Richard Rohr na středu po první neděli postní - Hřích

[Richard Rohr]

Hřích Teologie osvobození přišla do značné míry z třetího světa. Jedním z jejich prvních poznatků je, že skutečným hříchem tohoto světa nejsou ze všeho nejdřív maličkosti, které páchají lidské bytosti. Hřích je předně celková realita, do níž jsme zajati, „institucionalizované zlo“. Papež Jan Pavel II. mluví o „strukturálním hříchu“. Dokonce ani prvotní hřích není hříchem, který jsme spáchali, ale je to hřích, který byl spáchán proti nám, nám navzdory. Klasickými zdroji zla jsou svět, tělo a ďábel – v tomto pořádku! Příliš jsme se zabývali vinou. Museli jsme vědět, kdo je zlý a kdo by se měl stydět. Mnoha lidem bylo už jako dětem vštípeno, aby si připadali špatní. Církev i svět používaly hanbu k ovládání lidí. Zpravidla to funguje a namísto sociální kritiky světa se přitom zdůrazňuje tělo (osobní vina). Původní pojem hříchu ale nechce nikomu dávat vinu; má pojmenovat realitu. Právě to podle mě dělá spiritualita Anonymních alkoholiků, která se snaží pojmenovávat skutečnost tak, jak je. Co se v našich životech děje, co se děje v naší společnosti, co nás zaslepuje a činí tak závislými? Co vrhá lidi do zajetí a zabraňuje jim milovat Boha a bližního, co jim brání, aby doopravdy žili? Po dvaceti letech duchovní služby je mi jasné, že většina lidí není zlá, ale že jsou obětí.

Sin Liberation theology has largely come from the Third World. One of its first recognitions is that the real sin of the world is not, first of all, the little things that human beings do. Sin is, first of all, a total reality we get trapped in, “institutionalized evil.” Pope John Paul II speaks of “structural sin.” Even original sin is not a sin we committed, but one that was committed against us, in spite of ourselves. The classic sources of evil are the world, the flesh and the devil – in that order! We became preoccupied with guilt. We had to know who was bad, who should feel shame. Many people were made to feel bad as children. The Church and the world have both used shame to control the people. It usually works, and it emphasizes the flesh (personal fault) instead of a social critique of the world. But the original notion of sin is not to impute guilt; it’s to name reality. That’s what I see the spirituality of Alcoholics Anonymous doing, trying to name what’s happening. What is going on in our lives, in our society that is so blinding, so addictive? What is trapping people from loving God and neighbor and being truly alive? It’s self-evident to me after twenty years of ministry that most people are victims, not malicious; from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps