Richard Rohr na čtvrtek po Popeleční středě - Převzít zodpovědnost

[Richard Rohr]

Převzít zodpovědnost Nefungující rodina žije z odmítání. Bývá tam nikde nekončící potřeba kontrolovat všechno a všechny. Děti v těchto rodinách vyrůstají v jakémsi chaotickém emočním životě pocházejícím odkudkoli a odnikud, přicházejícím odkudsi zpoza věcí. Nevědí, kde se to bere, ale vyrůstají vprostřed toho. Aby to překonali, pokoušejí se lidé řídit svůj svět, druhé lidi i své vlastní pocity. A když to tak praktikují čtyři nebo pět let, neznají už doopravdy žádný jiný způsob jak žít. Je to něčí chyba? Ne. Ale dokud dotyčný nepřevezme zodpovědnost a nepřestane svalovat vinu na svou matku nebo otce a neřekne: „Tohle je můj život, to já jsem alkoholik, můj život je bezvládný a stal se neovladatelným“, do té doby se nic nového nestane. Ostatní členové rodiny, kteří jsou též na dotyčném závislí, musí skoncovat s tímto chorobným procesem sami za sebe. Konzervativní osobnost chce obvykle někoho hanět a obviňovat; liberál říká, že člověk by nikdy neměl být obviňován (snad s výjimkou konzervativců!). Všichni se obáváme radikálního převzetí zodpovědnosti Dvanácti stupňů. Už žádné obviňování, zapírání, žádná jedovatá hanba, ale pouhé čestné konstatování: „Já jsem to a to.“

Taking Responsibility The dysfunctional family relies upon denial. There is an endless need to control everything and everyone. Children in these families grow up with a kind of chaotic emotional life coming from anywhere, coming from nowhere, coming from points beyond. They don’t know where it came from, but they grow up in the middle of it. To survive that, people try to control their world, other people and their own feelings. And after practicing that for four or five years, they really don’t know any other way to live. Is that anybody’s fault'? No. But until that individual takes responsibility and stops blaming his mother or her father and says, “This is my life, I am an alcoholic, my life is powerless and has become unmanageable,” nothing new is going to happen. The other members of the family who are codependent on the addict must make their own break with the unhealthy process. The conservative personality usually wants to shame or blame somebody; the liberal says no one should ever be blamed (except perhaps the conservatives!). We are all afraid of the radical self-responsibility of the Twelve Steps. No blame, no denial, no toxic shame, just the honest statement, “I am a _____________.” from Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps