Richard Rohr na úterý sedmnáctého týdne v mezidobí - V zemi Františkově

[Richard Rohr]

V zemi Františkově (Zaznamenáno v Assisi.) Svatý František na konci svého života řekl, že kdyby měl udělat ještě jednu věc navíc, pak by se svým bratrem oslem (jak nazýval své tělo) zacházel o něco lépe. Co ale charakterizuje všechny světce, je jistý druh fanatismu a prostomyslnosti. Vědí, že důležitá je jen jedna věc a na té lpí se vším zápalem a zaujetím. Ocitáme-li se v Assisi, pomáhá nám to vidět Františka jako skutečnou osobu. Tady musel jít na náměstí v šatech odpadlíka a vydržet posměch svých sta­rých přátel. Těmito ulicemi musel procházet zavržen lidmi i oficiální církví, která jej považovala za blázna. Nazývali ho bláznem. A on sám se po nějaké době začal nazývat „bláznem Božím“. Po čase se přestěhoval za hradby. Přestavěl kostelík svatého Damiána, kde uslyšel Ježíše, jak k němu mluví. Bydlel mimo město, částečně v Rivotortu a v Portiuncule, neboť lidé ho tam považovali za neužitečného a pohrdajícího otcem i etablovaným ekonomickým systémem. Sotva si pomysleli, že z něho budou žít ještě po nějakých osmi stech létech, až si turisté z celého světa budou kupovat obrázky a sošky Františka z Assisi.

In the Land of Francis (Recorded at Assisi) St. Francis, at the end of his life, said if he had to do one thing over, he would treat Brother Ass, which is what he called his body, a little better. But what characterizes all saints is a sort of fanaticism, a single-mindedness. They know one thing is important, and they hold onto that with a kind of feverish urgency and concern. Being in Assisi helps us to see St. Francis as a real person. He had to walk back to that piazza in the clothes of a dropout and have his old friends laugh at him. He had to walk through these streets and not be received, even by most of the established Church here who thought he was a nut. A fool, they called him. And he called himself that after awhile, the “idiot of God.” After awhile he moved outside the walls. He rebuilt a little church at San Damiano and there he heard Jesus speak ta him. He lived outside the city a little, at Bivotorto and at the Portiuncula because the people here thought he was useless and disrespectful of his father and the proven economic system. Little did they think that eight hundred years later they would still be living off of him, as tourists from all over the world buy pictures and statues of Francis of Assisi. from On Pilgrimage With Father Richard Rohr