Richard Rohr na úterý po čtvrté neděli postní - Chléb náš každodenní

[Richard Rohr]

Chléb náš každodenní Když se Mojžíš modlí k Bohu: „Jahve, nakrm tento lid“, Jahve odpovídá: „Já vám sešlu chléb jako déšť z nebe. Ať lid vychází a sbírá, co denně spotřebují“ (Ex 16,4). Celé poselství pouště je poselstvím o neustálé, v každé minutě trvající závislosti na Bohu, vyučováním důvěře v Boží Prozřetelnost. Někteří by si chtěli nějakou tu manu nasyslit, aby měli ještě na zítřek. Chtějí si plánovat budouc­nost a upokojit své obavy. Mojžíš na to říká: „Nikdo ať si nenechává nic do rána!“ Ale oni Mojžíše neposlechli a někteří si něco do rána nechali. To však zčervivělo a páchlo (viz Ex 16,19–20). My pak říkáme: „Chléb náš každodenní dej nám dnes.“ Jak podivně musí tato slova znít lidem se spořícími účty, pojistnými programy a tříletými záručními lhůtami dokonce i na topinkovače!

Our Daily Bread When Moses prays to God, “Yahweh, feed these people,” Yahweh replies, “I will feed them. I will let manna drop from heaven but they are to pick up only enough to feed themselves for one day” (Exodus 16;4). The whole message of the desert is a message of continual dependence on God, minute-by-minute learning to trust in Providence. Some of them want to store up the manna in order to have some for tomorrow. They want to plan for the future, and allay their fears. Moses says, “No! Only enough for today. Yahweh will give you your daily bread. But some kept an excess for the following day, and it bred maggots and smelt foul” {Exodus 16:20). Instead we say, “Give us this day our daily bread.” How strange these words sound to a people with savings accounts, insurance policies and three-year warranties, even on their toasters! from The Great Themes of Scripture