Richard Rohr na pátek po Popeleční středě - Žít

[Richard Rohr]

Žít To, co ve společnosti závislých a v závislé rodině postrádáme, je smysl pro opravdový život. A tak hledáme pseudozpůsoby, jak pocítit, že doopravdy žijeme. To, jak dobře víte, nefunguje, ale z nějakých důvodů se zdají být tyto způsoby lepší než nic. Užíváme nikotin, kofein nebo se nacpáváme jídlem, abychom měli nějaký vjem. Někteří si prolévají hrdlo alkoholem nebo se vzrušují hazardními hrami či destruktivní sexuální aktivitou. Takové chování je svědectvím o nedostatku spirituality. Ten, kdo duchovně žije, má nadbytek síly a dobrý smysl pro vnitřní kreativitu a imaginaci. Takoví mohou říct: „Mám víc než dost. Prožívám takovou plnost, že z ní mohu ještě dávat.“ Když ve svém nitru pocítíme Ducha Ježíšova více, než jsme žádali nebo toužili, pak pochopíme milost. A milost je trvalou hrozbou závislosti.

Being Alive What we lack in an addictive society and an addictive family is a sense of being truly alive. So we look for pseudo-ways to feel alive. They never work, as you know, but for some reason they seem better than doing nothing. We use nicotine, caffeine, or just stick food in our mouths to have some kind of sensation. Some of us pour liquor down our throats, or overstimulate ourselves through gambling or destructive sexual activity. These behaviors are a testimony to a lack of spirituality. One who is spiritually alive has an excess of strength, an honest sense of interior creativity and interior imagination. They can say, “I have more than enough. There’s enough of me that I can give some of it away.” When we find the spirit of Jesus inside of us, more than we asked for, expected or earned, then we understand grace. And grace is the perennial threat to addiction. from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps