Richard Rohr na sobotu patnáctého týdne v mezidobí - Akce versus reakce

[Richard Rohr]

Akce versus reakce Za svůj život jsem viděl většinu lidí spíše v reakci než v akci. Celý svůj život reagují na okolnosti a vždy se cítí být oběťmi okolností. Zřídkakdy potkáte někoho, kdo se rozhoduje: „Tak, tím bych chtěl v životě být a tohle je desetiletý plán, kterým směrem rodina půjde.“ Bylo pro mne velmi inspirující, když některé z našich mladých rodin v komunitě Nový Jeruzalém udělaly prostě toto: rozhodly se třeba, že svou rodinnou spotřebu trvale přizpůsobí výši platu v roce 1975. Rozhodli se, že k pohodlnému životu to stačí a že jakýkoli nárůst příjmů, jenž přijde poté, už nepotřebují. Už nic z toho nebudou přidávat ke své spotřebě. Najdou si způsob jak být velkomyslní a dají peníze pryč. Jsou to tudíž lidé, kteří mají směr, sledují nějaký účel, žijí ze skutečných hodnot evangelia, nikoli z reakce, nýbrž z akce, volby, rozhodování.

Acting Versus Reacting Most people I’ve known in my lifetime react, they do not act. They spend their whole life reacting to circumstances and always consider themselves the victim of circumstances. Seldom do you see anybody choosing: This is what I want my life to be, and this is the ten-year plan to where the family is going to go. It was so inspiring to me when some of our young families of the New Jerusalem Community did just that: They decided to hold their level of consumerism in their family at their 1975 salary or whatever it might have been. They decided that was enough to live a comfortable life and any raises that came after that would just be icing. They wouldn’t add to their consumption; they would find mare ways to be generous and give it away. Now those are people with direction, with purpose, who are living out of real gospel values, not reacting but acting, choosing, deciding. from A Man’s Approach to God