Richard Rohr na čtvrtek dvacátého druhého týdne v mezidobí - Gándhího růže

[Richard Rohr]

Gándhího růže Chcete-li cítit vůni křesťanství, musíte si vzít jako obraz růži. Růže k sobě neodolatelně přitahuje lidi a svou vůní je obdarovává. Vůně křesťanství je ale jemnější než vůně růže, a proto by měla být podávána ještě tišším, méně postřehnutelným způsobem. (Mahátma Gándhí) Gándhího růže je úžasný obraz. Tichá a nepostřehnutelná autorita růže vychází z její krásy a libé vůně. Nepotřebuje se prokazovat či obracet nás na svou stranu. Ví, že je růže, a ví, že je krásná. Máš-li nos a oči pro krásu, poznáš tuto vnitřní autoritu růže. Ve skutečnosti její vnitřní autorita může být tak naléhavá a tak vyzývající, že bychom jí spolu se sv. Františkem Saleským mohli říct: „Přestaň křičet!“ Kdyby křesťanství spoléhalo na svou vnitřní autoritu, na váhu své pravdy a čirou moc nefalšované dobroty, musel by i svět křesťanům říct: „Já tě slyším – přestaň křičet!“ A přitom bychom nemuseli nic kázat a neřekli bychom ani slovo. Mocnosti tohoto světa, které stále bojují s termíny, manažerskými cíli a žebříčky zisku, nečekají, že by byly motivovány zevnitř. Musejí vyrábět, zajišťovat a dosahovat cílů, což je jen jedna pomocná část života. A co my? Tvůrce života nás zve k účasti na Boží svobodě a autoritě. To zabere nějaký čas, ale také to déle vydrží a zdá se, že Bůh toto buduje na dlouhou dobu. Bůh vyčkává, jak to dokáže jen Bůh, neboť Bohu je znám celkový plán. Ti, kdo mají pravou autoritu, jsou s to věřit, neboť vědí, že vědí. A růže může jak kvést, tak umírat, protože ví, že je růže.

Gandhi’s Place If you want to smell the aroma of Christianity, you must copy the rose. The rose irresistibly draws people to itself, and the scent remains with them. Even so, the aroma of Christianity is subtler even than that of the rose and should, therefore, be imparted in an even quieter and more imperceptible manner, if possible. – Mahatma Gandhi Gandhi’s rose is a magnificent image. The quiet and imperceptible authority of the rose comes from its beauty and lovely fragrance. It does not need to prove itself or convert you to its side. It knows it is a rose, and it knows it is beautiful. If you have a nose and an eye for beauty, you will recognize the inherent authority of the rose. In fact, its inner authority might well be so pressing and demanding that you might say to the rose, as did St. Francis de Sales, “Stop shouting!” If Christianity relied on its inner authority, the weight of its truth and the sheer power of genuine goodness, the world would also say to Christians, “I hear you – stop shouting!” And we would not have preached a sermon or spoken a single word. The powers of the world, who are always fighting deadlines, management goals and profit scales, do not expect to be motivated from within. They must produce, fix and accomplish, and that is one helpful part of life. What about us? The author of life bids us share in divine freedom and authority. This will take longer, but it will also last longer, and this God seems to be building for the long haul. God waits, as only God can wait, because God knows the whole picture. Those with true authority can believe because they know that they know. And the rose can both blossom and die because she knows that she is a rose. from Sojourners, “Authors of Life Together”