Richard Rohr na pondělí po páté neděli velikonoční - Otec marnotratného syna

[Richard Rohr]

Otec marnotratného syna Otec, kterého Ježíš znal, se pozoruhodně podobá tomu, co by většina kultur nazvala matkou. V příběhu marnotratného syna v 15. kapitole Lukáše představuje Ježíš tím nejúplnějším způsobem charakter toho Otce, kterého nazýval Bohem. Tento Otec je po všech stránkách naprostým opakem mužského patriarchy, jenž dokonce odmítá odvolávání staršího syna na svět hodností a zásluh. Nejen že dovoluje mladšímu synu, aby se rozhodl proti němu, ale navíc ho v tom podporuje tím, že mu dá peníze! I poté co se syn dopustí hrubého přečinu, zříká se otec svého práva znovu nastolit pořádek a udělit trest, i když se marnotratný syn nabízí, že mu bude sloužit jako nádeník. Jak synův odchod, tak jeho návrat jsou přijímány jako nutné, byť bolestné činy svobodného dospělého syna. Otec se všemožnými způsoby otevírá vzájemnosti a zranitelnosti.

The Prodigal Son’s Father The Father who Jesus knew looks amazingly like what most cultures would call mother. In Luke 15, the story of the prodigal son, Jesus makes his most complete presentation of the character of this Father, whom he called God. The father is in every way the total opposite of the male patriarch and even rejects his older son’s appeal to a world of worthiness and merit. He not only allows the younger son to make choices against him, but even empowers him to do so by giving him money! After the son’s bad mistakes, the father still refuses his own right to restore order or impose a penance, even though the prodigal son offers to serve as a hired servant. Both his leaving and his returning are treated as necessary but painful acts of adult freedom. In every way he can, the father makes mutuality and vulnerability possible. from Radical Grace, “Is This ‘Women-Stuff' Important?”