Richard Rohr na středu osmnáctého týdne v mezidobí - Pozitivní vášeň

[Richard Rohr]

Pozitivní vášeň Žijeme tak dlouhou dobu proto, aby se z nás stali milující lidé. Bůh je jako náš dobrý rodič, který za nás odmítá dělat domácí úkoly. Musíme se učit systémem pokus – omyl. Své domácí úkoly si musíme dělat sami: utrpení, tužby, výhry i prohry – a to vše stokrát. Ztráta bývá jednou z největších příležitostí, kdy bouřlivě propukají naše city, navíc příležitostí společensky přijatelnou. Když ztratíme milovaného přítele, manželku, manžela, dítě, rodiče nebo třeba majetek či práci, považujeme za přiměřené, že se v nás takové pocity probouzejí. Musíme to však rozšířit i dál. Musíme se dobrat této vášně i tehdy, když to vše máme, nikoli jen, když to ztrácíme. A máme to stále. Nečekejme na to, až o něco přijdeme: musíme vždy do hloubky cítit, radovat se i trpět.

Positive Passion We live a long time in order to become lovers. God is like a good parent, refusing to do our homework for us. We must learn through trial and error. We have to do our homework ourselves, the homework of suffering, desiring, winning and losing, hundreds of times. Loss is one of the greatest occasions of passionate feeling, and it’s one that is socially acceptable. When we lose a beloved friend, wife, husband, child, parent, or maybe a possession or a job, we feel OK to be passionate. But we must broaden that. We’ve got to get to a passion that is also experienced when we have it, not just when we’re losing it. And we have it all the time. Don’t wait for loss to feel, suffer, enjoy deeply. from The Passion of God and the Passion Within