Richard Rohr na čtvrtek prvního týdne po letnicích - Mlčeti zlato

[Richard Rohr]

Mlčeti zlato Jako lidé se bojíme ticha. Je to naše největší překážka v modlitbě. Věřím, že ticho a slova jsou ve vzájemném vztahu. Slova, která nevycházejí z ticha, pravděpodobně mnoho neříkají. Nejspíš se snaží setřást nějaké břímě a nechtějí něco sdělit. Nicméně slova naplňují ticho, a proto tu máme slovo Boží – čtené slovo, hlásané slovo i psané slovo. Ale ono psané a hlásané slovo nepřináší mnoho plodů – srdce ducha doopravdy neotevírá, dokud je neokusíme, nerozžvýkáme, dokud je na sobě nepocítíme, neprotrpíme a neradujeme se z něj na rovině, jež je skryta za slovy. Blaise Pascal řekl, že všechno lidské zlo přichází na svět proto, že lidé nejsou schopni vydržet třicet minut v klidu na židli! Doufám, že přehání. Snad chce říct, že únik před tichem je nepochybně únikem od naší duše, od nás samých, a tím i od Boha. Měl-li bych poradit jedinou věc pro duchovní růst, bylo by to ticho.

Silence Is Golden As a people, we are afraid of silence. That’s our major barrier to prayer. I believe silence and words are related. Words that don’t come out of silence probably don’t say much. They probably are more an unloading than a communicating. Yet words feed silence, and that’s why we have the word of God – the read word, the proclaimed word, the written word. But that written and proclaimed word, doesn’t bear a great deal of fruit – it doesn’t really break open the heart of the Spirit – unless it’s tasted and chewed, unless it’s felt and suffered and enjoyed at a level beyond words. Blaise Pascal said all human evil comes into the world because people can’t sit still in a chair for thirty minutes! I hope that’s an exaggeration. Maybe he’s saying that running from silence is undoubtedly running from our souls, ourselves, and therefore, from God. If I had to advise one thing for spiritual growth, it would be silence. from Letting Go: A Spirituality of Subtraction