Zvu ke hledání a tvoření shody. Za shodu považuju, když jeden něco řekne nebo napíše, a druhý a případně třetí, čtvrtý a další řekne nebo napíše "ano".
Já jsem na Fóru přehlcen mnohozvukem jednotlivců vykřikujících a vypisujících své nápady. V příspěvku
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=329697 (všimněme si, prosím, že to je příspěvek číslo tři sta tisíc a nějaké drobné) jsem se podivil, jestli jsme opravdu skoro o sto tisíc příspěvků dál oproti mému příspěvku
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=232452 (všimněme si, prosím, že to je příspěvek dvě stě tisíc a nějaké drobné). Když podle mě opravdu hodně postřelím a budu počítat průměrný čas věnovaný pisatelem na jeden příspěvek jako jednu minutu, vychází mi sto tisíc minut, tisíc šest set hodin, což je skoro roční fond pracovní doby.
A to nepočítám čas strávený čtením a to, že kdyby nás bylo na Fóru milión, bylo by ten mnohohlas ještě bohatší a hlasitější.
Stejně tak jsem přehlcen mnohozvukem a mnohoobrazem mimo Fórum, v pracovním životě, když se věnuju politice ve Valči, v rodině, mezi přáteli. A mám si přečíst nebo shlédnout Niklase Luhmanna, Loïce Wacquanta, Tomáše Sedláčka, Tomáše Tožičku, Ilonu Švihlíkovou, Jiřího Plamínka, Konrada Lorenze, Frans de Waala a Ricka Falkvinga.
Prožívám to tak, že nápadů a výborných myšlenek a lidí, kteří chodí po světě a hlásají je fakt mám naprostý dostatek k úplnému nasycení. A ani mě to moc neláká na tu tabuli přeplněnou nejúžasnějšími lahůdkami cpát ještě ten svůj bůček.
Proč tady píšu je v naději, že najdu někoho, stačí jeden, malá skupinka by byla možná lepší, a víc netřeba, kdo by se mnou byl ochoten a schopen hledat a tvořit shodu. Líbí se mi ten návrh Václava Fořtíka "sednout si a diskutovat" (
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=318616 ). V tom sednutí vidím, že se na nějakou dobu oddělíme od přílivu vnějších vlivů. Nesedneme si před televizi, ale nejlépe na nějaké klidné místo. Vypneme zvuk mobilů a neotevřeme noutbúky. Budeme se na sebe dívat, budeme jeden druhému naslouchat a nebudeme spěchat. Budeme především mluvit o tom, co ti druzí už tady řekli nebo napsali. Výslovně se k tomu vztáhneme. Tohle ano, ano. Tohle ne, ne. Budeme směřovat k shodě, k nějakém závěru. Není až tak důležité říct, co se mi dere na jazyk. Maličká shoda, maličký závěr, maličká dohoda vydá za tisíce monologů těch nejbáječnějších pravd.
Přítomnost tohohle ducha svatého je docela těžké přivolat i ve světě tělesném, ale tam, když si dopřejeme to, že ta naše těla umístíme do nějaké příjemného chráněného prostoru a odpojíme se od sítě sítí, je alespoň naděje. Mám zkušenost, že něco podobného lze dosáhnout i v ímejlovém nebo jiném dopisování mezi dvěma čtenáři a pisateli. A maličko doufám, že by něco podobného šlo docílit i v nějaké menší skupince. Třeba v
https://groups.google.com/d/forum/alexandreolivierexquemelin , nebo tady na Fóru, nebo jinak.¨
K tomu Vás jednoho, nebo dva, nebo několik málo zvu a lákám. A mám v úmyslu, kterému doufám budu schopen dostát, že kdyby se Vás jeden nebo pár takových našlo, budu se té naší diskusi věnovat. Zdá se mi, že je docela dost potřeba tu rozpravu omezit a vymezit. Omezení vnímám jako opatření proti zahlcení, které plamínek, na kterém bychom mohli uvařit shodu zadusí. Omezení je možné vnitřní kázní anebo jsou možná nějaká jednoduchá pravidla, jejichž cílem je zajistit, aby v rozhovoru každý dostal zhruba stejný díl prostoru tvořeného ochotou a schopností těch druhých naslouchat - a ten prostor může být hodně malý.
Vymezení je nástrojem k vytvoření toho prostoru. Ty a ty a ty tam patříš a ty a ty a ty ne. Obecně, já jsem spíš celkem kdykoliv proti uzavřeným partičkám, ale v tomhle případě mi připadá užitečné nejdřív nějakou malou shodu a dovednost shod dosahovat vytvořit v chráněném prostředí - jako miminko v bříšku, a teprve pak ji postupně pouštět do světa, než z ní vyroste bojovnice, která vyrazí do pirátského boje (
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=328483 a další). Mně hodně pomáhá, když účast v téhle skupince sedících a diskutujících, každý z účastníků čas od času stvrdí výslovným prohlášením a uznáním těch druhých. Já se do kruhu hlásím a vidím v něm Václava Fořtíka, který k němu vyzval (
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=318616 ), Ivana Sirka, který v něm vidí jediný efektivní způsob (
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=329702 ) a Libor Špačka, s kterým můžeme počítat (
https://forum.pirati.cz/viewtopic.php?p=329703 ). Hodně mi pomůže, když se dotyční vyjádří jestli to vidí také tak.
Myslím, že zatím můžeme zkusit v tomhle kruhu mluvit tak, aby nás i ostatní mohli slyšet; psát tak, aby nás i ostatní mohli číst. Ten výčet čtyř pirátů považuju za hodně libovolný a rád bych, kdyby náš kruh byl otevřený. Kdejaký palcující je zván, aby také přisedl a zapojil se do rozpravy, avšak takové přisednutí - rozprava je na chvilku přerušena, v kruhu uděláme místo pro novou příchozí a pak nějak navážeme nit - je něco úplně jiného než i ty nejlépe míněné dobré rady pronášené nahodilými kolemjdoucími.
Další prvek vymezení je odlišit, co z toho, co říkám a píšu je určeno k vážnému sežvýkání ostatními v kruhu a co je něco jiného. Když si dáme tu práci a sejdeme se v hospodě U Zeleného kaktusu je poměrně snadné odlišit, kdy vážně mluvíme k věci a kdy se domlouváme, kdo dojde k pultu pro tekily. V halasu Fóra může pro mě být těžké rozlišit, které psaní je míněno tak, abych ho vážně sežvýkal, přičinil k němu ano, ano - ne, ne. Navázal na něj. A hledal a tvořil z něj žádoucí budoucí shodu.
Tož tenhlencten příspěvek, Ivane, Libore, Václave, bych byl moc rád, kdybyste vážně sežvýkali a vážně ho nebo jeho části odsouhlasili nebo naopak nesouhlasili a navázali a hledali shodu. Když nějakou dobu budete mlčet, asi usoudím, že jste se od toho sezení nenápadně zvedli a odešli jinam. Také je možno říct, ne, já do toho nejdu.
Čte-li to někdo jiný, je též zván, ať si přisedne. Učinit tak může například tím, že to napíše. Dovolíte, já si přisednu. A my(?) mu to skoro určitě dovolíme :-)
Jsem si vědom, že tohle moje zase veledlouhé povídání, může být leckým vnímáno tak, jako jsem já na začátku popisoval své vnímání příspěvků tisíce a jedné noci. Jako další výlev, kterým je hlásána něčí pravda. A já to také tak vnímám. Myslím, že když se dívám na jednotlivou promluvu nebo jednotlivý psaný příspěvek, není možné moc vykoukat. Je to to, co někdo říká nebo napsal. Kde podle mě vzniká smysl i hluboké odlišnosti je v navazování jednotlivých promluv a příspěvků. Podle mě je možné a žádoucí si všímat, jakým způsobem jednotlivé příspěvky na sebe navazují, popisovat to a domlouvat se, jak se budem snažit to dělat. Prosím, Ivane, Libore, Václave i kdokoliv další, navažte výslovně a dobře a správně a krásně. Zvu Vás do tance.