Richard Rohr na pátek po první neděli postní - Vyznání

[Richard Rohr]

Vyznání Vyznání nepatří jen do zpovědnice. Občas – snad i častěji – je třeba udělat je s manželkou, manželem, dětmi, s přítelem – s někým, kdo má sílu rozpoznat a přijmout hříšníka. Co není přijato, není vykoupeno. To je princip vykoupení, jak to vidím já. Vykoupení nezakoušíme, dokud není zranění přijato, dokud díra v duši (jako slabost v nás ukazující cestu ven) není poznána a někde nahlédnuta a přesně pojmenována. Ve vězení se snažíme mluvit bez eufemismů a přikrášlování: „Neříkej, že peníze byly ukradeny; řekni, já jsem ukradl peníze. Převezmi zodpovědnost. Tvá matka ti ubližovala, tvůj otec tě nemiloval, to všichni víme. Dobrá, ale převezmeš teď osobní zodpovědnost za to, cos udělal ty sám?“ Smysl osobního převzetí zodpovědnosti vycházející z pravdomluvnosti je nezměrný. Je to posvátné NE, schopnost říct NE svému falešnému já. Člověku dává pocítit hranice, rozpoznat, co je a co není částí mne samého. Dokud to člověk nedokáže, je to nekonečný, beztvarý druh osobnosti bez důstojnosti nebo sebeúcty. Dobrá morálka poskytuje dobré hranice a dobrou identitu.

Confession Confession is not just for the confessional. Sometimes, maybe even more often, it needs to be done with a wife, husband, child, friend – someone who has the power to recognize and receive the sinner. What is not received is not redeemed: That’s the principle of redemption, as far as I’m concerned. Redemption isn’t experienced until the wound is received, until the hole in the soul – the weakness within that shows the way out – is recognized and somewhere looked at and named exactly for what it is. In jail we try to talk without euphemisms and niceties: Don’t say the money got stolen; say, I stole the money. Take responsibility. Your mother hurt you, your father didn’t love you, we all know that. Now will you take personal responsibility for what you did‘? The sense of personhood that comes from truthfulness is immense. It’s the sacred no, the ability to say no to the false self. That gives one a sense of having boundaries, of knowing what is part of oneself and what isn’t. Until a person can do that there is an endless, amorphous kind of personality without dignity or self-respect. Good morality provides good boundaries and good identity. from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps