Richard Rohr na pátek dvacátého sedmého týdne v mezidobí - Bastardi a sirotci

[Richard Rohr]

Bastardi a sirotci Když se mezi dvěma děje něco opravdového, je do toho přizván sám život. Právě toto se děje v přirozené rodině. Když muž a žena spojí svá těla a přivedou na svět děťátko, může sice to dítě mít jméno, ale přece může být nemanželské a osiřelé, není-li milováno. Podobně i my v církvi můžeme dát lidi dohromady a tvrdit, že patří do rodiny Boží, jelikož jim byla na hlavu vylita voda. Ale nenajdou tu duchovní život, není-li tu pro ně žádná rodina, žádný kmotr, duchovní přítel, zpovědník, učitel, mistr. Mnozí z nás přišli na to, že jsme uvnitř církve nemanželskými dětmi a sirotky; v katolické a křesťanské víře jsme nezakusili ani otcovství ani mateřství. Není to vina někoho konkrétního, ale je to hřích nás všech dohromady; máme církev, která je do značné míry formována administrátory a programy. Není to úplně špatné. Ale nestačí to. Jak mnozí řekli: „Víra je více přijímána než vyučována.“

Bastards and Orphans When there’s something right happening between two, it invites life into itself. That’s what happens in the natural family. Just as a man and a woman can put two bodies together and bring a child into the world, that child can have a name but still be a bastard and an orphan if it is not loved. Likewise, we in the Church can gather people together and say because they had water poured over their heads, they are in the family of God. But there will be no spiritual life for them if no one is family, sponsor, spiritual friend, confessor, teacher or master for them. Many of us have discovered we are bastards and orphans within the Church: We have been neither fathered nor mothered in Catholic and Christian faith. It’s nobody’s individual fault but the sin of all together; we have a Church that is largely formed by administrators and programs. It’s not all bad. It’s just not enough. As many have said, “Faith is caught much more than it is taught.” from The Spiritual Family and the Natural Family