pozdrav z Japonska
2 views
Skip to first unread message
Radim Halama
Jun 13, 2016, 2:22:30 AM6/13/16
to Kopana, Zuza Novotná, Denisapekarkova
Milí kamarádi a kamarádky,
jelikož jsem některým z Vás slíbil, že se po příletu do Japonska ozvu,
posílám pár řádek a fotek :) Je tady časový posun +7 hodin, ale hned
jsem si zvykl. Dneska jsem se zabydlel na univerzitě v Kiryu v Japonsku
(Gunma university), kde budu asi 16 dní. Stihl jsem udělat jen pár fotek
cestou: letadlo, zastávku na letišti, pak něco po cestě z autobusu
(zejména Tokio) a taky mou kancelář :) Lidé jsou tu moc příjemní. Včera
mne vzali na večeři. Dnes jsem byl se studenty na obědě a učil se jíst
hůlkami :) Na poprvé mi to celkem šlo. Když jsem byl v polovině, tak už
ostatní dojedli, a tak jsem to dotáhl lžičkou :) Jídlo mají v menze
vynikající. Ubytování je taky fajn. Je tady vlhko a tepli. Naštěstí mám
klimatizaci. Nadruhou stranu ty Japonské vychytávky :) Chvíli trvalo,
než jsem došel na to, že musím zapnout bojler :) Voda byla osvěžující :)
Dokonce mi nakoupili pár věcí do začátku, jako pitnou vodu, kávu, čaj,
cukříky a smetanku... Prostě japonská pohostinnost... Mé pocity jsou
zatím velmi pozitivní. Městečko Kiryu se 120tis. obyvateli je blízko hor
a nejsou tu moc vysoké budovy, takže mi to vyhovuje. Zvykám si na to, že
se chodí a jezdí vlevo (za volant radši nepůjdu). Vlastně jsou často
věci naopak než u nás, zamykání na opačnou stranu a tak. Na každém kroku
je vidět, že se snaží žít šetrně k životnímu prostředí. Ráno jezdí auto,
které sbírá papír nachystaný lidmi u domu vedle popelnice, elektrické
automobily a tak. Na druhou stranu mi nepřijde, že bychom byli až tak
pozadu (i co se týče laboratoří) a to je myslím pozitivní zpráva na
závěr :)
Večer prý chtějí udělat malou welcome party, tak uvidíme, jak to
dopadne. Jestli odolám ochutnání saké :) A teď jdu zase pracovat :)
Až budu mít něco zajímavého k zaslání, zase se ozvu.
Mějte se fajn.
Radim
jelikož jsem některým z Vás slíbil, že se po příletu do Japonska ozvu,
posílám pár řádek a fotek :) Je tady časový posun +7 hodin, ale hned
jsem si zvykl. Dneska jsem se zabydlel na univerzitě v Kiryu v Japonsku
(Gunma university), kde budu asi 16 dní. Stihl jsem udělat jen pár fotek
cestou: letadlo, zastávku na letišti, pak něco po cestě z autobusu
(zejména Tokio) a taky mou kancelář :) Lidé jsou tu moc příjemní. Včera
mne vzali na večeři. Dnes jsem byl se studenty na obědě a učil se jíst
hůlkami :) Na poprvé mi to celkem šlo. Když jsem byl v polovině, tak už
ostatní dojedli, a tak jsem to dotáhl lžičkou :) Jídlo mají v menze
vynikající. Ubytování je taky fajn. Je tady vlhko a tepli. Naštěstí mám
klimatizaci. Nadruhou stranu ty Japonské vychytávky :) Chvíli trvalo,
než jsem došel na to, že musím zapnout bojler :) Voda byla osvěžující :)
Dokonce mi nakoupili pár věcí do začátku, jako pitnou vodu, kávu, čaj,
cukříky a smetanku... Prostě japonská pohostinnost... Mé pocity jsou
zatím velmi pozitivní. Městečko Kiryu se 120tis. obyvateli je blízko hor
a nejsou tu moc vysoké budovy, takže mi to vyhovuje. Zvykám si na to, že
se chodí a jezdí vlevo (za volant radši nepůjdu). Vlastně jsou často
věci naopak než u nás, zamykání na opačnou stranu a tak. Na každém kroku
je vidět, že se snaží žít šetrně k životnímu prostředí. Ráno jezdí auto,
které sbírá papír nachystaný lidmi u domu vedle popelnice, elektrické
automobily a tak. Na druhou stranu mi nepřijde, že bychom byli až tak
pozadu (i co se týče laboratoří) a to je myslím pozitivní zpráva na
závěr :)
Večer prý chtějí udělat malou welcome party, tak uvidíme, jak to
dopadne. Jestli odolám ochutnání saké :) A teď jdu zase pracovat :)
Až budu mít něco zajímavého k zaslání, zase se ozvu.
Mějte se fajn.
Radim
Radim Halama
Jun 18, 2016, 9:41:17 AM6/18/16
to Kopana, Zuza Novotná, Denisapekarkova
Milí přátelé,
srdečně zdravím s dalšími zápisky z cest v Japonsku. Dnes to bude takový
malý předkrm, neboť zítra mám navštívit jedno z nejhezčích míst v
Japonsku - Nikkó!!!
A protože mám tento víkend neobvyklé štěstí, udělalo se krásně i v
období dešťů :) a mí hostitelé mne vzali na výlet. Nejprve mne pozvali
do restaurace, kde je vše uděláno s tofu (plně vegetariánsky).
Jídlo bylo senzační, zakončené skvělou kávou a cheescakem :)
Pokračujeme k bydlišti manželů Matsubarových, odkud zasílám fotografii
Kiryu (1- v dáli je i univerzita). Kiryu je umístěno krásně uprostřed
lesnatých pahorků.
Upozorňují mne, že v lese žijí velká divoká prasata a v noci tam houkají
sovy :) Odrazují mne od toho, když se tam chci pustit na výpravu...
Konečně vyrážíme na výlet shlédnout národní památku, panství obývané
rodinou Hikobe, kde se mám něco dozvědět o staveních samurajů a zdejší
kultuře i historii.
Zasílám link na web stránky, kde je i mapka a popis v angličtině (fotky
v zipu, emailový klient Rouncube mi dovolí poslat jen 20 souborů):
http://www.hikobeke.jp/english/map/index.html
Historie rodu Hikobe je dohledatelná někde do 7.století. Nejstarší
kamenné sochy v navštíveném místě jsou zde datovány k 9.století n.l.
U vstupní brány (2-Gatehouse) nás vítá vlastník, Atsuo Hikobe z
49.generace rodu Hikobe (rod, který silně ovlivnil vznik textilního
průmyslu v Kiryu). Jak jinak, dostal jsem vizitku :)
První navštěvujeme Winter Residence (3,4 - 200 let staré obydlí). Dosud
se tam pravidelně konají čajové slavnosti (5,6), proto se nedivte
klimatizaci :)
V létě tady bývají čtyřicítky... Upozorňují mne, že není obvyklá
bambusová střecha, kterou zde mají (7). Jsou snad prý jen 2 takové domy
z toho období v Japonsku. Nezdá se mi to, a tak
mi vysvětluje, že úprava do této podoby byla velmi časově náročná.
Pozor, nemyslím tu slámu na stříšce, ale desky z bambusu jako podbití
pod taškama :)
Přicházíme k největší rezidenci (8-15). Konečně jsem pochopil, jak se
bránili ninjům (bylo mi vysvětleno). Na střeše to šustilo, tak byli
slyšet a mohli se na ně připravit.
Papírové dvěře Samurajských místností (9) se pak chránily na noc
vysouvacími dřevěnými pláty (foto 10 vlevo, bez upozornění na úzká
jakoby dvířka bych si nevšiml).
Obývací místnost (13-14) měla ohniště a kouř odcházel otvorem vysoko
nahoře (15). Konečně míříme do zahrady (je pěkně vedro, asi 32 stupňů) a
stín přijde vhod.
Kvete už jen jasmín (nazývají jej melancholickou či sentimentální
květinou - 16). Prý na čajové slavnosti, kdy kvetou i sakury, přichází
až 500 lidí. Nechce se mi věřit, ale později
vidím fotografie a chápu, že když pozvou muzikanty s tradiční hudbou,
musí to být mystické. Ze zahrady (17) se přes most bohů (18) dostáváme k
největšímu bohatství rodu Hikobe z
9.století (Takegaoka Hachimangu Shrine - 19,20). Kořeny stromu
obrůstající kameny ukazují na stáří místa...
Ukazují mi, jak se mám pomodlit, pak vysvětlují pozadí kamenných
ministaveb, kterými uctívají jednotlivá božstva (21). Nejvíce mne zaujal
bůh vzdělávání (Education god -22).
Že by návod, jak získat chytré studenty? :) Každopádně prý chtějí být v
Japonsku všichni chytří, tak je to nejčastější z kamenných minisvatyní v
Japonsku :)
Pan Hikobe se mne ptá, co je plechová skříňka (23). Tak hádejte, na
konci prozradím :)
Míříme k první budově, kde zmiňují zemětřesení (24-prasklina vlevo
nahoře). Mluví o rezonanci, atd. Jedná se o rýžovou sýpku (Kokugura Rice
Granary). Zmiňuje taky knihovnu (25),
kde se uchovaly důležité dokumenty z oblasti Gunma prefecture. Míříme do
rohu celého panství. Ze zadní strany je ochranný sráz a dřevěný most
(26),
který sloužil pro vstup klikatou kamennou uličkou (27). Výhled skýtal
pohled na rýžové pole (28), nic neobvyklého v Japonsku jsou všude.
Na stejném místě, mne zaujaly tři odlišné stromy vyrůstající z jednoho
místa (označené jako památné stromy - 29). Nutno podotknout, že jim
společné soužití svědčí (30). Je to velmi vzácné...
Prohlídku jdeme zakončit přes samurajský Main house (památné rodinné
fotografie - 31 až 33) do manufaktury na výrobu hedvábí (Former factory
- 34). Neodolal jsem zachycení dřevěných pružin :) (35)
a také koupelny (36,37). Pan Hikobe se dobře zná s prof. Matsubarou,
protože studoval na Gunma universitě a tak jsme byli pozváni na čaj.
Pohostinnost opět na každém kroku. Nu, na závěr foto s manžely
Matsubarovými (38) a rozloučení.
Před mým rozloučením zbývá rozluštit záhadu nerezové skříňky. Prý je to
vodní dělo, které se automaticky zprovozní při požáru od lesa a mají
jich tam po celém objektu víc. Holt Japonci :)
Uhodli jste? Já ne :)
V úterý mám přednášku, takže se s fotkami ze zítřka ozvu spíše až před
víkendem. Dnes jsem se dozvěděl, že mne vezmou i na Shinkansen, tak
uvidíme :)
Mějte se fajn!
Radim
srdečně zdravím s dalšími zápisky z cest v Japonsku. Dnes to bude takový
malý předkrm, neboť zítra mám navštívit jedno z nejhezčích míst v
Japonsku - Nikkó!!!
A protože mám tento víkend neobvyklé štěstí, udělalo se krásně i v
období dešťů :) a mí hostitelé mne vzali na výlet. Nejprve mne pozvali
do restaurace, kde je vše uděláno s tofu (plně vegetariánsky).
Jídlo bylo senzační, zakončené skvělou kávou a cheescakem :)
Pokračujeme k bydlišti manželů Matsubarových, odkud zasílám fotografii
Kiryu (1- v dáli je i univerzita). Kiryu je umístěno krásně uprostřed
lesnatých pahorků.
Upozorňují mne, že v lese žijí velká divoká prasata a v noci tam houkají
sovy :) Odrazují mne od toho, když se tam chci pustit na výpravu...
Konečně vyrážíme na výlet shlédnout národní památku, panství obývané
rodinou Hikobe, kde se mám něco dozvědět o staveních samurajů a zdejší
kultuře i historii.
Zasílám link na web stránky, kde je i mapka a popis v angličtině (fotky
v zipu, emailový klient Rouncube mi dovolí poslat jen 20 souborů):
http://www.hikobeke.jp/english/map/index.html
Historie rodu Hikobe je dohledatelná někde do 7.století. Nejstarší
kamenné sochy v navštíveném místě jsou zde datovány k 9.století n.l.
U vstupní brány (2-Gatehouse) nás vítá vlastník, Atsuo Hikobe z
49.generace rodu Hikobe (rod, který silně ovlivnil vznik textilního
průmyslu v Kiryu). Jak jinak, dostal jsem vizitku :)
První navštěvujeme Winter Residence (3,4 - 200 let staré obydlí). Dosud
se tam pravidelně konají čajové slavnosti (5,6), proto se nedivte
klimatizaci :)
V létě tady bývají čtyřicítky... Upozorňují mne, že není obvyklá
bambusová střecha, kterou zde mají (7). Jsou snad prý jen 2 takové domy
z toho období v Japonsku. Nezdá se mi to, a tak
mi vysvětluje, že úprava do této podoby byla velmi časově náročná.
Pozor, nemyslím tu slámu na stříšce, ale desky z bambusu jako podbití
pod taškama :)
Přicházíme k největší rezidenci (8-15). Konečně jsem pochopil, jak se
bránili ninjům (bylo mi vysvětleno). Na střeše to šustilo, tak byli
slyšet a mohli se na ně připravit.
Papírové dvěře Samurajských místností (9) se pak chránily na noc
vysouvacími dřevěnými pláty (foto 10 vlevo, bez upozornění na úzká
jakoby dvířka bych si nevšiml).
Obývací místnost (13-14) měla ohniště a kouř odcházel otvorem vysoko
nahoře (15). Konečně míříme do zahrady (je pěkně vedro, asi 32 stupňů) a
stín přijde vhod.
Kvete už jen jasmín (nazývají jej melancholickou či sentimentální
květinou - 16). Prý na čajové slavnosti, kdy kvetou i sakury, přichází
až 500 lidí. Nechce se mi věřit, ale později
vidím fotografie a chápu, že když pozvou muzikanty s tradiční hudbou,
musí to být mystické. Ze zahrady (17) se přes most bohů (18) dostáváme k
největšímu bohatství rodu Hikobe z
9.století (Takegaoka Hachimangu Shrine - 19,20). Kořeny stromu
obrůstající kameny ukazují na stáří místa...
Ukazují mi, jak se mám pomodlit, pak vysvětlují pozadí kamenných
ministaveb, kterými uctívají jednotlivá božstva (21). Nejvíce mne zaujal
bůh vzdělávání (Education god -22).
Že by návod, jak získat chytré studenty? :) Každopádně prý chtějí být v
Japonsku všichni chytří, tak je to nejčastější z kamenných minisvatyní v
Japonsku :)
Pan Hikobe se mne ptá, co je plechová skříňka (23). Tak hádejte, na
konci prozradím :)
Míříme k první budově, kde zmiňují zemětřesení (24-prasklina vlevo
nahoře). Mluví o rezonanci, atd. Jedná se o rýžovou sýpku (Kokugura Rice
Granary). Zmiňuje taky knihovnu (25),
kde se uchovaly důležité dokumenty z oblasti Gunma prefecture. Míříme do
rohu celého panství. Ze zadní strany je ochranný sráz a dřevěný most
(26),
který sloužil pro vstup klikatou kamennou uličkou (27). Výhled skýtal
pohled na rýžové pole (28), nic neobvyklého v Japonsku jsou všude.
Na stejném místě, mne zaujaly tři odlišné stromy vyrůstající z jednoho
místa (označené jako památné stromy - 29). Nutno podotknout, že jim
společné soužití svědčí (30). Je to velmi vzácné...
Prohlídku jdeme zakončit přes samurajský Main house (památné rodinné
fotografie - 31 až 33) do manufaktury na výrobu hedvábí (Former factory
- 34). Neodolal jsem zachycení dřevěných pružin :) (35)
a také koupelny (36,37). Pan Hikobe se dobře zná s prof. Matsubarou,
protože studoval na Gunma universitě a tak jsme byli pozváni na čaj.
Pohostinnost opět na každém kroku. Nu, na závěr foto s manžely
Matsubarovými (38) a rozloučení.
Před mým rozloučením zbývá rozluštit záhadu nerezové skříňky. Prý je to
vodní dělo, které se automaticky zprovozní při požáru od lesa a mají
jich tam po celém objektu víc. Holt Japonci :)
Uhodli jste? Já ne :)
V úterý mám přednášku, takže se s fotkami ze zítřka ozvu spíše až před
víkendem. Dnes jsem se dozvěděl, že mne vezmou i na Shinkansen, tak
uvidíme :)
Mějte se fajn!
Radim
Radim Halama
Jun 23, 2016, 12:17:23 AM6/23/16
to Kopana, Zuza Novotná, Denisapekarkova, Mirka Bouchnerova
Milé kamarádky a kamarádi,
konečně jsem se dokázal dostat ke zpracování fotek z víkendu a zasílám
vám je k zhlédnutí s komentářem, který píši zejména v přítomné čase, aby
to bylo čtivější :) Jedno Japonské přísloví praví "DOKUD NEUVIDÍŠ NIKKO,
NEVÍŠ, CO JE KRÁSNÉ", a proto jsem se na výlet s dr.Suzukim a dr.
Koyamou velmi těšil. Prastaré posvátné Nikkó připomíná slávu období EDO
(1603-1868) a hned z první fotografie je jasné, že Nikkó je turisty
velmi oblíbené místo.
K nejslavnější svatyni Tóšó-gú vstupujeme velkou branou torii (1). Na
přednádvoří mne oslní pětistupňová pagoda (2). Vstup se platí zvlášť,
ale stojí za to, podívat se blíž a dozvědět se něco o speciální
konstrukci, která umožňuje „přežít“ i silná zemětřesení. Jednotlivá
patra nejsou pevně spojena mezi sebou, čímž se dosáhne toho, že se dvě
přilehlá patra pohybují každé v jiném směru. Vše to vlastně umožňuje
centrální sloup, který visí 10 cm nad zemí. Naštěstí jsem žádné houpání
ještě nezažil :) Už tady začínají zvířecí motivy vytvářet velmi zajímavý
dojem (3,4).
Konečně vstupujeme do šintoistické svatyně Tóšó-gú srkze bránu
Omote-mon, kterou chrání dva králové Deva (5,6). Z výrazu tváře je mi
jasné, že se zde mám chovat opravdu přístojně :) Přicházíme k budovám
Sanjinko (tři pokladnice - 7), kde mi kolegové doporučí vícejazyčného
elektronického průvodce. Chvíli se bráním, ale nakonec podlehnu (později
jsem byl rád, že jsem jej měl, fungoval skvěle…).
Již z tištěného průvodce jsem věděl, že třetí z budov Sanjinko je
zdobena sochami tzv. imaginárních slonů (autor je prý nikdy neviděl –
8). Nu, takhle je vytvořit jen dle vyprávění, to se nedivím, že je to
atrakce :) (detail 9)
Nicméně budovu nikdo neobdivuje, a tak se jdu podívat do fronty k
dalšímu místu (Shinkyúsha – 10, 11). Až při nakouknutí jsem pochopil
(12). Od této chvíle už jsem si pouštěl průvodce pravidelně, abych si
ušetřil fronty :) Nicméně, koník pěkný. Shinkyúsha = posvátná stáj :)))
Budhistům je jistě známější vyobrazení tří opic (13). Vyobrazení
„neslyším zlo, nevidím zlo a nemluvím zlo“ představují tři hlavní
principy buddhismu Tendai.
Již na tomto nádvoří je spousta kamenných luceren (14 – všimněte si toho
majestátního cedru!). Celkem jich je v Tóšó-gú 120, pokud mne má paměť
neklame.
Po umytí rukou v nádherně zdobené očistné svatyni (15) se pouštíme další
branou torii (16) po schodech k bráně Yomei-mon (brána zapadajícího
slunce).
Pokud chcete více nasát atmosféru, stáhněte si video zachycující pohled
od Yomei-mon na očistnou svatyni:
https://ulozto.cz/!87M9YvpnZ/pohledodjomeimonnaocistnousvatyni-mp4
Před branou Yomei-mon je k vidění bubnová věž se zvonicí vpravo (17, 18)
a bubnová věž s lucernou vlevo (19). Věhlasná brána Yomei-mon (brána
zapadajícího slunce), zdobená spíše v čínském stylu mi zůstala skryta,
neboť se provádí renovace. Foto raději neposílám :)
Abych Vás neochudil, zasílám odkaz:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nikko,_Yomei-mon_gate_(6215249650).jpg
Stavitelé brány se prý obávali, že by pyšná dokonalost brány mohla
vyvolat hněv bohů, proto poslední podpěrný sloup umístili vzhůru nohama
jako úmyslnou chybu :)
Mí průvodci dr. Suzuki a dr.Koyama mne náhle táhnou vpravo směrem ven z
nádvoří. Chtějí mi ukázat jejich největší poklad, hrobku velkého šóguna
rodu Tokugawa zvanou Lejasu. Skrze „branku“ Nemuri-Neko s vyřezávanou
spící kočkou (20) přicházíme k dlouhému schodišti lemovanému spoustou
nádherných stromů (21). Samotná hrobka je patřičně strohá (22). Za ní si
však stoupneme do další fronty a je mi vysvětleno, že zde si můžu přát
něco, co se mi pak splní. Dr.Koyama nás pobavil větou „I want to be
professor, I want to be professor, I want to be professor…“ (23). Já si
své přání nechám pro sebe. Klanění už mi jde, co říkáte? (24) Vracím se
zpět po schodech na nádvoří. Navštívíme budovy Honden (25) a Haiden, kde
se musíme vyzout a nesmí se zde fotit. Je to škoda je tam vyobrazeno 100
různých draků… To by bylo něco pro děti :) Na nádvoří mne zaujaly ještě
přenosné svatyně Omikoshi užívané při festivalech, jenž byly vystaveny v
budově Jin-Yósha (26).
Posledním navštíveným místem v Tóšó-gú při sestupování zpět byla síň
Honji-dó proslavená malbou Nakirjú (řvoucí drak). Opět jsem nemohl
fotit, proto zasílám odkaz:
http://japonsko.horackovi.eu/nikkotoshohonji.htm
Musíme se opět vyzout a projít tlačenicí. Po chvíli však dojdeme do
sálu, kde se na stropě skví známá malba draka. Mnich má paličky a
vysvětluje nám, že je pouze jediné místo (pod tlamou draka), kde při
udeření o sebe drak „zařve“. Nu, rezonance cítit byla a vyvolala velký
údiv většiny přítomných. Neodpustím si však poznámku, že místnost byla
symetrická a tak by to mělo fungovat i někde pod ocasem. Nechci jim tu
mystiku kazit, holt aplikovaný mechanik :)
Je toho hodně, co jsem vynechal. Nikkó je nejméně na 2 dny. Musíte se
tam prostě někdy zaletět podívat :) Já se určitě někdy rád vrátím.
Z novější části městečka Nikkó už zasílám pouze fotografii našeho
obědového menu (27). Vaří tady všude opravdu dobře.
Na zpáteční cestě jsme si udělali ještě zajížďku k vodopádu Kegon. Musí
se tam výtahem a za prohlídku se platí. Nicméně, pohled stojí za to
(28). Výška je 96 metrů a je to nejvyšší vodopád v Japonsku!
Trošku nám pršelo, ale videa jsou docela pěkná:
https://ulozto.cz/!Mws9YvpnZ/vodopad1-mp4
https://ulozto.cz/live/!jvAG3kafL/vodopad2-mp4
Ještě mám asi týden do odjezdu a zdá se, že budu mít to štěstí vidět
poklady Tokia, tak třeba stihnu ještě pár fotek po víkendu poslat.
Posílám srdečné pozdravy!
Radim
2016-06-18 15:41, Radim Halama napsal:
--
doc. Ing. Radim Halama Ph.D.
-
Head of department
Department of Applied Mechanics
Faculty of Mechanical Engineering
-
External Specialist
National Supercomputing Centre IT4Innovations
-
VSB-Technical university of Ostrava
17. Listopadu 15, Ostrava, Czech Republic
+420 597 321 288
konečně jsem se dokázal dostat ke zpracování fotek z víkendu a zasílám
vám je k zhlédnutí s komentářem, který píši zejména v přítomné čase, aby
to bylo čtivější :) Jedno Japonské přísloví praví "DOKUD NEUVIDÍŠ NIKKO,
NEVÍŠ, CO JE KRÁSNÉ", a proto jsem se na výlet s dr.Suzukim a dr.
Koyamou velmi těšil. Prastaré posvátné Nikkó připomíná slávu období EDO
(1603-1868) a hned z první fotografie je jasné, že Nikkó je turisty
velmi oblíbené místo.
K nejslavnější svatyni Tóšó-gú vstupujeme velkou branou torii (1). Na
přednádvoří mne oslní pětistupňová pagoda (2). Vstup se platí zvlášť,
ale stojí za to, podívat se blíž a dozvědět se něco o speciální
konstrukci, která umožňuje „přežít“ i silná zemětřesení. Jednotlivá
patra nejsou pevně spojena mezi sebou, čímž se dosáhne toho, že se dvě
přilehlá patra pohybují každé v jiném směru. Vše to vlastně umožňuje
centrální sloup, který visí 10 cm nad zemí. Naštěstí jsem žádné houpání
ještě nezažil :) Už tady začínají zvířecí motivy vytvářet velmi zajímavý
dojem (3,4).
Konečně vstupujeme do šintoistické svatyně Tóšó-gú srkze bránu
Omote-mon, kterou chrání dva králové Deva (5,6). Z výrazu tváře je mi
jasné, že se zde mám chovat opravdu přístojně :) Přicházíme k budovám
Sanjinko (tři pokladnice - 7), kde mi kolegové doporučí vícejazyčného
elektronického průvodce. Chvíli se bráním, ale nakonec podlehnu (později
jsem byl rád, že jsem jej měl, fungoval skvěle…).
Již z tištěného průvodce jsem věděl, že třetí z budov Sanjinko je
zdobena sochami tzv. imaginárních slonů (autor je prý nikdy neviděl –
8). Nu, takhle je vytvořit jen dle vyprávění, to se nedivím, že je to
atrakce :) (detail 9)
Nicméně budovu nikdo neobdivuje, a tak se jdu podívat do fronty k
dalšímu místu (Shinkyúsha – 10, 11). Až při nakouknutí jsem pochopil
(12). Od této chvíle už jsem si pouštěl průvodce pravidelně, abych si
ušetřil fronty :) Nicméně, koník pěkný. Shinkyúsha = posvátná stáj :)))
Budhistům je jistě známější vyobrazení tří opic (13). Vyobrazení
„neslyším zlo, nevidím zlo a nemluvím zlo“ představují tři hlavní
principy buddhismu Tendai.
Již na tomto nádvoří je spousta kamenných luceren (14 – všimněte si toho
majestátního cedru!). Celkem jich je v Tóšó-gú 120, pokud mne má paměť
neklame.
Po umytí rukou v nádherně zdobené očistné svatyni (15) se pouštíme další
branou torii (16) po schodech k bráně Yomei-mon (brána zapadajícího
slunce).
Pokud chcete více nasát atmosféru, stáhněte si video zachycující pohled
od Yomei-mon na očistnou svatyni:
https://ulozto.cz/!87M9YvpnZ/pohledodjomeimonnaocistnousvatyni-mp4
Před branou Yomei-mon je k vidění bubnová věž se zvonicí vpravo (17, 18)
a bubnová věž s lucernou vlevo (19). Věhlasná brána Yomei-mon (brána
zapadajícího slunce), zdobená spíše v čínském stylu mi zůstala skryta,
neboť se provádí renovace. Foto raději neposílám :)
Abych Vás neochudil, zasílám odkaz:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Nikko,_Yomei-mon_gate_(6215249650).jpg
Stavitelé brány se prý obávali, že by pyšná dokonalost brány mohla
vyvolat hněv bohů, proto poslední podpěrný sloup umístili vzhůru nohama
jako úmyslnou chybu :)
Mí průvodci dr. Suzuki a dr.Koyama mne náhle táhnou vpravo směrem ven z
nádvoří. Chtějí mi ukázat jejich největší poklad, hrobku velkého šóguna
rodu Tokugawa zvanou Lejasu. Skrze „branku“ Nemuri-Neko s vyřezávanou
spící kočkou (20) přicházíme k dlouhému schodišti lemovanému spoustou
nádherných stromů (21). Samotná hrobka je patřičně strohá (22). Za ní si
však stoupneme do další fronty a je mi vysvětleno, že zde si můžu přát
něco, co se mi pak splní. Dr.Koyama nás pobavil větou „I want to be
professor, I want to be professor, I want to be professor…“ (23). Já si
své přání nechám pro sebe. Klanění už mi jde, co říkáte? (24) Vracím se
zpět po schodech na nádvoří. Navštívíme budovy Honden (25) a Haiden, kde
se musíme vyzout a nesmí se zde fotit. Je to škoda je tam vyobrazeno 100
různých draků… To by bylo něco pro děti :) Na nádvoří mne zaujaly ještě
přenosné svatyně Omikoshi užívané při festivalech, jenž byly vystaveny v
budově Jin-Yósha (26).
Posledním navštíveným místem v Tóšó-gú při sestupování zpět byla síň
Honji-dó proslavená malbou Nakirjú (řvoucí drak). Opět jsem nemohl
fotit, proto zasílám odkaz:
http://japonsko.horackovi.eu/nikkotoshohonji.htm
Musíme se opět vyzout a projít tlačenicí. Po chvíli však dojdeme do
sálu, kde se na stropě skví známá malba draka. Mnich má paličky a
vysvětluje nám, že je pouze jediné místo (pod tlamou draka), kde při
udeření o sebe drak „zařve“. Nu, rezonance cítit byla a vyvolala velký
údiv většiny přítomných. Neodpustím si však poznámku, že místnost byla
symetrická a tak by to mělo fungovat i někde pod ocasem. Nechci jim tu
mystiku kazit, holt aplikovaný mechanik :)
Je toho hodně, co jsem vynechal. Nikkó je nejméně na 2 dny. Musíte se
tam prostě někdy zaletět podívat :) Já se určitě někdy rád vrátím.
Z novější části městečka Nikkó už zasílám pouze fotografii našeho
obědového menu (27). Vaří tady všude opravdu dobře.
Na zpáteční cestě jsme si udělali ještě zajížďku k vodopádu Kegon. Musí
se tam výtahem a za prohlídku se platí. Nicméně, pohled stojí za to
(28). Výška je 96 metrů a je to nejvyšší vodopád v Japonsku!
Trošku nám pršelo, ale videa jsou docela pěkná:
https://ulozto.cz/!Mws9YvpnZ/vodopad1-mp4
https://ulozto.cz/live/!jvAG3kafL/vodopad2-mp4
Ještě mám asi týden do odjezdu a zdá se, že budu mít to štěstí vidět
poklady Tokia, tak třeba stihnu ještě pár fotek po víkendu poslat.
Posílám srdečné pozdravy!
Radim
2016-06-18 15:41, Radim Halama napsal:
doc. Ing. Radim Halama Ph.D.
-
Head of department
Department of Applied Mechanics
Faculty of Mechanical Engineering
-
External Specialist
National Supercomputing Centre IT4Innovations
-
VSB-Technical university of Ostrava
17. Listopadu 15, Ostrava, Czech Republic
+420 597 321 288
Reply all
Reply to author
Forward
0 new messages