Richard Rohr na úterý dvacátého devátého týdne v mezidobí - Africké lekce

[Richard Rohr]

Africké lekce (Psáno v Africe.) Misionáři zde rádi hovoří o svých lidech. Při každém jídle se dotazuji na život různých kultur: těžce pracujícího lidu Kikuyu, fascinujících Masajů, exotických a primitivních kmenů Turkana a jiných. Čím víc cestuji, tím jasnější je, že je to kultura, co vposledku pevně formuje naše postoje – a to tak hluboce, že je nerozpoznáváme jako postoje zvolené. Je to emotivní vidění, jemuž není snadné se vzepřít či je překonat. Jak chce Bůh vytvořit jednotu z tak mimořádné různorodosti? Zejména když každá kultura je na svůj vlastní úhel pohledu tolik vázána. Nejlepší vzpomínku z této cesty do Afriky mám na mladého muže, který mi výměnou za mé hodinky nabídl své dvě řezby. Byla to pro mne úžasná koupě. On mi dal sebe, své umění a vzal si z mého zápěstí mého tyrana. Jediné, co jsem mu opravdu dal, byla má adresa, neboť mi chtěl napsat. Chudí nevědí, co je to ztrácet.

African Lessons (Written in Africa) The missionaries here love to talk about their peoples. At every meal I inquire about the ways of the different cultures: the hard-working Kikuyu, the fascinating Masai, the exotic and primitive tribes of Turkana and others. The more I travel, the more it becomes evident that it is culture which finally and firmly forms our attitudes – so deeply that we don’t recognize them as chosen attitudes. It is an emotional seeing that is not easily challenged or overcome. How will God ever make unity out of our extraordinary diversity'? Especially when each culture is so committed to its own pair of glasses. My best memory from this trip to Africa is the young man who gave me two of his carvings in exchange for my watch. I got the bargain. He gave me himself, his art, and took away a tyrant from my wrist. All I really gave him was my address, since he wanted to write. The poor don’t know how to lose. from St. Anthony Messenger, “African Journal”