Richard Rohr na pondělí 2. týdne adventního - Modlitba a spravedlnost

[Richard Rohr]

Modlitba a spravedlnost Musíme znát skutečný zdroj naší pravdy. Když se snažím odhalovat falešnost amerického politického systému, bojuji jenom za pravdu Richarda Rohra, nebo jsem opravdu v kontaktu s onou velkou Pravdou, které Ježíš říká Boží království? Musím vědět, že nejde jen o to, co dělám, ale taky proč to dělám a odkud to pochází. Myslím, že pořadí Ježíšových slov, jimiž mluví sám o sobě, má svůj význam. Je za prvé Cesta, a teprve potom Pravda a nakonec Život (srov. J 14,6). Jestliže se my, sociální aktivisté, opravdově nemodlíme, skončíme u ideologie. Jsme zajati ve svých hlavách, ve svých názorech, ve svém spravedlivém „já“. Možná děláme správnou věc, ale z pozice egocentrismu, ne z pozice sjednocujícího vědomí, z místa, kde všechny věci jsou jedním. Jinými slovy, namísto Božího programu uskutečňujeme program svůj. Rozdíl poznáte v okamžiku selhání. Proto jsou selhání, odmítnutí a ponížení pro nás tak důležitá. Jsou to ty jediné věci, které nám říkají, jestli operujeme z centrálního místa, z místa modlitby, nebo jestli jenom děláme svou věc a nazýváme ji Boží. Když lidé dělají Boží věc, mají svobodu – dokážou se sami sobě smát, dokážou přijmout ponížení a neúspěch, protože nejde o jejich vlastní pověst. Vyspělý věřící asi bude vypadat spíš jako svatý blázen než jako dobrodinec, „pachatel dobrých skutků“, nebo jako „světec“.

Prayer and Justice We’ve got to know the true source of our truth. In my attempts to dismantle the false system of our American political system, am I just fighting for my Richard Rohr truth, or am I really in touch with the great truth that Jesus calls the reign of God? I’ve got to know that it’s not just what I do but why I do it and where it comes from. I think the sequence of Jesus’ words about himself is significant. He is first Way, and only then Truth, which is finally Life (see John 14:6). Without prayer, we social activists end up as ideologues. We’re trapped in our heads, our opinions, our righteous selves. Maybe we’ll be doing the right thing, but from an egocentric place, not a place of unitive consciousness, the place where all things are one. In other words, we’ll be doing our own agenda instead of God’s. As soon as we fail, you’ll see the difference. That’s why failure, rejection and humiliation are so important for us. They are the only things that tell us whether we’re operating out of the center place, the place of prayer, or whether we’re basically doing our own thing and calling it God’s thing. When people are doing God’s thing, they have freedom – they can laugh at themselves, they can take humiliation and non-success because their own reputation is not at stake. The mature believer will probably look more like a holy fool than a do-gooder or a “saint.” from Catholic Agitator, “Finding a Place for Prayer”