Richard Rohr na čtvrtek po čtvrté neděli postní - Nahý v poušti

[Richard Rohr]

Nahý v poušti Židovský národ se vydal do pouště s pocitem lidu jednotného a silného a člověk by si myslel, že jak spolu pouští procházeli, cítili v sobě ještě větší sílu. Kdepak! Cítili roztříštěnost a slabost; pociťovali nejednotu svého lidu. Nebyli tím lidem, za který se považovali. Když nám jsou odňaty všechny naše modly, všechny naše jistoty a obranné mechanismy, přijdeme na to, kdo vlastně jsme. Jsme tak malí, tak ubozí, tak prázdní – někdy dokonce odporní. Bůh ale naši hanbu odnímá, a my pak jsme schopni předstoupit před něho chudí a pokorní. Shledáváme pak, kdo jsme a kým je Bůh pro nás. Poušť je místem, kde Izrael, zakusil svou hříšnost, slabost a neschopnost konat dobro. Naším pokušením bývá vždycky zkracovat čas a ze svého časového rozvrhu dělat harmonogram Boží. Rádi bychom vypadli a měli to za sebou. Cestu víry však nemůžeme uspěchat. Musíme se naladit na rytmus jejích časů a údobí. Koláč neupečete rychleji tím, že zvýšíte teplotu na 250 stupňů, a stejně ani pečení nezpomalíte tím, že ji snížíte na 100 stupňů. Ale srazí se tak jako tak.

Stripped in the Desert The Hebrew people entered the desert feeling themselves a united people, a strong people, and you’d think that perhaps they would have experienced greater strength as they walked through. But no! They experienced fragmentation and weariness; they experienced divisions among their people. They were not the people they thought they were. When all of our idols are taken away, all our securities and defense mechanisms, we find out who we really are. We’re so little, so poor, so empty – sometimes, even so ugly. But God takes away our shame, and we are able to present ourselves to God poor and humble. Then we find out who we are and who God is for us. The desert is where Israel experienced its sinfulness, that it was weak and unable to do any good. Our temptation is always to shorten the time, make our timetable God’s timetable. We want to get out and get it over with. But we cannot rush the journey of faith. We have to attune ourselves to its times and seasons. You can’t bake a cake quicker by turning up the heat to 450 degrees, nor can you slow it down by lowering it to 200. It will flop either Way. from The Great Themes of Scripture