Richard Rohr na druhou neděle postní - Boží transcendence

[Richard Rohr]

Boží transcendence Bohoslužba znamená vztahovat ruce k Bohu, který se zdá naprosto mimo náš dosah. Moderní lidstvo ztratilo k uctívání Boha motivaci, neboť by bylo ranou naší pýše a technické vyspělosti, abychom se modlili k Bohu, který je čiročirou jinakostí. A tak namísto klaněním Bohu se bohoslužba namnoze stává pokusem Boha řídit a ovlivňovat. Klaníme-li se Bohu, znamená to snad, že jej od sebe oddalujeme? Ne! Znamená to, že dovolujeme Bohu, aby se k nám svobodně blížil – avšak z jeho transcendentna. Občas se nám zachce stáhnout si Boha k sobě. Ale Bůh už je zcela přítomen zde – skrze svou vlastní aktivitu. Když jej uctíváme, pak objevujeme, že zdánlivě naprosto transcendentní Bůh, je svým pravým opakem: Bohem v nás. Taková víra připadá modernímu lidstvu tvrdá. Nevíme, jak se klanět.

The Transcendence of God Worship means lifting our hands to a God who seems totally .beyond us. Modern humanity has lost the call to worship because it’s a blow to our pride and sophistication to worship God who is utter otherness. So instead of adoring God, much worship becomes an attempt to control or influence God. Is adoration pushing God away from us? No! It’s allowing God to make the voluntary move toward us – but from beyond us. Sometimes we want to pull God down here. But God is already totally here, by God’s own action. In worshiping what seems like a totally transcendent God, we discover the opposite is also true: God is within us. Such faith comes hard to modern humankind: We don’t know how to adore. from The Great Themes of Scripture