Richard Rohr na středu dvacátého týdne v mezidobí - Božský kapsář

[Richard Rohr]

Božský kapsář Zbavit se zla si můžeme dovolit jen v přítomnosti dokonalé lásky. Don Quijote odejme hanbu Aldonze tím, že si jí stále váží. Láska činí hřích nepotřebným a odnímá ho. Co si myslíte, že se děje, když vám Bůh odpouští hřích? To Bůh náhle člověka mění a přehodnocuje? Rozhodne se snad Bůh upustit od věčného a žádoucího trestu? Ne! V Bohu se neděje nic. Bůh je dokonalá vydanost, vždy a zcela se dává, do své lásky se pouští naplno, takže doslova odpouští, a to v předstihu, před naším aktem víry. Bůh se nemění; měníme se my. Zkušenost odpuštění vypadá takto: když tě Boží ruce obepínají a když na chvíli dokážeš uvěřit v jeho lásku, když dovolíš Bohu, aby ti pohlédl hluboce do očí a ty jsi připraven mu uvěřit, pak jsi schopen nechat Boha, aby ti „ukradl“ tvůj hřích. Bůh ti hřích vytáhne z kapsy, zatímco poutá tvou pozornost.

The Divine Pickpocket We can only dare to let go of evil in the presence of a perfect love. Don Quixote steals the shame of Aldonza by his continual respect for her. Love makes sin unnecessary and takes it away. What do you think happens when God forgives your sin? Is it God changing suddenly, reassessing you? Is it God deciding to waive some eternal and required punishment? No! Nothing happens in God. God is a perfect given-ness, totally and always given, literally fore-pven: ahead of time, before our act of faith. God does not change; we change. Here is what’s happening in the experience of forgiveness: When God’s arms are tight enough around you, when for a moment you can believe in love, when you let God gaze into your eyes deeply enough and are ready to believe it, then you’re able to let God rob you of your sin. God pulls it out of your pocket while holding you in her gaze! from Days of Renewal