Richard Rohr na středu po třetí neděli postní - Sebezjevení Boha

[Richard Rohr]

Sebezjevení Boha Dialog mezi Bohem a lidstvem je dáváním a přijímáním, sebezjevením a odpovědí. Děje se to v každém vztahu. Jestliže nechápete sebeodhalení nebo pravidla vztahu, pak nemůžete rozumět pravidlům modlitby. V modlitbě se Bůh postupně odhaluje, zjevuje se. A tak je zjevení, revelace, ve vzájemném vztahu s vírou: nemůže být víry bez zjevení. Nemůžeme věřit v osobu, která se s námi nesdílí. A můžeme v tu osobu věřit právě do té míry, do jaké se nám sdělila. Stejně je tomu s Bohem. Jestliže utrácíme čas s Pánem a nasloucháme mu, pak dovolujeme Bohu, aby zjevoval nikoli informace, ale sebe. Právě toto je symbolizováno křížem: zde se Bůh zcela odhaluje, a to jako Bůh zcela vydaný. Stojí nás to ale mnoho námahy – musíme se obrátit a sami se této odhalenosti otevřít. Jsme-li plni sebe sama, pak tu jednoduše není žádného místa pro jiného, a zcela jistě ne pro Jiného.

The Self-revelation of God The dialogue between God and humanity is the give-and-take of self-revelation and response. That’s what’s happening in every relationship. If you don’t understand self-disclosure or the rules of relationship, you can’t understand the rules of prayer. In prayer God is gradually disclosing himself, revealing herself. So revelation and faith are correlative: There cannot be faith without revelation. We cannot believe in a person who has not shared himself or herself with us. To the degree that person has shared with us, we can believe in that person. It’s the same way with God. When we waste time with the Lord and listen, we’re allowing God to reveal not information but self. This is what’s symbolized on the cross: God is totally disclosed, God is the totally given God. But it takes us a lot of scraping and converting to open ourselves up to that disclosure. If we are filled with ourselves, there is, quite simply, no room for the other, and surely not The Other. from The Price of Peoplehood