Richard Rohr na sobotu dvacátého pátého týdne v mezidobí - Vydrž to!

[Richard Rohr]

Vydrž to! Skutečná svatost se nepociťuje jako svatost; je to, jako kdybys umíral. Jako bys ji ztrácel. Jenže ji ztrácíš z centra, z místa, kde všechny věci jsou Jedno, kde se jí můžeš vzdát radostně a s grácií. Víš, že Bůh je při díle, když se dokážeš smát, když dokážeš důvěřovat sebevzdání. Nenavrhuji zde stoickou výdrž se zatnutými zuby; mám na mysli nést věci úsměvem. Dokud tu není úsměv a radost, není tu Boží dílo. Mnozí z nás byli vyučováni říkat radosti ne a nepřitakávat jí. Cvičili nás, jak to vydržet a statečně nést. To zničilo mnoho lidí v církvi. Říkat ne svému já nemusí Boha nutně těšit. Jestliže Bůh může skrze lásku a svobodu tvořit v tobě radostné ano natolik, že pak dokážeš přijímat všechna ne, pak je to Boží dílo.

Grin and Bear It Real holiness doesn’t feel like holiness; it just feels like you’re dying. It feels like you’re losing it. And yet, you’re losing it from the center, from a place where all things are One, where you can joyously, graciously let go of it. You know God’s doing it when you can smile, when you can trust the letting go. I’m not suggesting stoic, teeth-gritting tolerance; I mean grin and bear it. Unless the grin is there, unless the joy is there, it isn’t God’s work. Many of us were taught the no without the yes, the joy. We were trained just to put up with it, to take it on the chin. That destroyed a lot of people in the Church. Saying no to the self does not necessarily please God. When God, by love and freedom, can create a joyous yes inside of you – so much so that you can absorb the no’s – then it’s God’s work. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction