Richard Rohr na čtvrtek dvacátého osmého týdne v mezidobí - Vnitřní útisk chudoby

[Richard Rohr]

Vnitřní útisk chudoby Když lidé postrádají sebevědomí, začínají se chovat jako oběť. Lidé stojící mimo jejich bolest nemohou takové chování oběti pochopit. Dáme jim cejch a často tak „obviňujeme oběť“. Chudoba je prvotně psychologický stav, kterému lidé podléhají poté, co byli opakovaně atakováni negativními hlasy zevnitř nebo zvnějšku. Obvykle přicházejí zevnitř, neboť je k nám někdo vyslal zvnějšku. Jako děti jsme tak malí a zranitelní, že nemůžeme odolávat negativním hlasům rodičů, „přátel“ a kultury. Všichni známe manželství, kde jeden partner soustavně sráží druhého. A není třeba ani mnoho času, aby jeden uvěřil tomu, co ten druhý říká: za mnoho nestojím, jsem hloupý; jsem ošklivá, nic neumím udělat pořádně. Tehdy se partner stává obětí. Jakmile jsou takto utištěni, nedovedou ani rozpoznat příležitost, která se jim tu naskýtá – natož aby z ní dovedli něco pozitivního vytěžit. Zvnitřnili si své pronásledování. My, kteří jsme byli jako děti milováni, kterým věřili a uváděli je do bohatství radostné zvěsti, toto dovedeme. Máme vnitřní sílu svého já. Víme, že můžeme věci ovlivňovat, víme, že je můžeme měnit, víme, že to můžeme překonávat. Ale bratři a sestry, většina světa toto nezná. Neví o své síle. Nikdo jim nepředal žádnou radostnou zvěst. Často se zdá, že taková je valná většina populace na této zemi.

The Internal Oppression of Poverty When people lack a sense of self, they will enter into victim behavior. People outside of their pain cannot understand that victim behavior. We label them and often “blame the victim.” Poverty is primarily a psychological state that people surrender to after repeatedly being assaulted by negative voices, from within or from without. Usually we get them from within because someone gave them to us from without. As children we are so little and vulnerable that we can’t resist the negative voices of parents, “friends” and culture. We’ve all seen marriages where one partner is constantly putting down the other. And it doesn’t take very long for one to believe what the other says: I’m not much, I’m stupid; I’m ugly, I can’t do anything right. Then the partner becomes victim. Soon they are oppressed, they cannot recognize – much less take advantage of – any opportunities that come their way. They have internalized their persecution. Now, we folks who were loved as little children, who were believed in and given good news, we can do it. We have inner ego-strength. We know we can influence, we know we can change, we know we can rise above it. But brothers and sisters, much of the world doesn’t know that. They don’t know their power. No one gave them any good news. It often seems like this is the large majority of the earth’s population. from Embracing Christ As Francis Did: In the Church of the Poor