Richard Rohr na pondělí šestnáctého týdne v mezidobí - Církev v Americe

[Richard Rohr]

Církev v Americe Osobitým darem katolické církve v Americe je, že poctivě hledá autentickou duchovní autoritu. U národa, který chce sám sebe považovat za svobodomyslný, sebeurčovaný a vysoce demokraticky smýšlející, se to může zdát dosti zvláštní. A přece právě toto je pravděpodobně ten pravý důvod, proč tak zoufale hledáme. Sám náš individualismus dal vyvstat hluboké potřebě důvěřovat jinému. Naše egocentrické životní styly nás ženou zpět do centra, které ve sku­tečnosti je Centrem. Naše svoboda od králů, papežů a diktátorů nás uvolňuje pro touhu po důstojném Pan-ství. Možná to formulujeme odlišně, než by to udělala dřívější tradice, ale skutečně bychom se netrápili a neobtěžovali všemi těmi mitrami a tiárami, kdybychom hluboce netoužili po ryzí duchovní autoritě, která by nás vpravdě sjednocovala kolem obecných hodnot, ctností a společného dobra. Je zřejmé a na místě, že je to toužení po Bohu. Naše naprostá nezávislost a zdravá nedůvěra v autoritu pro ni samu přivádí naši americkou církev k tomu, že pomáhá univerzální církvi odhalit skutečnou duchovní autoritu a důvěřovat jí. Taková autorita je založena na vnitřní pravdě a radikálním evangeliu – namísto omezených apelů na právo, moc, filosofii a paternalistické rozsudky na způsob: „Je to proto, že jsem to tak řekl!“ Spirituální autorita, kterou americká církev hledá, je autorita pragmatická, která dosahuje svého účelu. Nemůžeme důvěřovat autoritě, jež si dělá nárok mluvit Božím jménem, ale nedosahuje svých duchovních cílů. Ptejme se: hojí, odpouští, usmiřuje, napravuje, uzdravuje, obnovuje, oživuje, probouzí, sjednocuje a činí platnými ty nejhlubší, nejzákladnější lidské instituce? Obnovuje manželské vztahy, usmiřuje země, naplňuje lidi reálnou nadějí a hmatatelnou radostí? Je to autorita, jež je mocna sebekritiky a hledá hodnoty království Božího namísto sebeuspokojení a sebezáchovy? Pokud ne, nevidím žádný důvod, proč bych jí měl důvěřovat a podrobovat jí svůj jediný život. Jak nás Ježíš jasně učil, mezi pravými a falešnými proroky můžeme rozlišovat podle jednoho kritéria: podle jejich plodů. Americký katolík je příliš nezávislý, upřímný a zdravého rozumu, než aby se skláněl před předepsanou a získanou autoritou, není-li to též autorita skutečná. A co je skutečnou autoritou? Vedení (a já věřím v oprávněnost a potřebnost vedení!) a členství si navzájem dluží svatost. Toto je plná autorita Těla Kristova.

The Church in America The overriding gift of the Catholic Church in America is that it is honestly in search of authentic spiritual authority. That may seem rather strange for a people who want to consider themselves free-thinking, self-determined and highly democratic people. And yet that is probably the very reason we are on such a desperate search. Our very individualism has given us a profound need for Someone else to trust. Our self-centered life-styles drive us back to a center that is in fact the Center. Our freedom from kings, popes and dictators leaves us free to desire a worthy Lordship. Maybe we say it differently than the past tradition would have, but we would not fuss and bother with all of these miters and tiaras if we did not deeply desire a true spiritual authority that could truly unite us around common values, virtues and a common good. Obviously and rightly it is a longing for God. Our fierce independence and healthy mistrust of authority for its own sake put our American Church into a position to help the universal Church uncover and trust real spiritual authority. That authority is based in inherent truth and radical gospel – instead of limited appeals to right, power, philosophy and parental put-downs like, “Because I said so, that’s why!” The spiritual authority that the Church in America seeks is pragmatic authority that achieves its purpose. We cannot trust authority that claims to speak for God but does not achieve spiritual ends: Does it heal, forgive, reconcile, mend, restore, renew, enliven, awaken, integrate and validate the deepest human intuitions? Does it renew marriage‘relationships, does it reconcile countries, does it fill people with real hope and tangible joy? Is it an authority that is capable of self-criticism and seeking Kingdom values beyond self-congratulation and self-preservation? If not, I see no reason why I should trust it or surrender my only life to it. As Jesus clearly taught us, we could distinguish the true and false prophets by one simple criterion: their fruits. The American Catholic is too independent, honest and commonsense to bow before ascribed and acquired authority when it is not also real authority. And what is real authority'? Leadership {and I do believe in the right and necessity of leadership!) and membership both owe one another holiness. That is the full authority of the Body of Christ. from “The Future of the American Church”