Richard Rohr na středu třicátého druhého týdne v mezidobí - Centrum akce a kontemplace

[Richard Rohr]

Centrum akce a kontemplace Od samého začátku se lidem naše dlouhé jméno líbilo a schvalovali je. Bylo klopotné, ale výstižné. Doufali jsme, že nás udrží v poctivosti a bude nás tlačit k rovnováze a postupující jednotě. Se stanoveným cílem každý souhlasil a nebyla proti němu žádná smysluplná námitka. Byla to klasická a spíše univerzální spiritualita. Ale po čtyřech létech mám důvod se domnívat, že někteří s názvem souhlasí asi ze špatných důvodů. Aktivisté v něm mohou vidět potvrzení své činnosti a introverti jej mohou použít jako potvrzení klidných časů bez práce a souhlas s „pupkozřením“ těch, kdo mají dost času. Ani jeden z obou přístupů nemá tu jemnou vyrovnanost a umění, v něž doufáme. Akce ve smyslu, v jakém to slovo používáme, neznamená aktivismus, zaměstnanost nebo „páchání dobrých skutků“. Akce znamená rozhodný závazek k zapojení do sociálního řádu, angažovanost v něm. Úkoly se nevyřeší samy pouhou reflexí, diskusí, nebo dokonce modlitbou. Bůh „pracuje společně se všemi“, kdo milují (viz Ř 8,28). Kontemplací máme na mysli programové hledání Boha skrze vůli odloučit se od vlastního pomíjivého já, od tyranie emocí, závislosti na vlastní image a od falešných příslibů tohoto světa. Kontemplace je „božská terapie“ a trvalý fundament duše. Je důležité neustále si to ujasňovat a udržovat tyhle dva póly našeho života, kolem nichž se vše točí. Když je budeme správně a znovu hledat, budou se akce a kontemplace vždy navzájem regulovat, vyrovnávat a obracet. Jsou-li od sebe odděleny, stávají se slepými uličkami a pastí. Jasným cílem našeho centra je setkávat se s lidmi tam, kde právě jsou, a pomáhat jim důvěřovat tam, kde dosud nejsou. Pro nás pro všechny je to nekonečný rytmický tanec. Taneční kroky se tu a tam mění, ale Někdo Jiný nás vždy vede.

A Center for Action and Contemplation People have liked and affirmed our long name since the beginning. It was cumbersome, but also descriptive and up-front. We hoped it would keep us honest and force us toward balance and ongoing integration. No one could meaningfully disagree with the stated goal. It was classic and rather universal spirituality. But after four years I have reason to believe that some might agree with the title for the wrong reasons. Activists can see it as an affirmation of their agenda and introverts can use it to affirm quiet time, not working, and leisure-class navel-gazing. Neither is the delicate balance and art that we are hoping for. Action as we are using the word does not mean activism, busyness, or do-goodism. Action does mean a decisive commitment toward involvement and engagement in the social order. Issues will not be resolved by mere reflection, discussion or even prayer. God “works togethez with” all those who love (Romans 8:28). By contemplation we mean the deliberate seeking of God through a willingness to detach from the passing self, the tyranny of emotions, the addiction to self-image and the false promises of this world. Contemplation is the “Divine therapy” and the perennial clearinghouse for the soul. It is important that we continue to clarify and hold to these two pivots of our lives. Rightly sought, action and contemplation will always regulate, balance and convert one another. Separately, they are dead-ended and trapped in personality. The clear goal of our center is to meet people where-they-are and help them trust where-they-are-not. For all of us it is an endless rhythmic dance. The step changes now and then, but Someone Else always leads. from Radical Grace, “Not the Center for Activism and Introspection”