Richard Rohr na pondělí po první neděli postní - Není žádná země zaslíbená

[Richard Rohr]

Není žádná země zaslíbená Mojžíšův příběh obsahuje jednu ironii dějin: Mojžíš se do země Izraele nedostal. Viděl ji zdálky, když se díval přes řeku Jordán. Zdálo se, že zemřel dřív, než ji překročil, a tak bibličtí spisovatelé pro to později hledali nějaký teologický význam. Říká se, že na poušti selhal ve víře, takže ho Bůh potrestal. Není ovšem pochyb, že Mojžíš zakoušel zaslíbenou zemi již na své cestě. To, že putoval, vedl lid, to samo mu již bylo skutečnou radostí a plným životem. Nesmíme se na jeho osud dívat jako na velký Boží trest. Samotná cesta již byla naplněným příslibem. V tomto světě žádná zaslíbená země není. Mojžíš nemusel překročit Jordán; jeho naplnění bylo na poušti. Občas se mi stane, že nechci už ani vidět žádného dalšího teenagera, rád bych věděl, jak jsem se k něčemu takovému vůbec dostal, a raději bych utekl do nějakého trapistického kláštera. To, co máme nejvíc rádi, nám často přináší tu největší bolest. To, co na své práci nejvíce milujeme, nám často přináší i největší bolest srdce. A není pochyby, že stejně to platilo i o Mojžíšovi. Jeho chvíle náboženské zkušenosti, jeho chvíle na Sinaji, byly bez pochyby jeho největším náboženským naplněním. Nicméně se vsázím, že kvůli všem bolestem srdce, které mu jeho lid způsobil, by za nic svou cestu nevyměnil. A vím, že já taky ne.

There Is No Promised Land Moses’s story contains one of the ironies of history: Moses did not get to the land of Israel. He saw it from the distance, as he looked over the River Jordan. It seemed that he did die, before the ‘crossing over, so the biblical writers later looked for a theological significance for that. We were told that he failed in faith in the desert, that God punished him. No doubt, though, Moses was already experiencing his Promised Land in the journey. Walking, leading the people, was already a real joy for him, a full life for him. We don’t have to see his fate as some great divine punishment on the part of God. The journey was already the promise fulfilled. In this world there is no promised land. He didn’t have to cross over the Jordan: He had fulfillment in the desert. Sometimes I don’t want to see another teenager, and I wonder how I ever got into this, and I’d love to go running off to some Trappist monastery. What we love the most often gives us the greatest pain. What we love in our work often brings us the greatest heartaches. No doubt this was true for Moses, too. His moments of religious experience, his moments in Sinai, were no doubt his greatest religious fulfillment. Yet for all the heartaches his people gave him, I’ll bet he wouldn’t have traded the journey itself for anything. I know I wouldn’t. from The Great Themes of Scripture