|
|
|
Niche Construction
NOD, Praha
Kurátoři: Adam
Vačkář a
Jindřich
Brejcha /
Transparent
Eyeball
Vernisáž:
25.7. od 18h
Trvání
výstavy: 25.7.
– 14.9.2023
Umělci:
Gerard Ortin
Castellvi,
Shezad Dawood,
Andro Eradze,
Pilar Mata
Dupont, Martin
Netočný,
Andrey
Shental, Adam
Vačkář
Biologové:
Vojtěch
Abrahám,
Martin Adámek,
Jindřich
Brejcha,
Kristýna
Eliášová,
Roman Figura,
Petr Tureček,
Martin Weiser
Niche
construction, v
češtině
konstrukce nik,
je biologický
proces.
Organismus při
něm mění své
vlastní
prostředí nebo
prostředí jiných
druhů. Změnou
může být fyzická
změna prostředí,
nebo třeba i jen
pouhý přesun
organismu, který
v novém
prostředí plní
novou roli,
anebo třeba i
nový typ chování
na které ostatní
organismy
reagují. Teorie
konstrukce nik
je v současné
chvíli jedním z
ohnisek zájmu
evoluční
ekologie.
Výstava Niche
construction se
soustředí na
mezioborový
dialog mezi
uměním a
biologií, dvou
diametrálně
odlišných
systémů poznání,
stejně jako
platforma
Transparent
Eyeball kurátorů
výstavy, umělce
Adama Vačkáře a
biologa
Jindřicha
Brejchy. Zájem o
mezioborovou
spolupráci
vzešel vzájemně
od obou z
potřeby
přibližovat
hlubší
biologické
procesy
utvářející nejen
lidskou podstatu
a podstatu námi
obývaného
bližšího i
vzdáleného
prostředí široké
veřejnosti.
Výstava se
zabývá fenomény,
které jsou v
biologii dobře
zmapované,
nicméně v
současném
romantizujícím
či naopak
apokalypticky
orientovaném
uměleckém
diskurzu
zůstávají
nepovšimnuté.
Považujeme za
důležité
diskutovat o
konkrétních
ne-lidských
perspektivách.
Ve výstavě jsou
díla českých a
zahraničních
umělců - jejich
tvorba je
představena v
České republice
vůbec poprvé.
Umělci se formou
pohyblivého
obrazu a
biologové formou
textu obrací
společně na
konkrétní
přírodní
procesy, za
kterými stojí
člověk. Umělecký
přístup, včetně
uměleckého
výzkumu bývá v
porovnání s
vědeckým často
naivní a
nedůsledný.
Texty biologů
jsou inspirací a
vzbuzují zájem o
narativ
přírodních
procesů, jejichž
porozumění by
ideálně mělo být
ústředním
tématem lidského
vzdělání.
|
|
|
 |
| Shezad
Dawood, Leviathan
Cycle |
|
Španělský umělec, filmař a výzkumník Gerard Ortin
Castellvi ve filmu
Rezervace
zpracovává téma
konstrukce nik
skrze problematiku
vymizení predátora
vlka, který už
neobývá území, jež
kdysi tvořilo
součást jeho
teritoria. Jeho
film konstruuje
příběh o křehké
rovnováze území po
vymizení
predátora, kde
složité soužití
lidí a nelidí
představuje
výrazně
poznamenaný
antropogenní
ekosystém. Film
byl oceněn na
významném
festivalu Cinéma
du réel. V textu
fenomén vlka a
nestability, která
je biology dobře
zmapovaná a
nastane, když
predátor zmizí,
popisuje bioložka
Kristýna
Eliášová.
Argentinsko-australská umělkyně a výzkumnice Pilar Mata Dupont
představuje film o
obrovské semenné
bance v zahradách
Kew, jež vznikla
během v období
zaoceánských
objevů britského
impéria a
kolonizace. Na
její film reaguje
textem biolog Dr.
Martin Weiser o
sofistikovaných
vlastnostech
semen, dokážou
rozpoznat typ a
vlastnosti okolí,
kde se zrovna
nachází a
popisuje, jaké
typy semenných
bank nás ve
skutečnosti všude
obklopují, v jaké
šíři a bohatosti.
Umělec, výzkumník
a spoluautor
výstavy Adam
Vačkář ve filmovém
eseji, kterou
vytvořil těsně po
požáru v Národním
parku České
Švýcarsko (2022)
nechává působit na
diváka spálenou
apokalyptickou
krajinu. Skrze
autorský text a
rozhovor s vědcem
zkoumá zcela jinou
perspektivu
spálené krajiny i
domnělé
psychosomatické
důvody požáru.
Přesto že ho
založil strážce
parku, zůstává
požár jedním ze
základních
regeneračních
procesů krajiny.
Film je epilogem
výstavy, ukazuje
člověkem na první
pohled těžko
snesitelný
pozitivní význam
požáru, oběcně
vnímaného jako
přírodní
katastrofu. Text
biologa Dr.
Martina Adámka
odhaluje
komplexitu téma
požárů v krajině,
vlastnosti
rezistentních
stromů a významu
ohně v obnovení
nik.
|
|
 |
| Adam
Vačkář, Spáleniště |
|
Některé z uměleckých děl záměrně zobrazují
explicitní
antropomorfismus
skoro romantické
naivity a nadšení
pro přírodu
vlastní spíš
romantismu 18.
století, která je
zároveň jedním z
druhů současné
instagramové
estetiky. V
Berlíně žijící
kritik a umělec
ruského původu
Andrey Shental
prezentuje
současně
provokativní i
romanticky
působící queer
autoportréty. Jsou
záznamem hluboké,
intimní a
intuitivní
komunikace člověka
s krajinou. Na
dílo reaguje
biolog Dr. Roman
Figura textem na
téma
antropomorfie,
který reflektuje
jev nevyhnutelně
zkresleného
nahlížení člověka
na nelidské
bytosti a
procesy.
Film Raised in the
Dust v Tbilisi
žijícího umělce
Andro Eradze,
který byl uveden
na posledním
benátském bienále,
vytváří v temném
lese dramatickou
atmosféru plnou
napětí a
očekávání. Vychází
ze závěru klasické
gruzínské básnické
skladby
Vazha-Pšavela
Požírač hadů
(1901). Hlavní
hrdina básně má
nadpřirozený
talent rozumět
řeči přírody a
musí se rozhodnout
mezi společenskou
odpovědností a
svým vztahem k
přírodě, přičemž
se nakonec
přikloní k
druhému. Eradzeho
film využívá
ohňostroj jako
zasvěcení do temné
a mytologické
stránky života
lesa, jeho
rostlin, zvířat a
přízraků.
Taxidermovaná
zvířata se
objevují jedno po
druhém osvícená
výbuchy
silvestrovského
ohňostroje.
Britský umělec
Shazad Dawood se v
ambiciozním
desetidílném cyklu
Leviatan založeným
na informacích
biologů,
oceánografů a
antropologů a
zabývá se změnami
klimatu, migrací a
duševním zdravím.
Sedmý díl cyklu
prezentovaný na
výstavě vzniknul
pro bienále v
Torontu. Překonává
zkoumání
environmentálního,
fyzického a
psychologického
rozpadu a místo
toho se zabývá
novými strategiemi
spolupráce a
soužití. Odehrává
se v Senegalu,
vystupují v něm
spisovatel a
právník, kteří
byli vyzváni, aby
si představili a
představili sami
sebe jako své
budoucí já.
Představy spojují
v možnou
kolektivní
futurologii. Na
jeho dílo reaguje
vědec Dr. Petr
Tureček z Centra
pro teoretická
studia.
|
|
 |
| Andro
Eradze, Raised in Dust
|
|
Český umělec a výzkumník Martin Netočný ve svém
observačním videu
Něco jako příroda
zkoumá výsypky,
místa vzniklá po
těžbě. Je
portrétem
největší
ostravské haldy,
která je v
současné době
podrobována
razantní
rekultivaci. Film
doprovází
komentáře
ekologů,
pracovníků
rekultivační
společnosti a
samotných obyvatel
krajiny. Střet
dvou diametrálně̌
odlišných
přístupů v
kontextu správy
kulturní krajiny
je ve filmu
otevřen. Text o
druhové chudosti
rekultivované
krajiny a naopak
bohatosti
přirozené sukcese
a vytváření nik
napsal Dr. Vojtěch
Abrahám z
Univerzity
Karlovy.
Člověk nedokáže
ovládat přírodu
kvůli její
složitosti,
propojenosti a
vrozené autonomii.
Příroda funguje na
úrovni a v
rozsahu, které
přesahují lidské
pochopení, s
emergentními
vlastnostmi a
nepředvídatelným
chováním. Je
ovlivněna mnoha
faktory, včetně
náhodných událostí
a nelineárních
dynamik, což
znesnadňuje její
předpověď a
manipulaci.
Příroda má vlastní
vnitřní pravidla a
robustnost a
pokusy o její
ovládání často
vedou k nechtěným
důsledkům. Kromě
toho příroda je
nezměrná a naše
schopnosti jsou
omezené. Namísto
ovládání je
důležité rozvíjet
udržitelné a
harmonické vztahy
s přírodou.
Biologie tedy
mapuje procesy,
které mají dlouhý
historický vývoj a
zároveň nemají
zcela přesně
definovaná
pravidla. Pojítkem
mezi subjektivně
vznikajícím uměním
a o objektivitu se
snažící vědou,
biologií, tak
mohou být náhody a
jednotlivé
události, které
hrají zásadní roli
v životě a jeho
historii.
Adam Vačkář a
Jindřich Brejcha,
2023
|
|
|
|
|
