Richard Rohr na úterý po druhé neděli postní - Rozlišování

[Richard Rohr]

Rozlišování Možná je to to poslední, co vás napadá, ale i samo přání být svatý, být tou nejvíce svatou a nejšlechetnější osobou ve farnosti, nejspirituálnějším knězem, prostě čímkoli má ve svém základě ego. Není to láska k Bohu, ale láska k sobě samému. Ego se nekonečně skrývá za různými maskami, ale v základě je to potřeba ovládat realitu a myslet si mnoho o sobě. Ego ovládá nejednu církevní instituci (a církev by měla vědět, jak si s tím poradit!). Otázka ega se tu povětšině nekladla ani se jí nečelilo, neboť veškerý důraz jsme kladli na zvládnutí stínu neboli temné stránky osobnosti. Ježíš jasně říká, že problémem není stín, ale moc a pýcha. Ego proto zůstává namnoze nepovšimnuto. (Pochybujeme-li o egu, zaměřujeme se zpravidla na vzpurná ega těch, kdo jsou na dně. Zatímco my, kteří jsme nahoře, pokračujeme v ovládání.)

Discernment It may be the last thing to occur to you, but even the desire to be a saint, to be the holiest or most generous person in your parish, the most observant priest – whatever – all of that is ego. It’s not the love of God, it’s the love of self. Ego takes endless disguises, but basically it is the need to control reality and think well of oneself. Ego is dominating so many of the institutions of the Church (which should know better!). Ego has remained largely unquestioned and uncountered because we put all our emphasis on controlling the shadow or dark side of the personality. Jesus is clearly saying the shadow is not the problem, but power and pride are. The ego, therefore, remains largely out of control. (If we do question ego, it is usually the rebellious egos of those at the bottom. And we at the top go on controlling.) from Letting Go: A Spirituality of Subtraction