ostatní hodnocená kritéria jsou výhodná – již zmíněný rozdíl v ceně nákladů, atraktivní místo na konci pláně bezprostředně nad jižním svahem krčského údolí, rodina předsedy spolku Welze slíbila část pozemku zde darovat, a vlastník dalšího pozemku, jehož vedení je stavbě nakloněno, Pragovar, se jako právnická osoba stane zakládajícím členem spolku.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
12. Čtvrtek 9. 12.
Rozhodnuto! Na Habrovce …
A budou kupovat pole v této zemi, o níž říkáte: ‚Je zpustošená, není v ní člověka ani dobytka...‘ Budou kupovat pole za stříbro, sepisovat listiny, zapečeťovat je, přivádět svědky... (Jeremiáš 32:43-44)
V roce 1939 se výbor usnesl na výběru stavebního místa na Habrovce. O výběru tohoto místa definitivně rozhodla výroční řádná valná hromada hlasováním dne 8. 3. 1940. Pro místo na Habrovce bylo 45 hlasů, 4 hlasy proti, 1 se zdržel hlasování, schůze se účastnilo 50 členů spolku. Následně byl osloven Pragovar a Legiobanka, vlastníci pozemků.
V té době měl kostelní spolek již své příznivce a podporovatele. Rytířský řád sv. Lazara věnoval 35 000,- Kč na pořízení oltáře (peníze byly později se souhlasem dárce použity na nákup pozemku).
Věděli jsme, co chceme, ale stále jsme neměli kněze. „3. 2. 1941 navštívil jednatel spolku JUDr. Pulkrábek s ředitelem Neradem Velmistra Křížovníků ThDr. Vlasáka a informovali ho o činnosti spolku s prosbou o příslib kněze pro Krč. Výsledkem návštěvy byl dar 10 000,- K ze soukromých prostředků páně velmistrových a příslib kněze, jakožto michelského kaplana a dále příslib podpory (p. velmistr má v úmyslu poskytnouti spolku K 200 000,- na stavbu fary).“
V průběhu března je na základě trhové smlouvy zakoupen pozemek od Pragovaru, 677,30 čtverečních sáhů za 135 460,- Kč. Současně je výbor spolku zplnomocněn k převodu pozemku od vlastníků velkostatku Dolní Krč.
Autor textu: Stanislav Varhaut //verze doplněná fotografiemi z farního archivu je na webu//
Michle Habrovka
13. Pátek 10. 12.
Kněží michelští
... a jeho syny posvětím, aby mi sloužili jako kněží. (Exodus 29:44)
V květnu 1940 umírá duchovní rádce spolku a michelský farář P. Alois Nogol a v lednu následujícího roku Dr. František Krus. Po jeho smrti Dolní Krč nadále fakticky spravují jezuité. V té době žije v Krči 20 000 obyvatel, z toho 7 000 praktikujících katolíků a řešení nastalé situace nelze déle odkládat.
Faráři a administrátoři spravující v době přípravy a realizace stavby kostela v Krči michelskou farnost:
P. Alois Nogol se narodil 5. 6. 1884 ve Slezské Ostravě. Arcibiskupský notář a farář v Praze XIV. Michli v letech 1934 – 1940. V době jeho působení farnost rychle rostla, ve farní kanceláři pracovaly 3 – 4 síly denně. Věděl, že farnost je třeba rozdělit. Byl zakládajícím členem spolku a jeho duchovním rádcem. Zemřel náhle dne 2. 5. 1940 ve věku 56 let.
P. František Xav. Planner, Mons. ThDr. Narozen 9. 12. 1912 na Vinohradech. Do Michle přišel dne 2. 5. 1940. Oficiálně se ujímá úřadu administrátora 15. 5. 1940. Do dalšího působiště v Libni odešel 19. 1. 1941. Byl zakládajícím členem spolku, který podporoval i po odchodu z Michle. V roce 1977 byl jmenován kanovníkem při patriarchální bazilice Santa Maria Maggiore, kde je také pochován. Zemřel 15. 2. 1999.
P. Vít Mojžíšek JUDr. Narozen 15. 6. 1893 v Sedlištích u Místku. Arcibiskupský notář a farář v Michli. Michelským farářem se stal 1. 1. 1941. Byl duchovním rádcem spolku a jeho zakládajícím členem. Ve farnosti působil až do své smrti dne 4. 6. 1956.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
14. Sobota 11. 12.
Příprava soutěže
To vše bylo zapsáno rukou Hospodinovou, abych mohl prozíravě připravit plán veškerého díla. (1. Paralipomenon 28:19)
Zatím se vyjasnily plány sester kongregace Neposkvrněného Početí P. Marie, které chtějí prodat obě vily čp. 300 a 324 a spolu s nimi i kapli, kde se dosud konaly bohoslužby. Za prostředky získané prodejem a ze sbírek postaví, rovněž na Habrovce, exerciční dům. Krč přestává být periferií a kongregace se zde chce uplatnit. Za nově vzniklé situace je třeba najít náhradu za ztracenou kapli. Kostelní spolek a sestry se dohodly, že architekti Čermák a Chomutovský vypracují společný projekt a požádají plánovací komisi, aby upustila od soutěže. 1. 6. 1940 byla žádost zamítnuta. Prezident plánovací komise Niemayer rozhodl, že soutěž se provede nákladem 50 000,- K a věc se bude řešit velkoryse a rychle. O prázdninách 14. 8. 1940 byla přípisem plánovací komise potvrzena zastavitelnost Habrovky, která jinak náleží do zeleného pražského pásu, za podmínky, bude-li nalezen vhodný projekt kostela a exercičního domu.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
15. Neděle 12. 12.
Soutěž o podobu kostela
“Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nelekejte; soud je věcí Boží.” (Deuteronomium 1:17)
Výchozí zadání parametrů kostela bylo určeno dokumentem: „Program stavby římsko-katolického farního kostela v Praze XIV. Dolní Krči,“ uloženým pod číslem jednacím K čj.: 57/40–1940, kde je jako základní požadavek pod bodem 1. „Kostel pro 1500 lidí.“
Anonymních náčrtků pro předkolo bylo od předem oslovených architektů přihlášeno šest. Následné soutěže se zúčastnili čtyři komisí vybraní architekti – pánové Jan Chomutovský, Josef Kitrich, Jan Holý a Jaroslav Čermák. Vyhodnocení návrhů i soutěž byla anonymní. Část předložených materiálů, jak náčrtků, tak v některých případech části výkresové dokumentace, se zachovaly.
Od vítězného návrhu J. Čermáka se výkresová dokumentace nezachovala, ale máme k dispozici zápisy a jinou listinnou dokumentaci, z níž je patrno, že kostel odpovídal výše uvedenému zadání. Ostatně jinak by v soutěži neobstál. V případě nejlépe zachovalé dokumentace vidíme návrh kostela o délce 66 m, šířce 20,6 m, výšce lodi 25,75 m, kupole má nad oltářem 30,75 m a celková výška věží je 43,95 m.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
16. Pondělí 13. 12.
Návrh byl vybrán
... pak se modlili: „Ty, Pane, znáš srdce všech lidí; ukaž, koho z těch dvou sis vyvolil” (Skutky apoštolů 1:24)
„Tři týdny pracovala porota na vyhodnocení došlých návrhů a výsledkem byl posudek, dle něhož vyhovují 2 projekty a dva méně vyhovují. Z prvých dvou jeden je lepší po stránce světské architektury (na základě posudku odborných architektů – Blanck) a druhý vyniká myšlenkovou a duchovní náplní a je jedině proveditelný. (Pochvalně se o něm vyjádřila nejd. Konsistoř přípisem). Nestavíme továrnu ani činžák, nýbrž kostel a exerciční dům, tedy stavby Boží, které se musí lišit od budov profánních. Je to úloha svízelná, ježto lidí s bližším vztahem není mnoho. Ty věci musí dělat architekt věřící.“
K tomu lze dodat, že minimálně tři ze soutěžících byli katolíci. „Na valné hromadě byl přijat projekt arch. Čermáka. Je to stavba františkánská, kostel má býti zasvěcen sv. Františku z Assisi, světci, který zreformoval upadající církev ne revolucí, ale příkladným životem, … proto zvolili tohoto světce za patrona krčské periferie. Valná hromada souhlasí, ač původně byl stanoven za patrona sv. Jan Bosko.“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
17. Úterý 14. 12.
A můžeme začít
Jakou chválou se můžeme Bohu odvděčit za všecku tu radost (1. Tesalonickým 3, 9)
„V té době zhodnotil jednatel činnost spolku takto: Máme pozemek, projekt kostela, schopného architekta, pozemek je téměř zaplacen, a pokud dluhujeme, máme zajišťovací prostředky, máme příslib duchovní správy a hodláme za 8 neděl – po schválení příslušnými úřady, započíti na Habrovce se stavbou nového chrámu…“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
18. Středa 15. 12.
Člověk míní, ale …
Chce-li změnit, uzavřít, svolat, kdo ho odvrátí? (Jób 11:10)
V zápisu z 19. 3. 1941 mj. čteme: „Projekt byl předán plánovací komisi města Prahy, s žádostí o povolení ke stavbě. Znaleckým posudkem byl pověřen arch. Říha,“ a na světě byl další problém.
„Stále není z nejrůznějších důvodů možno získat stavební povolení. Z jednání jsme vytušili, že Říha chce dělat celý projekt a nejen posudek. Proto s ním dále nebylo jednáno, nýbrž žádáno u Plánovací komise, aby stanovila přesně jeho úkol a schválila odměnu. Tomu komise ústně vyhověla 18. 4. při návštěvě ctih. sestry představené. Jednatel se snažil od Plánovací komise opětovně získat povolení k stavbě provisorní kaple. Tam se však dověděl, že president Niemayer byl poslán na trvalou dovolenou (suspendován), jeho nástupcem se stal profesor německé techniky Wündrich a české věci vyřizuje prof. Mikuškovič, který od Říhy nehodlá ustoupit.“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
19. Čtvrtek 16. 12.
Stavba v nedohlednu
“...královská rada a místodržitelé se uradili, abys královským výnosem potvrdil zákaz.” (Daniel 6:8)
Nahromadilo se několik problémů současně a jednání se protáhlo do roku 1941, kdy vstoupilo v platnost vládní nařízení č.166/1941 Sb., který vyhlásil úplný zákaz novostaveb.
A bylo jasné, že za této situace realizaci Čermákova projektu nikdo nepovolí. V téže době se komplikuje situace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie, které mají uvolnit (již prodanou) vilu čp. 324 s přilehlou kaplí. Výbor za této situace uvažuje o stavbě provizoria, např. altánu s oltářem (půdorys 4 x 5 m, podlaha altánu 3 stupně nad okolním terénem, jehlanovitá střecha nesená v rozích umístěnými pilíři z cihelného zdiva, malá vížka se zvonkem uprostřed střechy) pro letní období. Při podrobném projednávání však roste chuť i rozměry altánu. Ing. Čermák navrhuje postavit dřevěnou chatu jako kapli a současně obydlí sester. Na schůzi 25. 4. 1941: “Jednatel ukazuje výboru náčrt šesté alternativy arch. Čermáka, jak sladit architektonicky projekt kostela a exercičního domu.“ Současně navrhoval řešení interiéru kostela a oltáře.
Všechny návrhy architekta Čermáka ale byly plánovací komisí zamítnuty.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
20. Pátek 17. 12.
Nový návrh
Ta věc, kterou navrhuješ učinit, je dobrá. (Deuteronomium 1:14)
Komise připravila řešení sama – autorem projektu „Kaple v Habrovce“ (bez jakékoli souvislosti s předchozími návrhy Ing. Čermáka) je Ing. docent Dr. Emanuel Hruška. Později světově proslulý urbanista architekt Hruška pomohl v nouzi krčským katolíkům a navrhl snad jediný kostel svého života. Předal projekt a v následujícím roce poslal kostelnímu spolku vyúčtování:
č.j. 56/42 – 1942
architekt Dr. Emanuel Hruška
Titl. Kostelnímu spolku v Krči
Za práce projekční na provisorní kapli v Krči účtuji Vám toliko režijní výlohy: zaměstnanec Ing. Al. Brož, planografie, papír a jiné, v celkové částce 1.800 K, slovy korun osmnáct set. Tuto částku připsal jsem Vám s poděkováním k dobru.
V dokonalé úctě, E. Hruška
Praha XVIII č.p. 673
Praha 29. 1. 1942
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
21. Sobota 18. 12.
Autor projektu
“... jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví.” (1. Korintským 3:10)
Autorem projektu kostela na Habrovce byl tedy Prof. Ing. arch. Dr. Emanuel Hruška, DrSc.
Narozen 31. 01. 1906 v Praze.
Na ČVUT absolvoval fakultu architektury a pozemního stavitelství, zde také získal u prof. Engla a Mikuškovice doktorát. Studoval na Akademii výtvarných umění u prof. Gočára, kde se během zahraničních studentských cest seznámil s teoriemi a díly tehdy se rozvíjející konstruktivistické a funkcionalistické architektury a i s jejími tvůrci. Byli mezi nimi velikáni jako A. Perret, Le Corbusier, Josef Hofmann ve Vídni a další. Prof. Hruška přispěl k povznesení tehdejší československé moderní architektury a teorie urbanismu na světovou špičku. Po uzavření českých vysokých škol mezinárodně uznávaný urbanista začal pracovat na pražském magistrátu (plánovací komise) a jen jakoby mimochodem zpracoval projekt a pomohl prosadit realizaci „kaple v Habrovce“.
Po skončení války, při obnově vysokých škol, mu nebylo umožněno pokračovat v pedagogické činnosti v Praze a v roce 1947 mu bylo nabídnuto místo docenta na VUT v Brně. Po únoru 1948 odešel do Bratislavy, kde na SVŠT zakládá katedru urbanistiky. Vědecký ohlas přinesl profesoru Hruškovi mezinárodní ocenění. Ve Vídni mu byla v roce 1968 udělena Herderova cena, v roce 1987 byl poctěn prestižním titulem čestného člena ICOMOS ve Washingtonu. V Paříži byl jmenován řádným členem Francouzské akademie architektury. Zemřel v Praze 16. srpna 1989.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
22. Neděle 19. 12.
Stavba odsouhlasena
Celé shromáždění s tím souhlasilo, všechen lid ten návrh pokládal za správný. (1. Paralipomenon 13:4)
Návrh byl spolkem bez námitek přijat a schválen konzistoří. Spolek požádal dne 15. 9. 1941 o výjimku ze zákazu novostaveb („neubauverbot“) dle vládního nařízení č.166/1941 Sb. A odpověď? S datem 18. 9. 1941: „Vaší žádosti o povolení výjimky k provádění přemístění provisorní dřevěné kapličky na parcelu v Dolní Krči nelze vyhověti.“ Spolek se ještě téhož dne odvolal a 20. 9. 1941 byl vydán souhlas k přemístění dřevěné kapličky v termínu 13. 10. – 18. 10. 1941. Povolení bylo vydáno s řadou omezení, např.: „Nárok na opatření pracovních sil není tímto výjimečným povolením přiznáván. Zaměstnané pracovní síly mohou býti úřadem práce odňaty pro jiné práce, aniž by vznikal nárok na přidělení sil náhradních. Rovněž tak není na podkladě tohoto výjimečného povolení nárok na přidělení pohonných látek k provozování stavebních strojů a k provádění dopravy, jakož i na Speerovy poukázky při železniční přepravě.“
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
23. Pondělí 20. 12.
Výstavba začala
“... Nuže, dejme se do stavby!“ I vzchopili se k dobrému dílu. (Nehemjáš 2:18)
Ještě nebylo povolení ze správy kontingentu na nákup materiálu.
Nicméně přípravné práce jako oplocení, vyměřování základů a jiné začali členové spolku 30. září. Přes výstrahy nedůvěřivců se již 4. října kopaly základy. O dřevo a cement podal jednatel žádost na správu kontingentu 10. října, vyřízení žádosti se protahovalo přes říjen a listopad. Nebylo z čeho, ale se zděním a betonováním se začalo 16. 10. a dokončení včetně terénních úprav bylo 25. října.
V té době již měli Křížovníci s červenou hvězdou na své pile hotovou konstrukci (nebo spíš stavebnici) kostela připravenou k transportu. Povolení na nákup materiálu bylo vydáno 27. 11. 1941. 30. 11. byla první neděle adventní, začalo období pro krčské katolíky velmi významné a pro členy výboru spolku a dodavatele stavby období velmi náročné.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
24. Úterý 21. 12.
Kostel roste pod rukama nevídanou rychlostí
Práce se koná svědomitě a dílo roste pod rukama. (Ezdráš 5:8)
Na Vánoce měl stát kostel, prostý, dřevěný, ale kostel. Bylo naspěch! Jaké bude počasí? Bude konec problémům? Nebyl. Onemocněl vedoucí tesař. Problémů neubývalo a na Habrovku se začal svážet materiál pro plášť budovy, dřevo, izolace, krytina, dlaždice, cihly aj., vše bylo třeba hlídat. Celé noci zde byl jednatel JUDr. Pulkrábek se svým tchánem Františkem Jirušem a rodina Brandejsova.
Stavbu svěřil spolek staviteli Ing. Doušovi z Prahy 7, který při úředních jednáních spolek významně podpořil a mnohému napomohl. Tesařské práce byly svěřeny mistru Josefu Cucovi z Prahy 7. V pondělí 8. prosince začalo osm tesařů montovat obvodovou konstrukci a krovy. V úterý se šalovalo, ve čtvrtek přišli elektrikáři a klempíři. Začátkem dalšího týdne pokrývači, dlaždiči a instalatér. Počasí přálo, prý bylo jako na jaře a práce na stavbě rychle postupovaly. Do štítu kostela byl umístěn v kruhu bílý kříž a do věžičky zvon z kaple sv. Anny. Snad se jej podaří zachránit… Nepodařilo, přes veškeré snahy byl zrekvírován pro válečné účely. Těsně před svátky byl přivezen z útulku oltář, věnovaný pro kostel z kaple mariánských družin od sv. Ignáce, lavice a harmonium.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
25. Středa 22. 12.
Všichni pomáhají
Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba. (1. Korintským 3:9)
Stavbu provázela řada problémů, které její realizaci zásadním způsobem limitovaly a ohrožovaly, ale byly zde také drobné, někdy i úsměvné události, dnes již zaváté časem. A možná také ty byly pro úspěch důležité. Připomeňme si některé z nich:
- Na návrh dp. Kaplana usneseno zakoupiti malé varhany z Emauz (z kaple sv. Kosmy a Damiána) uložené nyní na „Františku“ za částku 7000,- K.
- Harmonium, které v kostele sloužilo ještě na začátku 21. století, bylo zakoupeno v roce 1944 za 23 800,- K.
- Ing. Douša zřekl se odměny 75,- K za členství v soutěžní komisi ve prospěch spolku.
- zápis s č.j. 1/42–1942, cituji, „My podepsaní krčští ministranti chodili jsme koledovat na Tři krále a vykoledovali jsme 50,- K, 10 hal., které věnujeme ve prospěch našeho nového kostelíčka. V Krči dne 5. ledna 1942.“
Podepsáni: „Tomík Vlasák, Václav Pečený, Arnošt Dittrich“ (pozn. nejstaršímu z nich bylo v únoru téhož roku 10 let).
A dodatečně je dětskou rukou připsáno „+ 3,- = 53,10 K“.
- Zvonek, který měl být umístěn na věži kostela, byl v roce 1942 zkonfiskován pro válečné účely, ale ještě téhož roku byl odlit zvon nový. Kde se vzal v době války potřebný kov? V kuchyních krčských domácností, hospodyně prý věnovaly hmoždíře. Na zvonu je pod reliéfem sv. Josefa prosba: „Svatý Josefe, v hodinu smrti oroduj za nás“. Měli bychom slavit a děkovat Pánu za naše předky. Oni dokázali něco ohromného, oni byli pro duchovní rozměr života vnímavější, stejně jako pro skutečnost, že jsme smrtelní.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
26. Čtvrtek 23. 12.
Je hotovo, kostel stojí
Až k srdci moře sahá tvé pomezí, tvoji stavitelé vtiskli tvé kráse dokonalost. (Ezechiel 27:4)
Kostel Na Habrovce je celodřevěná stavba, budovaná ve válečném období. Oficiálně realizována ze starého dřeva z rozebrané horské chaty (pro okupační úřady), ve skutečnosti se však jednalo o dřevo nové, z pily křížovníků. Na jižní straně přiléhá ke kostelu zděná sakristie, na severní straně byla původně dřevěná předsíň, později je nahrazena předsíní zděnou, s vestavěnou zpovědní místností.
Stavba má poměrně nízké obvodové stěny s vysokou sedlovou střechou, v jejíž ose je věž se zvonem. V horní části zvonu je odlit nápis: „ODLIL R. MANOUŠEK V BRNĚ 1942“, uprostřed pláště je reliéf sv. Josefa a nad věncem nápis „SV. JOSEFE, V HODINU SMRTI ORODUJ ZA NÁS“.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
27. Pátek 24. 12.
Zařizování interiéru
Šalomoun také udělal všechny předměty, které byly pro Boží dům: zlatý oltář a stoly pro předkladné chleby. (2. Paralipomenon 4:19)
Interiér kostela nebyl koncepčně řešen současně se stavbou. Např. peníze na pořízení oltáře byly s laskavým svolením dárce použity na zakoupení pozemku. Dominantní součást interiéru je oltář, který byl darován mariánskou družinou od sv. Ignáce (viz Zápis z výroční valné hromady konané 3. 3. 1942). Ing. arch. Čermák vypracoval návrh a Technický popis oltáře čj. 119/41 – 1941, … „kostel jest zasvěcen sv. Františku z Assisi. Tato skutečnost vedla projektanta k použití námětu jeslí…“ V zápise schůze výboru ze dne 13. 2. 1942 arch. Čermák uvádí, že objednávku oltáře u fy. Bek, na základě pokynu z předchozí výborové schůze, stornoval. Z téže schůze ještě krátký citát: „Pokud jde o vnitřní zařízení, bude třeba zpovědnice, nákres vyhotoví arch. Čermák a pokusí se nakreslit oltář, který by sloužil jako Boží hrob a mohl by být též oltářem příležitostně používaným ke svátkům sv. Josefa, Jana Nepomuckého a sv. Václava…“. Nevíme, jak se Jaroslav Čermák zadaných úkolů zhostil, ale s jistotou můžeme tvrdit, že podobný oltář v Krči nikdy neexistoval, a jako zpovědnice, až do přestavby předsíně, sloužilo zpovědní klekátko za těžkým látkovým závěsem v zadní části kostela. Po pravdě řečeno, interiér byl řešením nouzovým, „co kdo dal“, čímž samozřejmě nechci znevažovat snahu a velkorysost dárců. Patří jim obdiv a dík.
Autor textu: Stanislav Varhaut
Michle Habrovka
28. Sobota 25. 12.
První bohoslužba
“Tak byla v onen den uspořádána celá Hospodinova bohoslužba …” (2.Paralipomenon 35:16)
Přes všechny potíže a těžkosti stojí v roce 1941 dřevěný kostel sv. Františka
Předseda spolku k tomuto okamžiku řekl: „Na Štědrý den, ve čtyři hodiny odpoledne, vysvětil v zastoupení ndp. vikáře msgr. Hofmanna náš p. farář Dr. Vít Mojžíšek kapli a o půlnoci byla v ní sloužena první mše svatá. Sotva bylo vše skončeno, přišel první sníh a kruté mrazy. Před dvěma lety valné hromadě doporučil p. poslanec Stuchlík: S Bohem začni každé dílo. Řídili jsme se dle toho. Hodně jsme se modlili a pracovali v tichu bez okázalosti (oslavy nebyly ani dovoleny v této válečné době) a bez reklamy. Dílo se podařilo. Je otázka, kolik to stálo? Především hojně milosti Boží, hojně přemýšlení, shánění a obětí. Také však peněz… očištění vnitřku po řemeslnících obstaraly ctihodné sestry z Krče, pí. Mülerová z Michle a Ing. Petráň.“
Byla sem přenesena Nejsvětější svátost a konána první pobožnost. Věřící se shromáždili k slavení první mše svaté, kterou celebroval o půlnoci prof. Jeřábek. Sbor, zpívající na kůru Rybovu vánoční mši, řídil nový duchovní správce v Krči, P. Václav Schneider O. Cr. Novosvěcenec, velmistrem Vlasákem přislíbený duchovní správce budoucí křížovnické farnosti, přišel do Krče 3. září 1941 a ujal se kaple v krčském útulku. Ze vzdáleného kláštera dojížděl do Krče až 10x týdně. Michelským kaplanem byl jmenován 1. 1. 1942, ale na faru se stěhuje 25. 1. po opravě kaplanky. Po letech požehnaného působení odcházejí z Krče kněží jezuitského řádu.
Autor textu: Stanislav Varhaut
.....
Všechny díly i s fotografiemi a dokumenty vyšly také na farním webu a můžete je všechny současně pročítat ZDE:
https://www.michlehabrovka.cz/category/habrovka80/
a také na Facebooku:
https://www.facebook.com/kostelHabrovka