Richard Rohr na úterý dvacátého prvního týdne v mezidobí - Přílišná dosažitelnost

[Richard Rohr]

Přílišná dosažitelnost Těžko vysvětlit, proč mají lidé tak naspěch, když mají tolik zařízení na úsporu času. Zdá se, ze lidé mají na to, co by chtěli dělat, velmi málo času. Díky svým výtvorům jsme si navzájem úžasně dostupní – díky telefonu, automobilu, hromadné dopravě, telegramům, poštovním službám. Když jsem se přestěhoval do Albuquerque, dostal jsem telefon se záznamníkem, protože jsem často na cestách. Říkal jsem si, že musím být asi blázen, mít něco takového. Přijdu domů a každý, komu jsem se mohl dosud vyhnout, mě stejně dostihne. Dřívější generace takový vzájemný kontakt neměly – a jiné kultury jej nemají dodnes. Stane se, že v průběhu téhož dne mluvím s dvěma odlišnými stranami světa, což by si za jiných časů vyžadovalo týdny cestování. To musí působit tlak na psyché, na to, co je reálné, na náš duchovní domov. Tím, co trpí, je moudrost a přátelství. Tak hmotný přebytek zcela paradoxně vytváří nedostatek nehmotných věcí. Papež Jan Pavel II. to řekl velmi dobře, když poprvé hovořil k OSN. V kultuře přebytku, řekl, můžeme podle očekávání vidět pokles duchovních hodnot: času, vědění, moudrosti, lásky a přátelství. Ty klesají téměř v matematické závislosti na tom, jak se blížíme materialismu.

Too Much Access With so many time-saving devices, it doesn’t make sense that people are so rushed. People seem to have so little time to do what they want. We’ve created tremendous accessibility to one another through the telephone, the car, mass transit, telegrams, postal service. When I moved to Albuquerque, I got a phone-answering machine because I’m gone so much. I said, I must be crazy to be doing this! Now I’ll go home and everybody I was able to get away from now will still be able to get at me. Earlier generations didn’t – and other cultures still don’t – have that access to one another. Sometimes, within the same day, I am speaking in two different parts of the world that in any former age would have required weeks to travel between them. It must be taking a toll on the psyche, on what is real, on our spiritual home. It is friendship and wisdom that seem to suffer. Material affluence, ironically, creates scarcity of nonmaterial things. Pope John Paul II said that very well when he first spoke to the United Nations. In a culture of affluence, he said, you will predictably see a decrease of spiritual values: time, knowledge, wisdom, love and friendship. Those decrease almost in mathematical proportion as you move toward materialism from Letting Go: A Spirituality of Subtraction