Richard Rohr na neděli 2. týdne adventního - Betonový bunkr mého já

[Richard Rohr]

Betonový bunkr mého já Sv. Bonaventura a sv. Tomáš Akvinský říkali, že bytí a dobro jsou jedna a táž věc. Dokonce když se dokážeme vrátit do stavu čirého bytí, zažíváme hluboké dobro. Je v tom kontemplativní postoj. Je to perspektiva království Božího. Je v tom původní požehnání. Ježíš rozpoznal království, protože z tohoto kontemplativního středu žil. Mnohé jiné formy modlitby, kterým nás učili, vyžadují myslet si myšlenky nebo říkat a číst slova. Neříkám, že by byly špatné; jsou evidentně dobré. Ale to všechno můžeme dělat, přemýšlet o Ježíšovi a Marii, číst si žalmy nebo recitovat zpaměti modlitby, aniž bychom své smýšlení změnili. Děláme to podle starého systému. Ego je stále zapojeno. Nemusí to být vědomé, ale myslíme si: „Já jsem střed světa. Mám své pocity. Mám své názory a ve svém betonovém bunkru si teď budu přemýšlet o Ježíšovi.“ A co se asi stane? Nic se nezmění. Vejce se nerozbilo. Iluze je nedotčena. Když mluvíme o kontemplativní modlitbě, není to přemýšlení o Ježíšovi uvnitř starého systému, ale je to proměna vědomí, kdy se přemístíte na nové místo, nad přehnanou identifikaci se svým ego, nad identifikaci se soukromým, odděleným já. To je pravá a trvalá revoluce.

Hardened Silos of Self St. Bonaventure and St. Thomas Aquinas both said that being and goodness are the same thing. In fact, if we can get back to the level of pure being, we experience profound goodness. That’s the contemplative stance. That’s the perspective of the Kingdom. That’s the Original Blessing, Jesus recognized the Kingdom because he lived out of that contemplative center. Many other forms of prayer we’ve been taught require thinking thoughts or saying and reading words. I’m not saying they’re bad; they’re obviously good. But we can do all of the above, think thoughts about Jesus and Mary, read the psalms or recite memorized prayers without transforming our consciousness. We do it in the old system. The ego is still in charge. It may not be conscious, but we think, “I’m the center of the world. I have my feelings. I have my opinions and I, in this hardened silo, will now think about Jesus.” Guess what? Nothing will change. The egg hasn’t been cracked. The illusion is intact. When we talk about contemplative prayer, we’re not talking about thinking about Jesus inside your old system, but about a transformation of consciousness where you move to a new place beyond over-identification with the ego, beyond identification with the privatized, separate self. That’s a true and lasting revolution. from Preparing for Christmas With Richard Rohr