Richard Rohr na sobotu po páté neděli velikonoční - Modlitba je místo

[Richard Rohr]

Modlitba je místo Modlitba je psychologické místo, spirituální místo, místo, kde vystupujeme sami ze sebe, místo stvořené a obývané Bohem. Kteroukoli disciplínu, která nám může pomoci vstupovat tam, kde se setkáváme s realitou – s Realitou, kterou je v posledku Bůh – bych nazval modlitbou. To otevírá řadu možností a stylů. Modlitbou je cokoli, co nás vyvádí z nás samých, z našich vlastních nutkání a závislostí, z našeho vlastního ega, z našeho vlastního „místa“. Silou svého egocentrismu jsme všichni do svých míst velice polapeni. V modlitbě nás Duch vyvádí ven z naší úzké zóny pohodlí. Není divu, že se modlitbě vyhýbáme; v ní bychom museli totiž svá místa změnit.

Prayer Is a Place Prayer is a psychological place, a spiritual place, a place where we go to get out of ourselves, a place created and inhabited by God. Whatever disciplines can help us to get to where reality can get at us (the Real in its ultimate sense being God) I would call prayer. That opens up many possibilities and styles. Prayer is whatever calls us to detach from our own self, from our own compulsions and addictions, from our own ego, from our own “place.” We are all too trapped in our own places by virtue of the egocentricity of the human person. In prayer the Spirit entices us outside of our narrow comfort zone. No wonder we avoid prayer: We have to change places. from Catholic Agitator, “Finding a Place for Prayer”