Richard Rohr na pondělí po třetí neděli postní - Modlete se ve svém rytmu

[Richard Rohr]

Modlete se ve svém rytmu Lidé mají odlišné temperamenty, rytmy a období. Neexistuje jen jediný způsob jak žít v modlitbě, komuniu nebo vztahu. Neexistuje jen jeden způsob dialogu. Laici i klerikové si kdysi mysleli, že se musí přizpůsobovat modlitebním zvyklostem mnichů. Dosud jsme nerozpoznali, jaký je rytmus života americké společnosti nebo rytmus, jakým žijeme jako rodiče, dělníci a rodiny. V různých obdobích mého života se můj rytmus měnil. Často pociťuji, že jsem se modlil daleko lépe, když jsem byl v semináři, než se modlím dnes. Rytmus mého života je tak nepředpověditelný a tak závislý na potřebách a očekávání těch druhých! V několika posledních létech mám období, kdy jsem zjistil, že žiji více v týdenním rytmu než v denním. K tomu, abych naslouchal Pánu a očekával ho, jsem si obvykle vybíral páteční odpoledne. Nyní na to mívám středy, kdy skutečně trávím delší dobu tím, že se ponořím do oné přítomnosti, abych v ní setrval. Bývaly doby, kdy mi říkali, abych si měsíčně vyhradil den na rekolekci. A jsou i dny, kdy bych nemohl přežít bez dvacetiminutového růžence nebo přestávky ke kontemplaci vprostřed dne plného práce. A tak berte ohled na své vlastní založení. Respektujte rytmus svého života a vezměte na vědomí, že se v různých údobích vašeho života bude měnit.

Praying in Your Rhythm People have different temperaments, rhythms and seasons. There isn’t just one way to be in prayer, communion or relationship. There isn’t just one way to be in dialogue. Laity and clergy used to think we had to adjust to a monastic prayer style. We still have not recognized the rhythm of American society, or the rhythm we live as parents, workers and families. My rhythm has changed at different periods in my life. I often feel that I prayed much better when I was in the seminary than I pray now. The rhythm of my life now is so unpredictable and so dependent upon others’ needs and expectations. There have been periods in the last few years where I discovered I was much more in a weekly rhythm than a daily rhythm. I would take Friday afternoons, listening and waiting upon the Lord. Now I take Wednesdays, where I really spend a longer period sinking into that presence and resting in that presence. There have been times where we were encouraged to take a monthly day of recollection. And there are days when I can’t survive without a twenty-minute rosary or a contemplative sit in the middle of a busy day. Respect your own temperament. Respect the rhythm of your life and know that it will change at different periods of your life. from The Price of Peoplehood