Richard Rohr na sobotu dvacátého třetího týdne v mezidobí - Proč apokalyptika?

[Richard Rohr]

Proč apokalyptika? Apokalyptický postoj se vynořuje, aby osvobodil proroky od toho, aby sebe a svou roli v dějinách brali příliš vážně. Potom, co dílo prorokovo bylo vykonáno, potom, co vše bylo řečeno, tento postoj říká: „Odevzdej historii zpět Bohu a zůstaň v pokoji v transcendentní pravdě. Nepokoušej se tak vehementně stát se součástí většího problému.“ Může se zdát, že prorok řekne: „Pracuj, jako by vše záleželo na tobě.“ Apokalyptická postava pak říká: „Modli se a důvěřuj, jako by vše záleželo na Bohu.“ A na konci dne hledej klid; zapomeň na to a přenech dějiny Svatému, který beztak dosáhne svého vítězství. Apokalyptický prorok přináší dvě souběžné a vzájemně se korigující zprávy: (1) na všem nesmírně záleží; (2) ve skutečnosti na tom vůbec nezáleží. Kolik znáte lidí, kteří umějí vést svůj život po této ryzí a úzké cestě? Já jich mnoho neznám. Zdá se, že někteří jsou povoláni zaujmout silně apokalyptickou pozici a osvojit si všechen s tím spojený kriticismus, aby nás zbývající osvobodili od přehnané angažovanosti pro to „jak věci jsou“, abychom nezbožňovali status quo. Pravděpodobně nejviditelnějšími a nejpůsobivějšími svědky této pozice jsou Dorothy Day, se svou „svatou anarchií“, a Thomas Merton, který vše opustil, aby se usadil v poustevně v horách Kentucky. Vždy je budou kritizovat za to, že neudělali více, ale jejich absolutní postoj, jak jsme jasně viděli, je domovem a školou, z nichž mohou vyjít praví proroci. Bez apokalyptického NE nejsou proroci nic víc než vysoce energickými a idealistickými aktivisty, kteří často jednají ze svého vlastního potlačeného hněvu nebo potlačeného zájmu ega. Apokalyptici jsou ochotni být považováni za fanatiky, anti-amerikanisty, anti-cokoli tak, abychom my zbývající mohli znovu objevit Absolutno. Jsou utrápení a znudění našimi relativismy a racionalismem. Vyžadují objektivní základ, z něhož je vše ostatní posuzováno a nebude odsouváno z jejich nekompromisního stanoviska. Věřím, že člověk musí být vskutku a trvale člověkem kontemplace, aby si udržel apokalyptickou pevnost, svobodu a odstup a nepovažoval sám sebe za spravedlivého či poraženého proroka.

Why the Apocalyptic? The apocalyptic style emerges to free prophets from taking themselves or their role in history too seriously. It says that after all is said and done (the work of the prophet), give history back to God and be at peace in the transcendent truth. Don’t try so hard that you become part of the bigger problem. The prophet might appear to be saying, “Work as if it all depends on you.” The apocalyptic figure says, “Pray and trust as if it all depends on God.” At the end of the day, cool it; forget it, and give history back to the Holy One who is going to achieve the victory anyway. The apocalyptic prophet has two simultaneous and self-correcting messages: (1) Everything matters immensely; (2) It doesn’t really matter at all. How many people do you know who can live out their lives on that pure and narrow path‘? I don’t know very many at all. It seems that some are called to take the strongly apocalyptic position and all of the accompanying criticism in order to free the rest of us from our over-engagement with and idolatry of “the way things are.” Probably the most visible and effective witnesses to this position in our time are Dorothy Day, with her “holy anarchy,” and Thomas Mer ton, who left it all to sit in a hermitage in the hills of Kentucky. They will always be criticized for not doing more, but their absolute stance, as we have clearly seen, is the home and school for the emergence of true prophets. Without the apocalyptic “No,” prophets are no more than high-energy and idealistic activists, often working out of their own denied anger or denied self-interest. Apocalypticists are willing to be seen as fanatic, anti-American, anti-anything so that the'rest of us can rediscover the Absolute. They are bothered and bored by our relativities and rationalization. They demand an objective ground from which all else is judged and will not be nudged from their uncompromising stance. I believe one has to be a true and lasting contemplative to maintain apocalyptic firmness and freedom, and to keep from becoming a righteous and defeated prophet. from Radical Grace, “Christ Against Culture or Christ the Transformer of Culture?”