Richard Rohr na Masopustní úterý - Mardi gras!

[Richard Rohr]

Mardi gras! Některé skupiny radikálů nám jdou na nervy tím, jak hrozně jsou vážní. Všechno je u nich tak moralistické, těžké, všechno hodnotí podle vzoru dobrý, lepší, nejlepší, správný, špatný: „Písmo praví: tohle nedělej; musíš dělat tamto.“ Snad mě to unavuje příliš rychle, neboť jsem byl vychován katolicky. Příliš mnoho moralizování se skutečně stává unavujícím, samoúčelným a nakonec částí problému samého. Dospělý křesťan je obvykle „svatým bláznem“. Opravdu nejsme „těžkou“ církví, což je fakt, který často pohoršoval jiné denominace. Je čas být v první linii a pak se také může člověk na nějaký čas stáhnout, aby se radoval z dobrého a krásného, z poezie, lásky, přátel, smíchu. Tak je tu akce i kontemplace, půst i slavení – a také schopnost rozpoznat, jak a kdy mezi oběma volit. V tom spočívá nejdospělejší forma křesťanství. Je ovšem také tou nejvzácnější.

Mardi Gras! Some groups of radical disciples wear us out because they are so serious. Everything is so moralistic, heavy and a value judgment of good, better, best, right, wrong: “The Scriptures say, Don’t do this; you must do that.” Maybe I tire of this quickly because I was raised Catholic. Too much moralizing really becomes laborious, self-serving and finally, part of the problem. The mature Christian usually is a “holy fool.” We really aren’t a heavy Church, a fact that has often scandalized other denominations. There is time to be on the front line, then you can take some time in the back enjoying the good and the beautiful, poetry, love, friends, laughter. That’s action and contemplation, fasting and feasting – and knowing how and when to do them both. It is the most mature form of Christianity, and also the rarest. from Why Be Catholic?