Richard Rohr na pátek třináctého týdne v mezidobí - Stále potřebují pomoc

[Richard Rohr]

Stále potřebují pomoc Po dvaceti letech poradenství, pastorace a neohrabaných pokusů pomáhat jiným lidem, docházím k ne tak docela zřejmému, zato neúprosnému závěru: mnoho z naší pomoci je něco jako naděje na ubytováni v 1. třídě na Titaniku. V prvním okamžiku má člověk dobrý pocit, ale pak to nakonec nevede k ničemu. Velká díra zející v boku lodi zůstala bez povšimnutí a my se pak divíme, když se lidé topí, stěžují si nebo se uchylují do záchranných člunů. Většina lidí, kterým jsem se pokoušel pomoci, stále ještě potřebuje pomoc. Situace se změnila, ale jádro zůstalo nezasaženo. Co je tím jádrem? A jak se ho můžeme dotknout? Co to v podstatě znamená někomu jinému pomoci? Když na tyto otázky najdeme odpověď, dojdeme blízko k tomu, co světová náboženství chápou jako pravou duchovní službu. Je to něco, co se naprosto nepodobá žádné jiné formě pomoci. Taková služba má mnoho zdánlivých a nepravých tváří. To, o čem hovoří Ježíš, Buddha, Konfucius, svatí a proroci, je absolutní Pomoc, která jediná je hodna toho jména – radikální pomoc, kterou nikdo z nás nemůže druhému dát. My na ni můžeme pouze poukazovat a ujišťovat, že tato pomoc je zde. V tom spočívá počátek i konec práce každého ryzího náboženství; vše ostatní je druhotné. Nazývejme to třeba milost, osvícení, vrcholná zkušenost, křest Duchem, revelace, vědomí, růst nebo sebeodevzdání; dokud ale takový práh nepřekročíme, lidem se od nás nikdy v pravém a trvalém smyslu pomoci nedostane.

They Still Need Fixing After twenty years of counseling, pastoring and clumsy attempts at helping other people, I am coming to a not-so-obvious but compelling conclusion: Much of our helping is like hoping for first-class accommodations on the Titanic. It feels good at the moment, but it is going nowhere. The big tear in the hull is not addressed, and we are surprised when people dzown, complain or resort to lifeboats. Most of the people I have tried to fix still need fixing. The situation changed, but the core was never touched. What is the core'? And how do we touch it'? What does it mean to essentially help another person? If we can find the answer to these questions, we are coming close to what the world religions mean by true ministry. It is absolutely unlike any other form of helping. It has many counterfeits and disguises. What Jesus, Buddha, Confucius, the saints and prophets are talking about is the Absolute Help, which alone is worthy of the name – the radical help that none of us can give to another. We can only point to it and promise that it is there. That is the first and final work of all true religion; all else is secondary. Call it grace, enlightenment, peak experience, baptism in the Spirit, revelation, consciousness, growth or surrender; but until such a threshold is walked through, people are never helped in any true, lasting sense. from Radical Grace, “How Do We Help?”